HOLINKA Rudolf 1899–1953

	Rudolf HOLINKA
	;
Datum narození	17. 1. 1899
Místo narození	Trhové Sviny
Datum úmrtí	4. 12. 1953
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Historik‎; Pedagog‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 781–782. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47590

HOLINKA, Rudolf, * 17. 1. 1899 Trhové Sviny, † 4. 12. 1953 Praha, historik, pedagog

Pocházel z chudých poměrů; byl prvorozeným potomkem Františka H. a jeho ženy Marie. Maturoval 1918 na českém gymnáziu v Českých Budějovicích, zapsal si filozofii a historii na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. 1922 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě; kde byl 1925 jmenován prozatímním, 1926 řádným asistentem. Nejprve jako žák a pomocník a později spolupracovník se stal pravou rukou Václava Chaloupeckého a významně se podílel na budování historického semináře (PhDr. 1926). 1930 absolvoval stipendijní pobyt v Československém ústavu historickém v Římě, 1934 se habilitoval pro všeobecné dějiny středověku. Podobně jako řada českých kolegů musel Slovensko po rozpadu Československa v březnu 1939 opustit. Získal místo asistenta na UK (zpětně k 1. 3. 1939); oprávnění konat přednášky mu bylo na pražskou univerzitu přeneseno z Bratislavy v létě 1939. Po uzavření vysokých škol pracoval až do července 1946 v rukopisném oddělení Národní a univerzitní knihovny v Praze. Po osvobození přednášel na UK, 1946/47 působil zároveň na pražské a brněnské Filozofické fakultě, na níž byl 1947 jmenován řádným profesorem obecných dějin středověku. Brněnská Masarykova univerzita se stala jeho hlavním působištěm, ačkoliv nadále trvale bydlel v Praze. Společně s Rudolfem Urbánkem a Josefem Macůrkem stál v čele brněnského historického semináře. Po únorovém puči 1948 se H. jako věřící katolík a člen Československé strany lidové ocitl pod tlakem, který vyřešil vstupem do KSČ. 1950 se stal prvním vedoucím nově ustavené katedry historie Filozofické fakulty MU a zůstal jím až do smrti.

H. se zařadil mezi nejvýznamnější reprezentanty druhé generace Gollovy školy. Profesionálně ho vedl zejména Václav Chaloupecký, s nímž ho spojovalo také badatelské zaměření. Inspiroval jej Josef Pekař, jemuž zasvětil rozsáhlou studii představující jeden z nejpronikavějších rozborů Pekařova díla, a to ve sborníku, který H. sám editoval. Společně s Pekařem a Zdeňkem Kalistou reprezentoval H. křídlo Gollovy školy, které nejvíce zohledňovalo fenomény duchovní povahy. Odpovídala tomu i témata, jimž se H. věnoval. Nejprve se zabýval druhou polovinou 14. století a počátky husitství, a to zejména v díle Sektářství v Čechách před revolucí husitskou (Bratislava 1929) a v habilitační práci Církevní politika arcibiskupa Jana z Jenštejna za pontifikátu Urbana VI. (Bratislava 1939), v níž prokázal svou všestrannost historika orientujícího se v českých i obecných dějinách, v dějinách politiky a myšlení. Českou reformací a husitstvím se zabýval také jako editor, pracoval mj. na postile Jakoubka ze Stříbra a na spisech Vojtěcha Raňkova z Ježova, knižně vyšla edice traktátů Petra Chelčického. Další H. badatelský zájem představovaly dějiny raného středověku, zejména počátky křesťanství. Studoval nejstarší české a slovenské legendy jako prameny pro poznání společenských poměrů v 10. a 11. století. Nejvíce pozornosti přitom věnoval sv. Vojtěchovi a jeho době. Neomezoval se pouze na odborné práce, psal též do kulturních, převážně katolicky orientovaných časopisů Řád nebo Akord. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Milan Řepa

Dílo

výběr: Sv. Svorad a Benedikt, světci Slovenska, in: Bratislava 8, 1934, s. 204–352. Edice: O Josefu Pekařovi, 1937; Traktáty Petra Chelčického – O trojím lidu a o církvi svaté, 1940; Svatý Vojtěch, 1947; Hrdinové a věštci českého národa, 1948.

Literatura

J. Šebánek, R. H., in: ČMM 73, 1954, s. 340–348
B. Šindelář, Za zesnulým profesorem H., in: ČČH 2, 1954, s. 373–376
J. Kadlec, Za profesorem H., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 56–59
J. Kudrna, Třicet let od smrti R. H., in: Universitas 16, 1983, č. 6, s. 99–100
J. Janák, Čtyřicet let od smrti profesora R. H., in: tamtéž 26, 1993, č. 4, s. 42–44
A. Kostlán, Druhý sjezd československých historiků a jeho místo ve vývoji českých dějin, 1993, rejstřík
J. Marek, Obor historie na Masarykově univerzitě v letech 1945–1948, in: ČMM 113, 1994, s. 179–187
J. Pešková, R. H. v zrcadle své pozůstalosti, in: ČNM – Řada historická 167, 1998, č. 1–2, s. 37–71
DUK 4, rejstřík
J. Blüml et al., Jihočeši v české historické vědě, 1999, rejstřík
R. Pražák, Sté výročí narození R. H., in: Universitas 32, 1999, č. 2, s. 23
R. Marsina, Historik R. H. (1899–1953). K 50. výročiu smrti, in: Historický zborník 13, 2003, s. 260–261
P. Boček – J. Hanuš, R. H. Historik klidného, racionálního úsudku, in: SPFFBU C 52, 2005, s. 149–169
Kutnar, rejstřík
L. Peluněk, Prof. PhDr. R. H. (1899–1953). Šedesát let od úmrtí významného historika středověku, in: Universitas 46, 2013, č. 4, s. 48–49
Z. Froydová, R. H. (1899–1953) – Jihočech mezi Prahou, Bratislavou a Brnem, 2014 (magisterská diplomová práce, PedF, Jihočeská univerzita, České Budějovice)
https:// encyklopedie.brna.cz
cs.wikipedia.org (vše stav k 10. 10. 2021).

Prameny

Archiv NM, Praha, fond R. H.
Archiv UK, Praha, osobní spis
Archiv MU, Brno, osobní spis.

Reference