HOLAN Karel 1893–1953

	Karel HOLAN
	;
Datum narození	4. 12. 1893
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	24. 10. 1953
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 762. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47567

HOLAN, Karel, * 4. 12. 1893 Praha, † 24. 10. 1953 Praha, malíř, grafik

Nejstarší z pěti dětí Karla H. (1860–1933), povozníka, později majitele zasilatelské firmy, a jeho druhé manželky Anny (1869–1946), roz. Hoblikové, žačky malíře Soběslava Pinkase. Vyrůstal v evangelické rodině v Rybné ulici na Starém Městě. Uličky staré Prahy i cesty do Holešovic a městské periferie byly nejsilnější dětské dojmy, které ovlivnily jeho výtvarný názor. 1913 maturoval na karlínské reálce, kde ho k malířství přivedl František Sychra. Soukromě se vzdělával v malířské škole Maximiliana Boháče, nedlouho navštěvoval výtvarnou školu Vincence Beneše a Otakara Nejedlého, jejíž avantgardní program odmítl. Na přání rodičů nastoupil po maturitě ke studiu architektury na českou techniku. V září 1914 byl odveden; 1915 si prostřelil levou nohu, aby se vyhnul frontě. Přihlásil se ke studiu malířství na AVU, k Janu Preislerovi se nedostal. Po přípravném ročníku u Josefa Loukoty byl zařazen do ateliéru Maxmiliána Pirnera, s nímž vedl spor o pojetí malby, protože se stále intenzivněji hlásil k francouzským postimpresionistům a k primitivismu Henriho Rousseaua. Konflikt s Pirnerem vedl k tomu, že závěrečný ročník 1921 absolvoval u tolerantního Karla Krattnera. Od 1919 vystavoval se Spolkem akademiků, od 1920 s opozičním spolkem Preisler. Vlastimil Rada ho přivedl 1920 do Umělecké besedy, s níž vystavoval 1922 na přehlídce v Düsseldorfu. 1921 spoluredigoval první, 1923 třetí a 1924 čtvrtý ročník besedního sborníku Život. 1923 uspořádal výstavu s Vojtěchem Sedláčkem a Pravoslavem Kotíkem. V první polovině dvacátých let hledal vlastní výraz. Figurální náměty v malbě a grafice (dřevoryt, např. cykly Kalibův zločin, Zoo), ovlivněné Edvardem Munchem a blízké expresionismu, vyvažovaly motivy krajin, zprvu inspirované příkladem van Goghovým. H. zájem o cirkus, zábavní parky a sport (Koupání, Na hřišti) se prolínal s reflexí tíživé sociální situace (Ambulance, Na hotel s tématem prostituce). Záhy se u něho probudil vztah k dělníkům a drobnému člověku, proto s přáteli P. Kotíkem, Miloslavem Holým a sochařem Karlem Kotrbou a za účasti malířů Marie Schnablové a Emanuela Frinty založil 1925 Sociální skupinu. Byl její nejvyhraněnější osobností a teoretikem. Ve sborníku Život uveřejnil 1924 program K tendenci současného umění. Skupina se pokusila pracovat mimo spolky a vystavovala např. v Mladé Boleslavi, Ostravě nebo v Krasoumné jednotě v pražském Rudolfinu. Vzorem jí byli H. Rousseau primitivizací, Maurice Utrillo a André Derain urbánním zaměřením, dále Amedeo Modigliani, Frans Masereel, Marcel Gromaire. 1925 H. poprvé navštívil Francii (podruhé 1946), kde poznal dílo Maurice Vlamincka. Na výzvu Jana Laudy vstoupil se svými druhy 1928 do SVU Mánes. Tvorbu rozšířil o portrét (E. E. Kisch), zátiší a akt (manželky Milady). Náměty z periferie nabyly specifické fauvistické kresebnosti (Přístav v Holešovicích). Po narození dcer Milady a Květy se zabýval také dětským portrétem (Mimi na stoličce a dvojportrét Sestry). Po 1930 začaly v H. tvorbě převládat příměstská krajina a motiv pouti. Z cesty do Německa přivezl obrazy přístavišť Hamburku a Brém, zobrazoval pražské čtvrti Holešovice, Košíře, Strahov, Radlice, Malvazinky, Břevnov, staré Střešovice, Veleslavín. V početných obměnách je maloval nejčastěji na podzim a v zimě, i jarní a letní motivy mají příznačný tmavý kolorit. Postupně opustil figurální téma a soustředil se na městskou krajinu. V Mánesu začal pracovat na autorských katalozích výstav. Odmítal však kubismus spolku, kritizoval jeho autoritářské vedení a nejasné financování stavby nové spolkové budovy. Přihlásil se ke krajinářství Bedřicha Piskače, Jana Trampoty, Josefa Hubáčka, meziválečného Vincence Beneše, Jaroslava Gruse; 1932 byl H. s několika dalšími vyloučen z Mánesa, na který zanevřel a vstoupil do SVU Myslbek, kde 1933 uspořádal jubilejní výstavu. 1934 přestoupil do Jednoty umělců výtvarných, 1938–39 redigoval její sborník Dílo. Výstavu k padesátinám měl 1944, středem pozornosti se stal monumentální cyklus čtyřiceti šesti obrazů Karlova mostu. Za vrcholná díla lze považovat jeho pozdní krajiny. K přírodě se po konci druhé světové války systematicky vracel. 1951 byl H. vyznamenán státní cenou. Nepřijal doktrínu socialistického realismu a zůstal věrný své koncepci. Na konci života se podílel na úkolu Svazu československých výtvarných umělců zpracovat téma Povltaví (Vltava pod Kamýkem, Podzim v Hříměždicích, Jarní krajina ve Zdrůbkách). Komorní plátno Polní cesta zůstalo nedokončeno.

Martin Kučera

Literatura

J. Pavelka, K. H., 1942
V. V. Štech, K. H. – Karlův most, 1953
Toman 1, s. 354–355
EČVU, s. 168–170
J. Šmíd, K. H., 1984
NEČVU 1, s. 275
SČSVU 3, s. 212–213
Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 456
https://cs.isabart.org/person/2718 (se soupisem díla a výstav, stav k 10. 10. 2021)
cs.wikipedia.org (stav k 10. 10. 2021).

Prameny

AHMP, sbírka matrik, českobratrský f. ú., sv. Kliment, matrika nar. (1886 až 1894), sign. EVK N4, fol. 232
Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, kart. 96, poř. č. 93.

Reference