HOLZ Emil 1840–1915
| Emil HOLZ | |
 | |
| Datum narození | 10. 4. 1840 |
|---|---|
| Místo narození | Stuttgart (Německo) |
| Datum úmrtí | 4. 11. 1915 |
| Místo úmrtí | Charlottenburg (Berlín, Německo) |
| Povolání | Hutník nebo metalurg |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 809–810. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/66984 |
HOLZ, Emil, * 10. 4. 1840 Stuttgart (Německo), † 4. 11. 1915 Charlottenburg (Berlín, Německo), hutnický odborník, průmyslník
Syn učitele. Po gymnáziu si zapsal hutnický odbor na stuttgartské polytechnice, kde se stal členem buršáckého spolku Stauffia Corps. 1860–61 studoval hutnictví na Báňské akademii v rakouském Leobenu. Na stuttgartské polytechnice složil 1862–63 státní zkoušky z hornictví, hutnictví a solivarnictví. Ve službách Pražské železářské společnosti v Kladně pracoval 1863–65 na metodě zušlechťování rud bohatých na fosfor a síru. Poté byl 1865–67 zaměstnán v Rollových železárnách v Solothurnu (Švýcarsko) a stal se ředitelem vysoké pece v Choindez (Švýcarsko). Na základě zkušeností ze studijní cesty po francouzských hutích vybudoval provoz na výrobu trubek odlévaných nastojato a přestavěl dřevouhelnou vysokou pec na koksovou. 1867–70 působil ve službách průmyslníka Carla Poensgena; v jeho hutích v Düsseldorfu (Německo) postavil vysoké pece a slévárnu. H. přijal 1870 nabídku podnikatele Henryho Bethela Strousberga, aby řídil výstavbu a provoz vysokých pecí v Dortmundu (Německo). Ve společnosti Sächsische Eisenindustrie byl pověřen 1872–75 vybudováním vysokopecního závodu v Pirně (Německo), 1875–78 vedl huť v Dillenburgu (Německo) patřící společnosti Frank & Giebler.
H. 1878 vstoupil do služeb Vítkovického horního a hutního těžířstva. Pracoval jako vedoucí vysoké pece a zástupce Paula Kupelwiesera, po němž 1893 převzal funkci generálního ředitele. Podařilo se mu modernizovat vysokopecní provoz. Společně s Kupelwieserem a Maxem Gutmannem podnikl cestu po anglických hutích, kde se seznámil s Thomas-Gilchristovou technologií výroby oceli ze surového železa pocházejícího z rud obsahujících fosfor. Tato metoda, přizpůsobená podmínkám Vítkovických železáren, se stala známou jako vítkovický duplexní pochod. Během H. působení stoupla produkce vysokých pecí desetinásobně. V souvislosti s novou metodou se snažil rozšířit surovinovou základnu zakoupením rudných dolů v Uhrách a ve Švédsku. Výroba se tehdy přeorientovala na vojenskou produkci pro rakousko-uherské námořnictvo; 1897 byla pro bitevní křižník Habsburg vyrobena první kliková hřídel.
H. byl přesvědčeným německým nacionalistou; angažoval se v germanizačním procesu Vítkovických železáren a města Vítkovic. Věnoval pozornost sociální problematice a péči o zaměstnance. Zabýval se národohospodářstvím; byl poradcem rakouské vlády v otázkách daňové a celní politiky. 1901 rezignoval na pozici generálního ředitele Vítkovických železáren a přestěhoval se do Berlína. Stal se poradcem Rothschildů a Gutmannů, věnoval se řízení rodinných podniků a byl členem správních rad. Vysoká škola technická ve Stuttgartu mu udělila 1910 čestný doktorát.
Petr Kašing
Literatura
- nekrology: M. Gutmann, E. H. †, in: Montanistische Rundschau 7, 1915, s. 788
- W. Tafel, E. H. †, in: Stahl und Eisen 35, 1915, s. 1241–1246
- NDB 9, s. 567 (se soupisem literatury)
- BL 1, s. 674
- Slezsko 5, s. 42–43 (se soupisem pramenů a literatury)
- Myška 2, s. 147–148 (se soupisem pramenů a literatury).
Prameny
- Archiv NTM, Praha, Sbírka rukopisů, sign. 1761.
Reference