HOLMAN Jan Alfred 1901–1980

Z Biografický slovník českých zemí
Jan Alfred HOLMAN
Datum narození 17. 4. 1901
Místo narození Týnec nad Labem
Datum úmrtí 20. 4. 1980
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání Filmař nebo filmový podnikatel‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 787–788. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/134994

HOLMAN, Jan Alfred (též Josef, J. A.), * 17. 4. 1901 Týnec nad Labem, † 20. 4. 1980 Mnichov (Německo), filmový režisér, scenárista, novinář

Syn důlního a hospodářského správce Josefa H. a Gabriely, roz. Sloupové. Pokřtěn jako Josef Alfred Vojtěch Jan. Po maturitě vystudoval ČVUT v Praze (Ing.) a absolvoval studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem. 1923 se zúčastnil soutěže na projekt tehdy nerealizovaného Nuselského mostu. Ve dvacátých letech pracoval jako redaktor revue Technická tribuna a deníku Tribuna (1927–28), spoluvydával satirický časopis Trn (1928), krátce působil jako hlasatel rozhlasové stanice Radiojournal. V první polovině třicátých let byl zaměstnán v propagaci závodů Škoda a jako závodník se zúčastnil četných automobilových a motocyklových soutěží. V téže době se začal věnovat kinematografii, v níž se uplatnil jako scenárista a režisér krátkých instruktážních, technických, propagačních (pro Škodovy závody), reklamních a dokumentárních snímků, z nichž největší pozornost získal hraný reklamní film Rajská narkosa (1932) a střihový dokument Revoluce krve a ducha (1936). H. však inklinoval ke hranému filmu. Po praxi v Německu a ve Francii asistoval režisérovi Nicolasi Farcasovi při natáčení francouzské a německé verze koprodukčního melodramatu Port Arthur (1936). Následně spolurežíroval s Hugo Haasem komedii Děvčata, nedejte se! (1937) a s Jiřím Slavíčkem válečné drama Zborov (1938). K samostatné tvůrčí práci se dostal až v období protektorátu. Realizoval sérii komorních, kosmopolitně laděných psychologických melodramat (Minulost Jany Kosinové, 1940; Rukavička; Modrý závoj, 1941; Bláhový sen, 1943), které se od dobové produkce odlišovaly zřetelnou osobitostí a modernějším stylem vyprávění inspirovaným americkými filmy. Z daného žánru vybočovalo exteriérově náročné drama z dělnického prostředí Velká přehrada (1942), jehož cestu do kin zkomplikovaly režisérovo vážné onemocnění a problémy s protektorátní cenzurou. Pro Němci založenou společnost Prag-Film vytvořil H. melodrama Liebe, Leidenschaft und Leid (Láska, vášeň a žal, 1943). Počátkem 1945 začal natáčet detektivní příběh Zinková cesta s Lídou Baarovou v titulní úloze. Po odhalení ilegální skupiny, v níž působil, uprchl před gestapem na Slovensko a přešel frontu na osvobozené území; snímek po válce dokončil Martin Frič pod názvem 13. revír (1946) s Danou Medřickou v hlavní roli. H. přinesl československé vládě do Košic jeden z později odmítnutých návrhů na reorganizaci filmového oboru v poválečné republice. Jako režisér zachytil cestu Edvarda Beneše z Košic do osvobozené Prahy; natočený materiál později využil Otakar Vávra v celovečerním dokumentu Vlast vítá (1945). Po válce H. čelil obvinění z kolaborace kvůli stykům s Němci a natočení německého filmu, nakonec byl osvobozen. 1947 obdržel za odbojovou činnost Československý válečný kříž 1939. Do československé kinematografie se však již nevrátil. 1945–48 pracoval jako přednosta hospodářského odboru Ministerstva zahraničních věcí, odkud byl po únorovém komunistickém převratu propuštěn. V srpnu 1952 emigroval s filmovým podnikatelem Milošem Havlem do Rakouska. Záhy odešel do Mnichova, kde začal pracovat jako redaktor a režisér pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa (1953–79). Příležitostně se věnoval režii hraných (Zwei Herzen voller Seligkeit /Dvě srdce plné blaženosti/, 1957) a dokumentárních (Bilderbuch Gottes /Kniha obrazů božích/, 1959) filmů. Byl členem Rady svobodného Československa.


Dílo

Krátké a dlouhé reportáže, propagační a dokumentární filmy: S československými novináři do Paříže, 1927; Od A do Zet. Cesta československých novinářů do Kolína n. R. v deseti automobilech, 1928; Avia; Po stopách Škody; Silnice Konstruktivy, 1931; Safety First, 1934; Auto Škoda; Praha–Kalkuta–Praha na Škoda Popular; Praha Calcutta, 1935; Pravda vítězí; Přísaha republice, 1937; Ostrov demokracie v moři diktatur, 1938.

Literatura

  • ČBS, s. 222
  • Tomeš 1, s. 484
  • http://www.csfd.cz (s filmografií, stav ke 12. 4. 2021)
  • https://www.filmovyprehled.cz (s filmografií, stav ke 12. 4. 2021)
  • Český hraný film II, 1998, rejstřík
  • J. Brož – M. Frída, Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, 1966, rejstřík
  • L. Bartošek, Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945), 1985, rejstřík
  • R. Kvaček, „První kulturně politický film“. J. A. H., Revoluce krve a ducha (1936), in: Iluminace 7, 1995, č. 4, s. 77–88
  • S. Motl, Mraky nad Barrandovem, 2006, s. 162, 233
  • L. Kašpar, Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propagace, kolaborace, rezistence, 2007, passim
  • M. Junek, Rádio Svobodná Evropa 1951–2011, 2011
  • K. Wanatowiczová, Miloš Havel – český filmový magnát, 2013, rejstřík.

Prameny

  • SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Týnec nad Labem, matrika nar. (1887–1910), sign. 40, fol. 248
  • Knihovna Václava Havla, Praha, část pozůstalosti J. A. H.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOLMAN_Jan_Alfred_1901–1980&oldid=709108“