HOLZINGER von Weidich Carl 1849–1935
| Carl HOLZINGER von Weidich | |
| |
| Datum narození | 24. 7. 1849 |
|---|---|
| Místo narození | Veltrusy |
| Datum úmrtí | 17. 9. 1935 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Jazykovědec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 812. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76335 |
HOLZINGER von Weidich, Carl, * 24. 7. 1849 Veltrusy, † 17. 9. 1935 Praha, klasický filolog, pedagog
Syn filologa Carla H. (1810–1886), ředitele gymnázia v Gorici a zemského školního inspektora ve Štýrsku. H. absolvoval gymnázium v Gorici. Poté studoval klasickou filologii na univerzitách ve Vídni (1867–69) a ve Štýrském Hradci, kde 1871 složil učitelské zkoušky z latiny a řečtiny. Na vídeňské univerzitě byl žákem Johanna Vahlena. H. nastoupil jako suplent na soukromé internátní škole Theresianum ve Vídni; zde se stal 1872 řádným učitelem a 1875 profesorem. Na Theresianu učil např. budoucího španělského krále Alfonse XII. z rodu Bourbonů, který po nástupu na trůn (1875) propůjčil H. rytířský kříž Řádu Karla III. Roku 1878 na základě povýšení otce do dědičného šlechtického stavu byl H. nobilitován. 1879 získal titul Dr. Phil., krátce nato se habilitoval na univerzitě ve Vídni. 1883 mu byla propůjčena zlatá medaile za vědu a umění, později se stal dvorním radou. Od 1883 rovněž působil jako mimořádný a od 1887 jako řádný profesor klasické filologie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze; 1894/95 byl děkanem její Filozofické fakulty a 1899/1900 rektorem školy, z tohoto titulu se stal virilistou českého zemského sněmu. 1910 byl jmenován členem zkušební komise pro učitele na středních školách. 1921 odešel do penze.
Zabýval se především starořeckým divadlem (Aristofanes, Euripides). Po příchodu na pražskou univerzitu zaměřil svou pozornost na díla Platonova a Theokritova. Měl pověst výborného učitele a vynikajícího řečníka (i v latinském jazyce). Podnikl studijní cesty do Itálie, Řecka, Osmanské říše, Velké Británie, Francie, Dalmácie, Španělska a Ruska. Byl členem Rakouské akademie věd ve Vídni a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. H. neměl žádné potomky. Byl pohřben v rodinném hrobě ve Štýrském Hradci. Bratr Heinrich H. vynikl v diplomacii. Zastával úřad rakousko-uherského konzula v Osmanské říši, 1878 se angažoval při okupaci Bosny a Hercegoviny.
Vojtěch Szajkó
Literatura
- Jaksch, s. 108
- Almanach ÖAW 89, 1936, s. 331
- ÖBL 2, s. 410 (se soupisem díla a literatury)
- BL 1, s. 675 (se soupisem díla)
- MSA 33, 1974, s. 20–21
- 120, 1995, s. 23–24
- Lišková, s. 108
- DUK 4, s. 345
- nekrolog, in: Deutsche Zeitung Bohemia 19. 9. 1935, s. 3 (s H. fotografií).
Prameny
- SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Veltrusy, matrika nar. (1831–1867), sign. 06, fol. 98.
Reference
