HOMOLA Miroslav 1909–1983

Miroslav HOMOLA
Datum narození	25. 11. 1909
Místo narození	Královské Vinohrady (Praha)
Datum úmrtí	24. 10. 1983
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 2-3. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48772

HOMOLA, Miroslav (vl. jm. Miroslav Dušan), * 25. 11. 1909 Královské Vinohrady (Praha), † 24. 10. 1983 Praha, herec

Syn úředníka Jaroslava H. a Terezie, roz. Neumannové, ovdovělé Gutwaldové. 1930–34 studoval na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře. Během studia účinkoval v avantgardním Divadle mladých a statoval v Národním divadle. Po absolutoriu nastoupil do angažmá v Městském divadle v Plzni (1935–37), odkud pokračoval do Národního divadla v Košicích (1937–38), Divadla u Karlova mostu v pražské Unitarii (1939–40), Stálého divadla v Kladně (1941–43) a Městského divadla na Královských Vinohradech (1943–50). Od 1950 byl členem Městských divadel pražských, kde působil až do odchodu na odpočinek 1980. V mladším věku byl obsazován do rolí milovníků a zpíval v operetách, později dostával příležitosti především v komediálním repertoáru, v němž uplatnil klidný projev, ukázněnou mimiku a pomalou gestikulaci (Robert, J. Anouilh: Dostaveníčko v Senlis, 1947; Almaviva, P. Beaumarchais: Figarova svatba, 1950; Eduard Sedmikráska, Eduardo de Filippo: Neapol, město milionů, 1957). Hostoval v Činoherním klubu (Fána, P. Landovský: Hodinový hoteliér, 1969) a Divadle za branou (doktor, J. Topol: Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje, 1972), účinkoval v zájezdových estrádních souborech. Na filmovém plátně debutoval epizodní úlohou v němém dramatu Džungle velkoměsta (1929). K soustavnější práci před kamerou se dostal až po vzniku protektorátu, kdy se prosadil jako představitel uhlazených, vysokoškolsky vzdělaných milovníků s často zdůrazněnými komediálními rysy (Konečně sami; Štěstí pro dva, 1940; Advokát chudých, 1941; Neviděli jste Bobíka?; Paklíč, 1944). Divácky vděčnou dvojroli zakřiknutého úředníka a prohnaného podvodníka vytvořil v kriminální komedii Miroslava Cikána Pelikán má alibi (1940). Znárodněná kinematografie H. nabídla už jen šest desítek menších a epizodních rolí, nejčastěji nacistů, špionů a záškodníků (V horách duní, 1946; Případ Z-8, 1948; Expres z Norimberka, 1953; Tarza-nova smrt, 1962), úředníků (Kavárna na hlavní třídě, 1953), číšníků (Nejlepší člověk, 1954; Pěnička a Paraplíčko, 1970), lékařů (Ztracená stopa, 1953; Slaměný klobouk, 1971), vyvolávačů (Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974) aj. Naposledy se objevil v komedii Karla Kováře Tím pádem (1979). Obdobné typy

figurek H. ztvárňoval také v televizi, kde se objevoval v inscenacích (Existuje vlastně Mr. Johns, 1963; Někoho jsem zastřelil, 1966; Lítost; Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skle-níku, 1970; Hračičkové, 1972; Zvony pana Mlácena, 1973), seriálech (Píseň pro Rudolfa III., 1967–68; Hříšní lidé města pražského, 1969; Pan Tau, 1970; My z konce světa; Nejmlad-ší z rodu Hamrů, 1975) i v zábavných pořadech (Není Lhota jako Lhota; Kabaret u Zvonečku). Vystupoval také v rozhlase a dabingu. Největší popularitu si získal komickými scénkami s lidovou postavou pana Hlustvisiháka, na nichž se podílel v rozhlase, televizi a estrádách s Lubomírem Lipským. S baletkou Národního divadla Emilií, roz. Karlovou (* 16. 1. 1919 Plzeň), měl dceru Danu Homolovou (* 19. 12. 1951 Praha), herečku a zpěvačku.

Zdeněk Doskočil

Dílo

http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí 1945–1978, stav k 16. 12. 2021).

Literatura

• MČE 2, s. 818
• ČBS, s. 224
• Tomeš 1, s. 489
• FPH 1, s. 165–166
• Fikejz 1, s. 419–420
• www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 16. 12. 2021) www.fdb.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 16. 12. 2021)
• V. Müller a kol., Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, 1958, s. 179
• DČD 4, 1983, rejstřík
• M. Valtrová – O. Ornest, Hraje váš tatínek ještě na housle?, 1993
• Český hraný film I, 1995
• II, 1998
• III, 2001
• IV, 2004
• V, 2007, rejstřík
• Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík
• J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo 1945–1955, 2007, s. 206, 294, 412, 441
• Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, s. 192
• cs.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 16. 12. 2021). K Daně H.: Fikejz 1, s. 420–421
• www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 16. 12. 2021).

Prameny

Divadelní ústav, Praha, dokumentace

• AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 98, poř. č. 59, Jaroslav H.