HOLUB Antonín 1865–1955

Antonín HOLUB
Narození	24. 10. 1865
Místo narození	Velký Borek (č. o. Mělnická Vrutice /u Mělníka/)
Úmrtí	2. 3. 1955
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lesník nebo myslivec‎ Spisovatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 788-789
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47602

HOLUB, Antonín, * 24. 10. 1865 Velký Borek (č. o. Mělnická Vrutice /u Mělníka/), † 2. 3. 1955 Praha, lesník, geometr, odborný spisovatel

Byl synem mlynáře Václava H. († 1880) a Anny, roz. Havlíčkové; měl sedm bratrů a pět sester. V říjnu 1882 vstoupil do lesnické praxe v Bosni (u Mnichova Hradiště). 1883 byl přijat do čtvrtého ročníku první české reálky v Ječné ulici v Praze, 1885–87 studoval na Lesnické škole v Bělé pod Bezdězem. 1887 narukoval k pěšímu pluku, 1888 složil důstojnickou zkoušku a stal se poručíkem v záloze. Do 1894 pracoval jako adjunkt a geometr lesního úřadu velkostatku Choltice (u Pardubic). Mezitím vystudoval lesnický odbor Vysoké školy zemědělské ve Vídni (1889–91) a 1892 složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře. Věnoval se hospodářské úpravě lesů, od 1892 spravoval polesí. 1894 byl jmenován nadlesním na velkostatku Chříč (u Rakovníka). Zrevidoval hospodářskou úpravu lesů, dal obnovit pilu ve Všesulově a vysadit bažanty. Místo opustil 1896 a připravoval se ke zkoušce pro civilní geometry, kterou 1897 složil u pražského místodržitelství. Po obdržení autorizace si otevřel technickou a systemizační kancelář v Rakovníku, kde rovněž vyučoval nauku o lesnictví a geodézii na zemědělské škole. Vyhotovoval lesní hospodářské plány pro obce. 1898 kancelář přemístil do Plzně. Kromě lesních polohopisných a regulačních plánů obcí dodával projekty cest, ohraničoval pozemky a zaměřoval lokální železniční trati. Filiální kancelář otevřel 1901 v Třebíči (vedl ji Eugen Vrbata, který ji později převzal) a v Praze. Za první světové války byl H. 1915 přidělen k zeměbraneckému pluku č. 8 na Pohořelci a k dopravní koloně raněných Červeného kříže na hlavním nádraží v Praze. Poté vedl lesnický kurz pro vojíny invalidy a byl osvobozen od domobranecké služby. 1917 se oženil s Valérií, roz. Štěrbovou. 1935 přesídlil z Plzně na pražské Královské Vinohrady. Do 1939 vykonával funkci úřadujícího místopředsedy a předsedy Odborové jednoty republikánských zemědělských a lesních zaměstnanců, 1939–45 vypomáhal v ústředním sekretariátu Spolku českého lesnictva.

Celý život se H. věnoval veřejné činnosti. V Cholticích se stal členem městského zastupitelstva, jednatelem Měšťanské besedy a spolupracoval na okrašlovacích pracích. 1890 se stal členem České lesnické jednoty a zúčastňoval se jejích valných shromáždění a odborných exkurzí do lesů. V Chříči se zasloužil o povolání obvodního lékaře, zřízení pošty i o propagaci lyžování, zasedal jako člen okresního zastupitelstva za velkostatky v Kralovicích. V Rakovníku i Plzni nabádal k zalesňování neplodných i pustých pozemků a holých strání podél řek i potoků. Od 1902 působil v představenstvu Inženýrské komory v království Českém a od 1903 ve Sdružení civilních geometrů v Čechách, spoluzaložil Jednotu českých úředně autorisovaných civilních geometrů zemí Koruny české v Praze, 1908–14 jí předsedal, byl činný v Jednotě českých soukromých úředníků v Praze a v jejím odboru úředníků velkostatků, byl delegátem Zemědělské rady pro Čechy.

H. spolupracoval s Karlem Šimanem, Janem Fričem, Josefem V. Rozmarou, Josefem Černým, Bedřichem Fürstem ad. na dovršení emancipace českého lesnictva. Nejprve 1906 vytvořili Jednotu českých lesníků zemí koruny České (od 1919 Ústřední jednota československého lesnictva), které do 1921 H. předsedal. Do poválečných poměrů vešla Jednota náležitě připravena a ztotožnila se se zájmy vládnoucí agrární strany (programy, provolání, návrh zákona o prozatímní ochraně lesů, zásady lesnické politiky, úsilí o zřízení lesnického odboru při ČVŠT v Praze ad.). H. spoluzaložil Československou lesnicko-dřevařskou banku v Praze, a. s., a 1919–22 byl jejím předsedou. V Praze H. založil Jednotu republikánského lesnictva, jíž 1925–39 předsedal. 1929–35 byl členem zemského zastupitelstva pro zemi Českou, 1929 zvolen řádným členem ČAZ, ústředního výboru Zemědělské jednoty v Praze, výstavního odboru hospodářských výstav, lesním referentem Jihočeského sboru národohospodářského ad.

Od 1895 otiskl několik spisků o lesní reformě i družstevnictví, poslání lesnictva a jeho poměrech, o myslivosti, dále krátké paměti rolníka Jakuba Hrůzy nebo na čtyři sta padesát článků v periodikách Venkov, Československý les, Plzeňský kraj, Zaměstnanec půdy / Republikánský zaměstnanec, Česká myslivost, Československá lesní stráž ad. Byl pohřben Praze-Strašnicích.

D: Z mých vzpomínek, 1932.

L: J. Frič, Ing. A. H. sedmdesátníkem, in: VČAZ 11, 1935, s. 641–642; -kp-, K osmdesátce Ing. A. H., in: Československý les 26, 1946, s. 31–32; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič (ed.), 1958, s. 206–209; G. Novotný, Ing. A. H. (1865–1955). Úvodní poznámky, in: Osobnosti agrární politiky 19. a 20. století, B. Rašticová (ed.), 2006, s. 201–213 (se soupisem díla).

P: Národní zemědělské muzeum, Praha, Muzejní archiv – Sbírka písemné dokumentace, osobní fond A. H. (10 kartonů, neinventarizováno).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný