HOLZER Robert 1859–1938
| Robert HOLZER | |
| |
| Datum narození | 16. 7. 1859 |
|---|---|
| Místo narození | Prostějov |
| Datum úmrtí | 23. 9. 1938 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 811–812. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47625 |
HOLZER, Robert, * 16. 7. 1859 Prostějov, † 23. 9. 1938 Praha, jevištní výtvarník
V literatuře se objevuje chybné datum narození 7. 6. Syn tkalcovského mistra Friedricha H. z Plumlovského předměstí Prostějova. Divadelním dekoratérem se učil 1875–80 ve vídeňském ateliéru dvorních dekoračních malířů Carla Brioschiho, Hermanna Burghardta a Johanna Kautského. Pravděpodobně navštěvoval zároveň večerní kurzy na Akademii umění. 1880–81 studijně pobýval v Paříži, 1881–83 byl dekoračním malířem Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien). 1883 ho ředitel František Adolf Šubert angažoval jako jevištního výtvarníka do pražského Národního divadla (ND). 1884 vykonal uměleckou cestu do Itálie a 1892 se podílel na úspěšném zájezdu ND do Vídně. Do 1900 byl hlavním dekoračním malířem ND. Uplatnil se v tvorbě pozdně romantických dekorací k baletním produkcím, činoherním a operním představením. Kromě vlastních návrhů adaptoval pro české prostředí dekorace importované z Mnichova a Vídně. Byl prvním výtvarníkem, který na pražském jevišti stavěl kulisy zobrazující domácí krajinu a odkazující na známé lokace. Nejdéle a nejúspěšněji spolupracoval s režiséry Edmundem Chvalovským a Josefem Šmahou. Byl řemeslně zručný, avšak umělecky konzervativní. Vytvořil scény k inscenacím Vlčkových Lipan, Tylova Jiříkova vidění, Šubrtova Jana Výravy, Smetanových oper Prodaná nevěsta a Dalibor, produkoval výpravy k baletním fériím (Excelsior aj.). Úspěch sklidily H. dekorace hudebně dramatických děl (Fibichových oper Nevěsta messinská a Pád Arkuna, Vrchlického a Fibichova melodramu Námluvy Pelopovy či pohádky Julia Zeyera Radúz a Mahulena s hudbou Josefa Suka). Po nástupu ředitele Gustava Schmoranze se dostal do podřízeného postavení vůči šéfovi výpravy Karlu Štapferovi. Byl pověřen vedením malířských dílen. Do důchodu odešel 1920, s ND spolupracoval až do sezony 1924/25. Zhotovoval dekorace i pro řadu dalších divadel v Čechách a na Moravě. Na konci života se věnoval krajinomalbě, kde překonal manýru pozdního německého romantismu a inspiroval se vzorem plenérové malby Vojtěcha Hynaise a Aloise Kalvody.
Martin Kučera
Literatura
- OSN 11, s. 517
- Toman 1, s. 364
- F. A. Šubert, Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, passsim
- DČD 3, rejstřík
- V. Ptáčková, Česká scénografie 20. století, 1982, s. 18
- ND a jeho předchůdci, s. 156
- J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 209–211 (se soupisem výprav, pramenů a další literatury
- dostupné též z: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Holzer,_Robert, stav k 15. 3. 2022)
- Šormová 1, s. 281–284 (se soupisem výprav, pramenů a další literatury)
- https://cs.isabart.org/person/14701/artist (stav k 10. 10. 2021).
Prameny
- MZA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Prostějov u sv. Kříže, matrika nar. (1854–1860), sign. 9513, fol. 265.
Reference
