HOLÝ Miloslav 1897–1974

	Miloslav HOLÝ
	;
Datum narození	4. 10. 1897
Místo narození	Karlín (Praha)
Datum úmrtí	3. 3. 1974
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 806–807. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47619

HOLÝ, Miloslav, * 4. 10. 1897 Karlín (Praha), † 3. 3. 1974 Praha, malíř, grafik, pedagog

Jediný syn Jana H., majitele domu v Karlíně, který provozoval hostinec U Města Hamburku na dnešním Karlínském náměstí, a Boženy, roz. Kaucké. Na karlínské reálce ho budoucí grafik Jan Rambousek přivedl do soukromé malířské školy Maxe Boháče. Díky profesorovi francouzštiny Františku Žákavcovi, historikovi a teoretikovi výtvarného umění, se H. seznámil s francouzskou malířskou modernou. Na začátku první světové války mu zemřeli rodiče, 1915 vykonal přijímací zkoušku na AVU, při níž se setkal s Janem Preislerem. Vzápětí byl odveden na vojnu, absolvoval důstojnickou školu v Košicích, stal se poručíkem vozatajstva a v Haliči se účastnil frontových operací, v Rumunsku doprovázel zásobovací kolony. Koncem 1917 byl raněn, ve vojenském lazaretu v Pardubicích se spřátelil s prozaikem a estetikem Jaromírem Johnem. Ještě v armádě získal tříměsíční stipendium na přípravu ke studiu, zásluhou Maxe Švabinského byl v září 1918 přijat na AVU. V přípravce Josefa Loukoty a při všeobecné výuce Vlaha Bukovace a Jakuba Obrovského se s profesory neshodl, proto přešel do Švabinského grafické speciálky. Školu ukončil 1924 cyklem leptů Lidé. S přáteli Karlem Holanem, Bedřichem Piskačem a Františkem Tichým vstoupil 1919 do Spolku výtvarných akademiků, 1920 přestoupili do opozičního spolku Preisler a téhož roku se H. a Holan stali členy Umělecké besedy. Dvě studijní cesty do Německa 1921–22 a poznání díla Edvarda Muncha ovlivnily proměnu H. impresivního rukopisu, patrného ještě ve válečných námětech, v expresivnější imaginativnost. Moderní francouzská malba Goghova a Cézannova ho inspirovala 1923 během jeho roční stáže u Františka Kupky v Paříži. Ve čtvrtém ročníku sborníku Umělecké besedy Život publikoval studii Bratři Le Nainové, ale pro neshody ze spolku 1925 vystoupil. S přáteli Pravoslavem Kotíkem a Karlem Kotrbou vytvořili Sociální skupinu humorně označenou jako Ho-Ho-Ko-Ko, jejímž teoretikem se stal Jaromír John. Jako hosté s ní vystavovali Marie Schnablová a Emanuel Frinta. H. dospěl k osobitému sociálnímu realismu s ústředním námětem primitivizované figury (Jednoruký zmrzlinář, Lavička v parku, Děda s dýmkou, Deštníky). Z autorů Sociální skupiny jako jediný pronikl do zahraničí. 1927 byl přijat do SVU Mánes, uspořádal samostatnou výstavu, na kolektivní výstavě spolku se představil jedenácti akty. S Holanem byl 1928 přijat do výboru Mánesa, v němž zaujali opoziční stanovisko a 1930 byli pro Holanovu kritiku podezřelých investic společně s Kotíkem, Kotrbou, Kodlem a Václavem Vilémem Štechem vyloučeni. Svůj zájem H. přenesl na plenérovou malbu krajin bez figur, v níž dosáhl mistrovství (Palmovka, Havelkova továrna v Karlíně, Továrna v Podvinní v Libni aj.). Vyloučení z Mánesa nesl těžce, 1940 se po intervenci Václava Špály do spolku vrátil. Kromě krajiny se H. věnoval ženskému aktu spojenému s portrétní studií modelu, zátiší a portrétu, včetně dětského. Vhodné zázemí pro plenérovou malbu nalezl v jižních a východních Čechách a v Polabí (Bavorov, Mirotice, Helvíkovice /Žamberk/). Na H. plátnech s budovami je patrný vliv Cézannův, na figurativních tématech Gauguinův. 1931 s Vladimírem Sychrou cestoval znovu po Francii a načerpal podněty pro oleje, samostatné kresby a kresebné cykly. 1932, 1936 a 1938 vystavoval na bienále v Benátkách, 1934 ve Vídni. 1935 se vrátil do Francie, vystavoval v pařížských Tuileriích (podruhé 1937). Podobně jako Holan objevil krajinu pražské periferie (Hlubočepy, Motol, Podolí, Šárka, Liboc) a zachytil ji v řadě originálních kompozic. Během druhé světové války zůstal vázán na okolí bydliště (Střešovice, Břevnov, Petřiny, Veleslavín), portréty, akty a ovocná i květinová zátiší maloval v ateliéru. 1940 uspořádal soubornou výstavu. Na prázdninové pobyty zajížděl do Nymburka, poté do Svijan na Mnichovohradišťsku. Výpravy do Želených hor ho sblížily se sestrou Jindřicha Pruchy a H. se stal znalcem jeho malířského odkazu. Na konci druhé světové války se se Sychrou a Richardem Wiesnerem podílel na výuce ve výtvarné škole SVU Mánes. 1946 byl jmenován docentem AVU. Letní pobyty trávil ve východočeské Slatině nad Zdobnicí, systematicky se tam vracel k postimpresionistické krajinomalbě a k optimistickým motivům (cyklus Slatinská zahrada, 1951–59), některá plátna pojímal v duchu monetovského impresionismu. 1947 byl jmenován profesorem, 1948 vstoupil do KSČ, 1950–54 zastával úřad rektora a 1954–57 prorektora AVU. 1958 byl po prověrkovém řízení penzionován. Podnikl další studijní cesty, vrátil se ke grafice (od 1945 člen SČUG Hollar) a do 1969 často pobýval ve Slatině, kde ze svých bohatých sbírek zřídil soukromou galerii. Napsal studie Smysl aktu v malířství (1956) a Skutečnost a život v díle (1959), pořádal výstavy. 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem a 1967 vyznamenán Řádem práce. V závěru života maloval květiny a zákoutí své střešovické zahrady vlastní technikou akvarelového pastelu. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili František Ronovský, Bedřich Dlouhý, Karel Franta, Radomír Kolář aj. H. nedokončené vzpomínky zůstaly v rukopise. Od 1927 byl ženatý s krejčovou Annou Nejedlou († 1972), s níž měl dcery Alenu Bergerovou (* 1930), akademickou malířku, restaurátorku a teoretičku, a Janu Holou (* 1935). Byl tchánem restaurátora a teoretika Vlastimila Bergera (1923–2004) a dědem restaurátorů Petra (* 1961) a Tomáše Bergerových (* 1962).

Martin Kučera

Literatura (výběr)

OSND 2/2, s. 1186
Toman 1, s. 363
EČVU, s. 170–172
NEČVU 1, s. 277–278
SČSVU 3, s. 238
F. Kovárna, M. H., 1940
J. Císařovský, M. H., 1959
Původní litografie a statě M. H., J. Baleka (ed.), 1967
týž, M. H., 1979
D. Mazancová – A. Bergerová, M. H. (1897–1974), 2011
Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 461 (s další literaturou)
https://cs.isabart.org/person/53/artist (se soupisem díla, výstav a literatury, stav k 15. 10. 2021)
https://www.miloslavholy.cz (stav k 15. 10. 2021).

Prameny

AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Karlín (sv. Cyril a Metoděj), matrika nar. (1894–1901), sign. KAR N14, fol. 171.

Reference