HOPFENGÄRTNER Max 1842–1918

	Max HOPFENGÄRTNER
Datum narození	25. 12. 1842
Místo narození	Norimberk (Německo)
Datum úmrtí	24. 10. 1918
Místo úmrtí	Holoubkov (u Rokycan)
Povolání	Strojař nebo elektrotechnik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 25-26. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/79698

HOPFENGÄRTNER, Max, * 25. 12. 1842 Norimberk (Německo), † 24. 10. 1918 Holoubkov (u Rokycan), průmyslový podnikatel

Syn Lorenze H. a Marie, roz. Zuckerové. Pocházel ze zchudlé evangelické rodiny. Z finančních důvodů nemohl studovat, nastoupil do učení do válcovny Maxhütte (u bavorského Řezna), kde se vypracoval na pozici mistra. 1874 ho majitel železáren

na Podbrdsku Bethel H. Strousberg povolal jako vedoucího do válcovny v Dobřívi (u Rokycan). Ač Strousberg zanedlouho zkrachoval, H. v regionu zůstal a 1879 se stal ředitelem bývalých Strousbergových podniků (Dobřív, Holoubkov, Strašice, Zbiroh). Tyto podniky si načas propachtoval s Friedrichem Meroresem od Hypoteční banky, 1885 je koupil a osamostatnil se. Část provozů zmodernizoval (např. kovohutě v Holoubkově), rokycanskou huť přeměnil na strojírnu, jinde produkci omezil (vysoká huť ve Františkově /u Zbiroha/ a ve Strašicích) a zastavil těžbu v již nerentabilních železnorudných dolech na Krušné hoře (u Hudlic). 1912 byl podnik akcionován jako Zbirožské železárny Max Hopfengärtner, a. s., za první světové války přešel na vojenskou výrobu.

H. působil též v dalších podnicích v regionu (např. Západočeské uhelné těžířstvo). Byl viceprezidentem Prvního akciového pivovaru v Plzni, podílel se na činnosti tamní OŽK a podporoval odborné školství. Za své služby byl vyznamenán Řádem Františka Josefa I. v důstojnické třídě, stal se čestným občanem Holoubkova. S manželkou Wilhelminou, roz. Hüttenmannovou (1847–1929), měl osm dětí. Syn Adolf H. (* 12. 11. 1871 Dortmund, Německo, † 1945) předsedal až do dvacátých let 20. století správní radě rodinné společnosti. Datum H. úmrtí bývá někdy mylně uváděno 25. 10. Jeho ostatky byly zpopelněny v německé Žitavě.

Jiří Martínek

Literatura

Myška 1, s. 182–183
P. Cironis, Malá encyklopedie. Lidé, osoby a osobnosti Rokycanska, 1995, s. 15–16
J. Fiala, Historie slévárenství v Plzni a okolí, 2012 (diplomová práce, PedF, ZČU v Plzni), passim
www.geni.com (profil, stav k 27. 9. 2022).

Prameny

SOA, Plzeň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Mýto, matrika zemř. (1896–1922), sign. 32, fol. 173.

Reference