HOLUB Václav 1909–2004

	Václav HOLUB
Datum narození	8. 8. 1909
Místo narození	Hodonín (č. o. Zdíkov /u Vimperka/)
Datum úmrtí	10. 5. 2004
Místo úmrtí	Londýn (Velká Británie)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 798. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/134997

HOLUB, Václav, * 8. 8. 1909 Hodonín (č. o. Zdíkov /u Vimperka/), † 10. 5. 2004 Londýn (Velká Británie), politik, novinář

Pocházel z rodiny chalupníka a zedníka Václava H. (* 1878) a Františky, roz. Fišperové (* 1879). Vyučil se zedníkem, 1926–30 vystudoval stavební průmyslovou školu v jihočeské Volyni. 1924–30 pracoval jako sezonní stavební dělník v Košicích, 1930 a 1932–34 stavbyvedoucí v různých městech na Slovensku a Podkarpatské Rusi, 1934–38 technický úředník městské správy v Košicích. Od 1923 byl členem Československé sociálnědemokratické strany dělnické; 1934–38 zastával funkci místopředsedy Ústředí sociálnědemokratické mládeže, 1938–39 náležel k hlavním reprezentantům mladé generace Národní strany práce. Od října 1938 do ledna 1940 byl jedním z vůdců levicové mládežnické organizace Národní hnutí pracující mládeže, jež po německé okupaci v březnu 1939 přešla do ilegality a přeměnila se v organizaci odbojovou. Od března 1939 do konce ledna 1940 působil jako generální tajemník mládeže Národního souručenství, v jehož rámci se aktivně účastnil domácí rezistence. V září 1939 se stal členem ilegálního vedení sociálnědemokratického odboje – Ústředí revolučního socialistického hnutí.

V zimě 1940 se skrýval před zatčením na různých místech Čech. V březnu odešel společně s Václavem Majerem přes Maďarsko (kde byli několik týdnů vězněni), Jugoslávii a Blízký východ do exilu ve Francii, kam dorazil v polovině května 1940. Poté sloužil v československé zahraniční armádě ve Francii, od července 1940 do počátku 1945 v československých pozemních jednotkách ve Velké Británii (nositel řady československých, francouzských a britských vyznamenání). Současně se politicky angažoval ve vojenské skupině československé sociální demokracie v exilu a 1942 se stal jejím mluvčím. Přispíval do exilových periodik a vystupoval v československém vysílání BBC. Zastával autentické sociálnědemokratické postoje a vyslovoval se pro obnovu organizačně a programově samostatné sociálnědemokratické strany v poválečném Československu. V březnu 1945 se jako jeden ze zástupců sociální demokracie zúčastnil moskevských rozhovorů o poválečném politickém uspořádání v ČSR.

Od dubna do června 1945 vykonával funkci generálního tajemníka Československé sociální demokracie (ČSSD), 1945–48 byl členem jejího ústředního výkonného výboru a současně poslancem Národního shromáždění za severočeské okresy; 1945–46 působil jako místopředseda, 1946–48 předseda Sdružení zahraničních vojáků. Patřil k vyhraněným obhájcům nezávislé politiky ČSSD, odmítal linii úzké spolupráce s KSČ, kterou prosazoval poválečný předseda strany Zdeněk Fierlinger. Byl blízkým spolupracovníkem ministra výživy V. Majera, jehož komunistům oponující kroky podpořil i ve dnech únorové krize 1948. Po komunistickém převratu byl fierlingerovskou levicí zbaven všech funkcí a vyloučen ze strany.

V březnu 1948 odešel do exilu. Usadil se v Londýně, kde se posléze stal administrativním ředitelem textilního podniku a zároveň pokračoval v politické činnosti. Od května 1948 byl členem předsednictva, 1950–70 generálním tajemníkem exilové ČSSD, 1950–64 vydavatelem a redaktorem časopisu Demokracie a socialismus. Zastupoval exilovou ČSSD v mezinárodních organizacích středolevých stran (Socialistická internacionála, Socialistická unie střední a východní Evropy). Současně působil jako předseda oblastního sboru Rady svobodného Československa ve Velké Británii a činovník řady exilových organizací.

V březnu 1990 se účastnil obnovovacího sjezdu ČSSD v Praze; 1991 byl ve vlasti povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Své životní a politické osudy zachytil ve vzpomínkové knize Vítězství i prohry. Život na pozadí 20. století (1997). Autorsky se podílel na sbornících Osmdesát let československé sociální demokracie 1878–1958 (1958) a Léta mimo domov. K historii Československé sociální demokracie v exilu (1996).

Literatura

Tomeš 1, s. 486
J. Malíř – P. Marek a kol., Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a v Československu 1861–2004, 2, 2005, s. 1338–1340
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013, 2013, s. 77–78.

Prameny

SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Zdíkovec, matrika nar. (1844–1910), sign. 8, fol. 187–188.

Reference