HONSA Jan 1876–1937

	Jan HONSA
	;
Datum narození	8. 6. 1876
Místo narození	Tisová (u Vysokého Mýta)
Datum úmrtí	9. 9. 1937
Místo úmrtí	Polička
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 15-16. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47645

HONSA, Jan, * 8. 6. 1876 Tisová (u Vysokého Mýta), † 9. 9. 1937 Polička, malíř, grafik

Druhorozený syn rolníka Václava H. a Marie, roz. Škeříkové. Od 1881 dospíval v nedalekých Běstovicích, kde si otec zakoupil menší statek. Choceňsko se stalo hlavním inspiračním zdrojem H. malířské tvorby. Po ukončení německé měšťanské školy v Lanškrouně (1891, kam přestoupil z české měšťanky v Chocni) vypomáhal v hospodářství, a protože od dětství kreslil, 1893 vstoupil do krajinářské speciálky Julia Mařáka na AVU. 1898 narukoval jako jednoroční dobrovolník k výkonu vojenské služby, po smrti Mařákově zakončil jako držitel Hlávkova stipendia studium u suplujícího Antonína Slavíčka (1900). Do 1903 maloval velkoformátová plátna, 1903 obdržel Hlávkovo cestovní stipendium a s Tavíkem Františkem Šimonem podnikl cestu po Německu a Francii. V Paříži objevil impresionismus, který si pro svoji potřebu modifikoval. Za obraz Letní odpoledne získal 1904 na světové výstavě v St. Louis v USA bronzovou medaili. 1908–09 učil kreslení na Zemské řemeslnické škole v Kutné Hoře, ale pedagogická práce ho neuspokojovala, proto se rozhodl pro kombinaci práce v rodinném hospodářství a volné malby. 1910 formálně experimentoval v grafických technikách (dřevoryt, lept, suchá jehla, později pokusy s cliché verre čili průsvitem). 1911–12 podruhé cestoval do Německa, Francie a Nizozemska. Pro vážné depresivní stavy byl 1914 zproštěn vojenské služby. V Praze vytvořil cyklus kreseb a dřevorytů Ze staré Prahy. Na jaře 1918 koupil stavení v sousedství rodičovského statku, které vyhořelo. Podle vlastního architektonického návrhu zbudoval 1918–20 rodinný dům ve stylu selského baroka a 1920 se oženil se svojí švagrovou Jindřiškou Kašparovou (1893–1933). 1927 se jim narodil syn Jan. H. žil v dobrovolné izolaci, odloučen od veřejného dění. Po nečekané manželčině smrti propadl hluboké depresi, přestěhoval se do Poličky a dva roky nemaloval. 1935–37 se v širším okolí města pokoušel obnovit výtvarnou činnost. Pohřben byl v Chocni.

Mezi Mařákovými žáky byl H. spjatý s východočeskou vesnicí, půdou a přírodou. V početném malířském díle originálně sloučil ozvuky dobového francouzského a německého impresionismu s českou rustikální secesí, dopracoval se přitom pozoruhodných výsledků. V meziválečném období stagnoval, zcela ztratil kontakt se soudobými uměleckými tendencemi. Na několik desetiletí byl jeho malířský přínos podceněn. Od velké výstavy v Pardubicích (1984) je respektován jako významný umělecký zjev přelomu 19. a 20. století. Jeho plátna zachycují bohatý repertoár pohledů na přírodu a aglomerace, k nejkrásnějším patří např. Topolová alej a Třešeň za chalupou.

Martin Kučera

Dílo

Z mých vzpomínek, 1937.

Literatura

OSN 28, s. 590
OSND 2/2, s. 1196
Toman 1, s. 365–366
NEČVU 1, s. 279
F. Bukáček, In memoriam J. H., 1938
J. Boučková, J. H. (katalog), 1984
A. Anderle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, 2001, s. 410
P. Chalupa, Výběr z malířského díla J. H. (katalog), 2007
K. Bečková a kol., J. H.: Ze staré Prahy, 2017
cs.wikipedia.org
https://cs.isabart.org/person/18674 (vše stav k 12. 4. 2022).

Prameny

SOA, Hradec Králové, sbírka matrik, matrika nar., index nar. (1856–1877), sign. 11204, fol. 221.

Reference