HOLZBACHOVÁ Mira 1901–1982

	Mira HOLZBACHOVÁ
	;
Datum narození	10. 4. 1901
Místo narození	Kroměříž
Datum úmrtí	18. 5. 1982
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎; Spisovatel‎; Dramaturg, režisér nebo choreograf‎; Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 810–811. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47622

HOLZBACHOVÁ, Mira (též Míra, provd. Častulíková), * 10. 4. 1901 Kroměříž, † 18. 5. 1982 Praha, tanečnice, choreografka, pedagožka, spisovatelka

Od dětství se zajímala o pohybové aktivity, zprvu jako krasobruslařka. S Otou Kratochvílem se 1922 stala mistryní Československa v krasojízdě párů. Absolvovala dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Studovala Dalcrozovu rytmickou gymnastiku u Anny Dubské, balet u Františky Borecké. Ve studiu tance pokračovala v Dalcrozově škole v Hellerau (dnes m. č. Drážďan), kterou navštěvovaly i další významné představitelky meziválečné taneční avantgardy Milča Mayerová a Anka Čekanová. Poté studovala v Labanově škole v Hamburku, kde byla žačkou Kurta Joosse.

Uměleckou kariéru zahájila jako elévka činohry Národního divadla v Praze (1922–23), později se zaměřila na autorskou taneční tvorbu. Stala se výraznou představitelkou meziválečné avantgardy, členkou Devětsilu – spolupracovala s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Jiřím Frejkou nebo Jindřichem Honzlem, podílela se na založení Osvobozeného divadla (tančila např. ve Vest pocket revue a Baladě z hadrů); hrála ve filmu (Děvčata, vdávejte se!, 1921; Řina, 1926). V Praze 1928–37 provozovala taneční školu, z níž vznikl soubor Umělecké studio. Od 1931 byla choreografkou Svazu dělnických divadelních ochotníků a publikovala v tisku (Rudé právo, Haló noviny a Tvorba).

V tanečních pracích šla cestou experimentu a hledání nového uměleckého výrazu vycházejícího z pantomimy (Malá harlekynáda, 1931), poezie aj. Měla blízko k žánru taneční grotesky a parodie. Ráda tančila na rytmy tanga a charlestonu, pracovala s hudbou klasiků i současných autorů, např. Jaroslava Ježka nebo Josefa Stanislava. Pro H. taneční projev byly příznačné spontaneita, temperament, výrazná gesta a mimika, což odráželo její hereckou průpravu a zkušenost s německým tanečním expresionismem. Svými kreacemi důsledně sledovala obsah a poselství; formální stránka pro ni byla méně významná.

V její tvorbě se silně odráželo levicové smýšlení – např. agitka Nástup rudých praporů na hudbu Internacionály (1926). S taneční pantomimou Hlasy nad tajgou se 1933 účastnila Olympiády dělnických souborů v Moskvě. Setkání s ruským avantgardním divadlem a prací režiséra Nikolaje Ochlopkova ji inspirovalo k inscenaci Clown Čokoláda podle předlohy Jiřího Mahena (1933). Inscenovala ji v Novém avantgardním divadle, na jehož založení se podílela a které vedla. Interaktivní inscenace nabourávala tradiční dělení na diváky a účinkující. 1936 získala první cenu na celostátní taneční soutěži pořádané Svazem Tanec-Rytmika-Gymnastika. Do jejích společensky angažovaných prací vstoupila ve třicátých letech protifašistická tematika (Madam Evropa, Plynový útok, obě 1937). 1936 odcestovala jako reportérka Haló novin do Španělska na tzv. Dělnickou olympiádu, kde se stala svědkyní začátku občanské války. Při půlročním španělském turné 1937 vystupovala na improvizovaných pódiích v místech konfliktu nebo v nemocnicích. Výtěžek věnovala válečným sirotkům. Za svou činnost získala hodnost Čestného důstojníka španělského revolučního boje. 1939–45 žila v emigraci v USA a společenského života se účastnila pod pseudonymem Mira Slavonica. Učila na taneční škole Free School v Riverdale na předměstí New Yorku, pracovala v krajanských spolcích, studovala původní americkou kulturu. Zároveň si vydělávala jako dělnice v loděnicích nebo na vinicích. Pro mezinárodní setkání ženských organizací 1942 připravila vystoupení Tanec ujařmení a Tanec osvobození, jemuž přihlížela Eleanor Rooseveltová. Téma života původních obyvatel a jejich postavení v nové americké společnosti H. zpracovala v knihách Amerika, země indiánů (1963), Indiánské pohádky (1971) a Děti tropického slunce (1978).

Po skončení války se vrátila do Československa, ukončila taneční kariéru a věnovala se osvětové, organizační a publikační činnosti. Pracovala s mládeží a s vojáky; propagovala tanec a pohyb jako důležitou přirozenou aktivitu. Na Ministerstvu školství a osvěty vznikl na její popud odbor nové lidové zábavy. Od 1948 vedla nově zřízenou organizaci Umění lidu, od 1950 pracovala v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého jako instruktorka tance a choreografka. Koncem čtyřicátých let připravovala kulturní rozhlasový pořad Bavte se s námi, od padesátých let vedla kurzy lidové tvořivosti v několika kulturních domech a sestavovala ideově-výchovné příručky. H. byla 1961 oceněna titulem zasloužilá umělkyně a 1976 Řádem práce.

Roman Vašek

Literatura

E. Siblík, M. H., temperament a tendence v tanci, in: Tanec mimo nás i v nás, 1937, s. 91–100
OSND 2/2, s. 1187
H. Mikulová, M. H. v kontextu české amerikanistiky, in: Tvar 12. 11. 1998, s. 14–15
M. Lajnerová, M. H., in: Taneční listy 36, 1999, č. 4, s. 9
Tomeš 1, s. 488
Český taneční slovník, 2001, s. 100–101
L. Hronková, M. H. (1901–1982), in: Taneční zóna 18, 2014, č. 2, s. 118–125
Z. Smugalová, M. H. – avantgardní a angažovaná umělkyně, in: Taneční aktuality (přístup z: https://www.tanecniaktuality.cz/osobnosti/mira-holzbachova-avantgardni-a-angazovana-umelkyne, stav k 9. 4. 2021)
http://encyklopedie.idu.cz (se soupisem rolí a další literaturou, stav k 26. 5. 2021).

Prameny

NM, Praha – Divadelní oddělení, osobní fond (č. 3/85)
LA PNP, Praha, osobní fond.

Reference