HOLÝ Jiří 1922–2009

Z Biografický slovník českých zemí
Jiří HOLÝ
Datum narození 27. 11. 1922
Místo narození Ružomberok (Slovensko)
Datum úmrtí 11. 11. 2009
Místo úmrtí Praha
Povolání Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 803–804. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48767

HOLÝ, Jiří, * 27. 11. 1922 Ružomberok (Slovensko), † 11. 11. 2009 Praha, herec

Absolvoval obchodní akademii. V mládí se věnoval ochotnickému divadlu a projevoval výtvarný talent. Za protektorátu se externě vzdělával na Uměleckoprůmyslové škole u malíře Františka Muziky. Nakonec se rozhodl pro hereckou dráhu. Začínal v pražském Nezávislém divadle (1943/44). Po osvobození působil v kolektivu levicových divadelníků Obratník, který s agitační hrou Jaroslava Pokorného Ejhle, město! a s pásmem poezie Na barikádách zajížděl i mimo Prahu. S jeho souborem přešel 1946 do Divadla mladých pionýrů, zaměřeného na děti a mládež. 1946/47 účinkoval v Divadle pod plachtou, zájezdovém souboru Činohry 5. května. Poté vystupoval na regionálních scénách. 1947–52 byl angažován v Divadle pracujících ve Zlíně (Andrýs, I. Prachař: Hádajú sa o rozumné; Vrchní, A. Jirásek: Lucerna, 1950) a 1952–58 ve Státním divadle v Ostravě, v nichž se příležitostně uplatnil i jako scénograf a kostýmní výtvarník. 1958–60 hrál ve Východočeském divadle v Pardubicích. Odtud se natrvalo vrátil do Prahy a stal se členem nově založeného Divadla E. F. Buriana, kde setrval až do odchodu do důchodu 1986. Na jevišti zpravidla ztělesňoval muže razantních postojů a činů, hrdinské a rozporuplné postavy ze světového a českého klasického i moderního repertoáru, jejichž interpretaci podtrhoval hloubkou prožitku, úspornými gesty a mimikou, pevným a hlubokým hlasem (Cyrano, E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, 1954; Čackij, A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, 1955; Protasov, L. N. Tolstoj: Živá mrtvola, 1959; Otec, J. P. Sartre: Vězňové z Altony, 1960; Tiberge, V. Nezval: Manon Lescaut; Richard Egli, F. Dürrenmatt: Frank Pátý, 1961; Richard, W. Shakespeare: Richard III., 1962; Wolfgang Schwitter, F. Dürrenmatt: Meteor, 1967; Macheath, B. Brecht: Žebrácká opera, 1969; titulní, W. Shakespeare: Král Lear, 1973). Postupně se stal vyhledávaným představitelem vyhraněných záporných rolí, do nichž byl často obsazován také ve filmu a v televizi. Na plátně debutoval ve Steklého adaptaci Olbrachtova románu Anna proletářka (1952). Do diváckého povědomí vstoupil úlohou muzikanta-záškodníka v Kachyňově snímku Král Šumavy (1959). V následujících dekádách opakovaně vytvářel historické figury (Horoucí srdce, 1962; Spanilá jízda, 1963; Kladivo na čarodějnice, 1969; Dny zrady, 1973; Sokolovo, 1974; Sarajevský atentát, 1975; Osvobození Prahy, 1976; Hra o královnu, 1980; Řád, 1994). Početnou řadu negativních postav sehrál např. ve snímcích Jiřího Sequense (Smrt na Cukrovém ostrově, 1961; Partie krásného dragouna, 1970), Ivo Nováka (Zelené obzory, 1962), Dušana Kleina (Jeden z nich je vrah, 1970) a Vladimíra Michálka (Je třeba zabít Sekala, 1998). Objevoval se v rolích důstojníků (Bláznova kronika, 1964) či odbojářů (Atentát, 1964). Jako přesvědčený komunista přijímal v sedmdesátých letech úlohy v tendenčních, politicky exponovaných filmech Karla Steklého (Hroch, 1973; Za volantem nepřítel, 1974; Tam, kde hnízdí čápi, 1975; Skandál v Gri-Gri baru, 1978) a Vojtěcha Trapla (Vítězný lid, 1978). Vícekrát byl pozván do bratislavských filmových ateliérů (Vreckári, 1967; Dialóg 20-40-60, 1968; Advokátka, 1977; Poema o svedomí, 1978; Ctnostný Metod; Smrť šitá na mieru, 1979). Od počátku šedesátých let ho desítkami rolí zahrnovala televize. Hrál v televizních filmech (Spravedlnost pro Selvina, 1968; Zlatovláska, 1973), inscenacích (Vyhnanství, 1961; Lucerna; Měsíc s dýmkou, 1967; Buřič jejího veličenstva, 1969; Schovávaná na schodech; Opory společnosti, 1972; Příští léto v Locarnu, 1973; Zelená je tráva, 1982) i seriálech (Rozsudek, 1970; Třicet případů majora Zemana, 1975–76; Stavy rachotí, 1983; Velké sedlo, 1986). Četné příležitosti mu nabídl také rozhlas a dabing (namlouval např. Roda Steigera, Laurence Oliviera, Johna Hustona, Jeana Rocheforta). Vyučoval herectví na pražské Státní konzervatoři a brněnské JAMU. S manželkou Ludmilou (1924–2004), televizní režisérkou, měl syna Jiřího. H. byl laureátem státní ceny (1951 za herecký výkon a výpravu ve hře Hádajú sa o rozumné). Obdržel titul zasloužilého umělce (1983), Cenu Senior Prix (1993) a Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1995). Ve volném čase se věnoval olejomalbě a řezbářství. Představil se na společných výstavách (Herci malují) i samostatně (Chrudim, Vodňany, Lomnice nad Popelkou).

Zdeněk Doskočil

Dílo

http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí 1945–1986, stav k 30. 4. 2020).

Literatura

  • MČE 2, s. 815
  • ČBS, s. 223
  • Tomeš 1, s. 487
  • SČSVU 3, s. 237
  • FPH 1, s. 164–165
  • Fikejz 1, s. 387–388
  • http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 30. 4. 2021)
  • http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 30. 4. 2021)
  • https://www.filmovyprehled.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 30. 4. 2021)
  • https://dabingforum.cz (se soupisem rolí v dabingu, stav k 30. 4. 2021)
  • Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 267
  • Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík
  • Český hraný film III, 2001
  • IV, 2004
  • V, 2007
  • VI, 2010, rejstřík
  • J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce 1945–1955, 2007, rejstřík.

Prameny

  • Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOLÝ_Jiří_1922–2009&oldid=707239“