HOLEKA Rudolf 1883–1946

	Rudolf HOLEKA
	;
Datum narození	30. 4. 1883
Místo narození	Nýřany (u Plzně)
Datum úmrtí	10. 2. 1946
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Voják nebo partyzán‎; Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 777778. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47586

HOLEKA, Rudolf, * 30. 4. 1883 Nýřany (u Plzně), † 10. 2. 1946 Praha, letec

Syn Františka H. a Františky, roz. Schlegerové. Dětství prožil v Praze. 1895–99 studoval na české reálce v ulici Na Smetance na Královských Vinohradech, kde byli jeho spolužáky pozdější letci Jindřich Kostrba a Karel Huppner. Poté absolvoval Kadetní pěší školu (Infanterie-Kadetten-Schule) ve Vídni a stal se důstojníkem z povolání. Kariéru zahájil u pěšího pluku č. 10, s nímž sloužil v Haliči a Bosně. Služba u pěchoty ho neuspokojovala. Po zhlédnutí letecké produkce Jana Kašpara 1910 si požádal o přijetí k nově vznikajícímu letectvu a v lednu 1911 zahájil výcvik. Jako první Čech absolvoval 1. letecký kurz ve Vídeňském Novém Městě, v listopadu 1911 obdržel mezinárodní diplom FAI č. 39 a po zkouškách v Gorici titul polního pilota (28. března 1912). Působil jako letecký instruktor a zalétávací pilot (Flieger-Etappen-Park) v Pilotní škole ve Vídeňském Novém Městě (Pilotten Schule in Wiener Neustadt).

Do obecného povědomí vstoupil pozoruhodnými výkony. Provedl přelety pohoří Raxalpe a vrcholu Sněžniku ve slovinském Krasu, jako první pilot v monarchii létal nad Jaderským mořem (Terst–Grado). Během letu Vídeň–Korneuburg–Vídeň 1912 pořídil společně s Josefem Cejnkem první letecké snímky v Rakousku-Uhersku. Dne 31. května 1913 podnikl na letounu Lohner B.I Pfeilflieger úspěšný let z Vídeňského Nového Města do Prahy a zpět. Po cestě přistál u Pardubic, kde byl uvítán průkopníky a příznivci letectví Janem Kašparem, Evženem Čihákem a Jaroslavem Kalvou.

Na počátku první světové války sloužil u 8. letecké roty (Flik 8) v Přemyšlu. Spolu s Jindřichem Kostrbou prokázal v praxi význam leteckého průzkumu pro vedení bojů. Při pokusu o dopravu materiálu do obležené pevnosti Přemyšl vyvázl v únoru 1915 z nouzového přistání se zraněním. Poté převzal velení 3. letecké roty (Flik 3) na ruské frontě a 1. května 1915 byl povýšen do hodnosti setníka (Hauptmann). Na jaře 1915 se stal velitelem důstojnické školy pro pozorovatele ve Vídeňském Novém Městě. Na základě jeho přednášek vydalo 1917 rakouské Ministerstvo války vojenský předpis pro potřeby průzkumného letectva. Od září do prosince 1916 H. bojoval v řadách pěchoty na ruské a italské frontě. Počátkem ledna 1917 byl znovu povolán k letectvu. Nejprve působil u štábu V. armády ve Wippachu (nyní Vipava, Slovinsko), kde se zaměřoval na spolupráci letectva s pěchotou. O několik týdnů později byl jmenován technickým referentem vzduchoplavectva ve Vídni. Od prosince 1917 do května 1918 velel 4. letecké rotě (Flik 4D) na italské frontě a v závěru války průzkumné eskadře (Aufklärungsgeschwader) při velitelství 6. armády ve Vittoriu Venetu. Obdržel Záslužný kříž III. třídy s korunou a zlatými meči (1914) a medaili za hrdinství Signum laudis (1915).

V listopadu 1918 se přihlásil do vznikajícího československého Leteckého sboru a stal se zástupcem velitele. Při diskusích o budoucí podobě letectva se dostal do kompetenčních sporů s technickým odborem Leteckého sboru a byl obviněn z porušení služebních předpisů a prozrazení vojenského tajemství o stavu leteckých sil. Navzdory tomu, že ho divizní soud v červnu 1919 osvobodil, byl H. zbaven funkce zástupce velitele a 1920–21 přechodně zařazen do Organizačního a osobního referátu při 13. oddělení Ministerstva národní obrany. Poté nastoupil neplacenou dovolenou. Na sklonku 1918 předložil ministerské radě projekt letecké pošty, který nebyl realizován. Ani druhý soukromý pokus ve spolupráci s kpt. Emanuelem Viktorem Voskou neuspěl; koncese na periodickou leteckou dopravu osob a zboží, udělená Ministerstvem obchodu v listopadu 1919, pozbyla v dubnu 1921 platnosti.

V době mobilizace na podzim 1921 se H. vrátil do aktivní služby a stal se zástupcem velitele leteckého pluku 1. Od března do července 1923 byl pověřen velením Leteckého dopravního oddílu, který zajišťoval zkušební provoz na domácích linkách a předjímal zahájení činnosti Československých aerolinií (ČSA). Poté se H. nakrátko vrátil k leteckému pluku 1. V srpnu 1923 byl přidělen k Hlavním leteckým dílnám v Olomouci jako velitel vojenské správy. V olomouckých dílnách postavil větroň vlastní konstrukce (Míra-3), s nímž se na podzim 1924 zúčastnil I. národní soutěže větroňů v Medlánkách (Brno). V hodnosti podplukovníka byl v březnu 1925 ustanoven zástupcem velitele leteckého pluku 3 na Slovensku, později zastával funkci zatímního velitele pluku. 1927–28 absolvoval kurz pro velitele vojskových těles a oddílů letectva, následně velel leteckému pluku 3 a Vojenskému leteckému učilišti v Prostějově (1929–33). Po dalším zvýšení kvalifikace zastával od prosince 1933 funkci velitele zemského letectva u zemského vojenského velitelství v Brně, odkud v hodnosti brigádního generála (jako první mezi československými letci) odešel 1936 do výslužby. Byl předsedou Československého aviatického klubu a Svazu letců Republiky československé. S manželkou Elsou, s níž uzavřel sňatek 1914, měl dceru Miroslavu. V rodišti byla po něm pojmenována ulice.

Petr Lukeš

Literatura

J. Andrejs, Než nám narostla křídla, 1956, s. 180–182
J. Zahálka, R. H. Kronika prvního vojenského letce národnosti české, 1997
J. Macoun, České vojenské letectvo, 2007, s. 5
Z. M. Duda, Legendy československého letectví, 2011, s. 9–26
cs.wikipedia.org (stav k 4. 3. 2022)
https://www.nyrany.cz/mesto/o-meste/nasi-rodaci/rudolf-holeka/ (stav k 4. 3. 2022)
https://www. valka.cz/Holeka-Rudolf-t85732 (stav k 4. 3. 2022)
nekrolog: A. R. Hartman, Za generálem R. H., in: Letectví 22, 1946, č. 2, s. 33–34.

Prameny

SOA, Plzeň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Úherce, matrika nar. (1879–1883), sign. 19, fol. 176
VHA, Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační listina R. H.

Reference