HOMOLÁČOVÉ, rodina

HOMOLÁČOVÉ, rodina
Místo narození
Místo úmrtí
Povolání	Hutník nebo metalurg‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 5. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/302450

HOMOLÁČOVÉ, rodina podnikatelů v hutnictví

Zakladatelem hutnické dynastie byl Jan Karel H. (* 1708 Nové Město na Moravě, † 11. 4. 1762 Nové Město na Moravě), jenž pocházel z poddanské rodiny na novoměstském panství. Dosáhl na místo rychtářského písaře, ačkoliv získal jen základní vzdělání. 1730 byl jmenován správcem železné hutě, k níž patřily dřevouhelné vysoké pece v Kadově a Milovech, hamry v Kadově, Vříšti, Křižánkách a Milovech a drátovna ve Vříšti (vše u Žďáru nad Sázavou). Jan Karel se zasloužil o modernizaci a rozvoj těchto hutních závodů. Zavedl obohacování vysokopecní vsázky na železo bohatými drcenými struskami. Z takto vyrobeného surového železa pak ve zkujňovacích výhních produkoval jakostní kujné železo. Kolem 1741 vybudoval na vlastní náklady dřevouhelnou vysokou pec u Milovského rybníka, v níž zužitkoval levné dřevo z lesů poničených vichřicí. 1745 se stal hejtmanem panství Nové Město na Moravě, rozšířil podnikatelskou činnost a pronajal si železnou huť ve Veverské Bítýšce. 1747 musel dle pachtovní smlouvy předat huť v Milovech vrchnosti, ale již 1749 si pronajal malou huť na Brněnsku v obci Javůrek. V hutním podnikání pokračovali jeho synové Karel Josef a Jan Václav z manželství s Polyxenou, roz. Wittibovou.

Karel Josef H.' († 27. 3. 1806 Štěpánov nad Svratkou /u Tišnova/) nabyl zkušenosti s řízením hutního provozu zřejmě v otcem pachtovaných železárnách. 1787 a 1797 si pronajal na deset let železárny v Polničce na panství Vojnův Městec (u Žďáru nad Sázavou). Od hraběte Stockhammera 1797 pachtoval na dvanáct let železárny ve Štěpánově nad Svratkou, které díky výhodné nájemní smlouvě zmodernizoval a učinil výnosnými. Na přelomu 18. a 19. století rozvinul dolování kyzů síry na panství Kunštát (u Blanska). Konce pachtovní smlouvy se nedožil, nájem štěpánovských železáren proto převzala jeho manželka Anna. Jan Václav H. (* 1745 Nové Město na Moravě, † 17. 10. 1815 Brno) významně pozvedl hutnictví v Pobeskydí. 1772 je připomínán jako úředník a 1773 jako správce hutí ve Vříšti. 1780–82 byl nájemcem železáren ve Františkově na panství Branná (u Šumperka). 1782 si pronajal železárny ve Frýdlantu nad Ostravicí patřící olomouckému arcibiskupství. Jan Václav dal železárny zmodernizovat a 1795 je rozšířil o vysokopecní závod se slévárnou a hamrem v Čeladné. Nový závod přešel 1803 do vlastnictví olomouckého arcibiskupství, ale Jan Václav si jej dále pronajímal spolu s železárnami ve Frýdlantu. Na základě technologických inovací (např. válcová litinová dmychadla) pozvedl frýdlantské železárny na jedny z nejvýznamnějších na Moravě. Rozvoji závodu pomohl skotský hutník a podnikatel John Baildon (1772–1846), který byl podnikatelským společníkem Jana Václava a technickým ředitelem jeho železáren. Roku 1804 Jan Václav koupil hamr v Podolí na panství Lomnice (u Brna) od tamní vrchnosti, 1805 pořídil pro své syny Jana Nepomuckého Vincence a Eduarda Bedřicha huť Gabriela v Třebíčku na panství Nové Hrady (u Benešova nad Černou). Jejich společníkem se stal skotský hutník a podnikatel William Baildon (1781–1833), bratr J. Baildona a manžel Růženy, dcery Jana Nepomuka Vincence. Huť byla provozována pod firmou Homolatsch & Baildon. 1806 Jan Václav postoupil pronájem železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí svému synovi Janu Nepomuckému Vincenci, kterému věnoval i pacht železáren ve Štěpánově nad Svratkou (dříve pronajatých Karlu Josefovi a poté jeho manželce Anně) nabytý 1809. Emanuel Rochus H. (* 20. 8. 1787), nejmladší syn Jana Václava, provozoval od 1812 železárny v Zakopaném na panství Nowy Targ (dnes Polsko), byl nájemcem hamrů ve Vyšných Remetách (Slovensko) a zakoupil velkostatek Lomnička na tišnovském panství. Rovněž on využíval služeb J. Baildona.

Jan Nepomucký Vincenc H. (* 1778 Nové Město na Moravě, † 20. 10. 1817 Těšín /Polsko/) obdržel hutnické vzdělání v železárnách ve Frýdlantu nad Ostravicí. Byl spolumajitelem a správcem hutě Gabriela v Třebíčku, nájemcem štěpánovských a frýdlantských železáren a 1812–17 spolunájemcem železáren Karla Ignáce von Salis v Ondřejovicích (součást Zlatých Hor /u Jeseníku/). V železárnách ve Štěpánově nad Svratkou dal za pomoci J. Baildona postavit první parní stroj na Moravě, který byl instalován v soukenické továrně Christiana Wünsche v Brně. Věnoval se také finančnictví; založil soukromý ústav poskytující úvěry lidem ze všech společenských vrstev. Dvakrát se oženil. S první manželkou Janou, roz. Hermanovou, zplodil syny Jana, Viléma Rudolfa Ignáce a Edmunda. S druhou manželkou Annou, roz. Chrystophovou, měl syny Karla a Antonína a dceru Františku. Druhá žena zdědila pacht na frýdlantské železárny. Vilém Rudolf Ignác (* 30. 7. 1806 Frýdlant nad Ostravicí) studoval medicínu ve Vídni. Peníze zděděné po otci investoval 1823 do výstavby pudlovny a válcovny v obci Dąb (dnes Katovice, Polsko). Podniky se proslavily pod názvem Baildonhütte (polsky Huta Baildon). Roku 1829 na radu Františka Xavera Riepla, profesora vídeňské techniky, vložil Vilém Rudolf Ignác kapitál do železáren v Chorvatsku. Na zdi kostela sv. Bartoloměje ve Frýdlantu nad Ostravicí se nachází náhrobek rodiny Homoláčů.

Petr Kašing

Literatura

• Bílková 2, s. 324–328
• Slezsko 1, s. 45–46 (se soupisem literatury)
• Myška 1, s. 180–182 (se soupisem pramenů a literatury)
• M. Myška, H. Pokus o biogram české huťařské dynastie 18. a poč. 19. století, in: Rozpravy NTM. Z dějin hutnictví 13, 1985, s. 55–68
• týž, Rytíři průmyslové revoluce, 1997, s. 30–52
• P. Sysalová, Historie železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí (od počátku do roku 1913), 2008, s. 25–33
• P. Juřák, Frýdlantské železárny v pronájmu huťařské podnikatelské rodiny Homoláčů I., in: Frýdlantské noviny, duben 2018, s. 8
• týž, Frýdlantské železárny v pronájmu huťařské podnikatelské rodiny Homoláčů II., in: tamtéž, květen 2018, s. 10.

Prameny

ZA, Opava, fond velkostatek Hukvaldy, 1690–1694

• ZA, Opava, pob. Olomouc, fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, C – Temporalia zu genere, 1584–1948.