HOPPE Vladimír 1882–1931

	Vladimír HOPPE
Datum narození	19. 8. 1882
Místo narození	Brno
Datum úmrtí	4. 3. 1931
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Filozof‎; Pedagog‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 30–31. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47656

HOPPE, Vladimír, * 19. 8. 1882 Brno, † 4. 3. 1931 Praha, filozof, pedagog

Syn advokáta, zemského poslance a národního aktivisty Bedřicha H. (1838–1884) a Olgy, roz. Kozánkové (1859–1905), nevlastní bratr generála Viktora H. (1874–1962), bratr hudebníka Jaroslava H. (1878–1926) a právníka Otakara H. (1883–1939). Už 1884 se s matkou a bratry přestěhoval do Kroměříže k jejím rodičům. Vystudoval šest tříd na tamním klasickém gymnáziu, kde si oblíbil přírodní vědy. Nastoupil lékárenskou praxi, 1901 přesídlil s matkou a bratry do Prahy, praxi dokončil a 1902 složil odbornou zkoušku. 1903 na kroměřížské škole maturoval. Poté vystudoval klasickou filologii a filozofii na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde poslouchal mj. T. G. Masaryka, jenž kladně posoudil H. disertační práci Nástin sociologického pojetí světa (PhDr. 1907). Poté studoval ještě na univerzitách a v ústředních knihovnách v Berlíně (spolupráce mj. s psychologem Carlem Stumpfem), Mnichově, Paříži a Ženevě. 1909–11 byl nemocen a podstoupil operaci, těžká celoživotní choroba určila kontemplativní a mystickou orientaci jeho filozofie a ovlivnila jeho úvahy o existenci transcendentální oblasti osobnosti. V září 1912 žádal o místo praktikanta v pražské Univerzitní (dnes Národní) knihovně (nelze doložit) a 1921 profesorský sbor Filozofické fakulty UK o udělení venia docendi z oboru dějiny filozofie, což se také 1922 stalo (spis Problém intelektuelního názoru a intuice u Kanta a Schopenhauera). 1925 usiloval o rozšíření habilitace na obor starověká a středověká filozofie (spis Přirozené a duchovní základy světa a života). 1927 byl jmenován mimořádným profesorem a ředitelem filozofického semináře na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Přednášel a vedl cvičení až od zimního semestru 1927/28, a to mj. o filozofii Kantově a pokantovských myslitelů, představitelů pozitivismu i 18. století a rozebíral např. Etiku Barucha Spinozy a Moderní vědu Emanuela Rádla, blok přednášek o starověké filozofii nedokončil. Od 1929 neučil a obdržel několikrát zdravotní dovolenou.

H. je považován za svérázného idealistického filozofa (nejčastěji se odvolával na Platona, Plotina, Schellinga, Schopenhauera, Kierkegaarda ad.); chtěl překonávat pozitivismus, filozofii vycházející z přírodních věd, jež ani neprostupuje k podstatě skutečnosti, ani nevyjadřuje bohatství lidských zkušeností, zážitků, hodnot, tužeb a cílů, cestami filozofie iracionální, duchovní, intuitivní a kontemplativní. Vědecké poznání je podle něj pouze hypotetické a není s to proniknout k podstatě skutečnosti, filozofie by tedy měla směřovat k transcendujícímu absolutnu jakožto obrazu ideové celistvosti. Navrhl rovněž založit mezinárodní akademii duchovního života a ligu duchovního míru, které by usilovaly o celkové zlepšení mezinárodních vztahů. Kromě monografií své příspěvky zveřejňoval v časopisech Česká mysl, Filosofie, Naše doba a Ruch filosofický (který 1920 spoluzaložil). Od 1928 byl členem výboru brněnské Jednoty filosofické, přednášel pouze jednou na její akci k uctění památky Karla Vorovky.

V Praze se 1925 se oženil s textilní výtvarnicí Marií Annou Teinitzerovou (1879‒1960). Byl pohřben v rodinné hrobce v Praze-Bubenči. V Praze 1933 vznikl Kruh přátel filozofie V. H., který z jeho pozůstalosti vydal 1935 spis Předpoklady duchovní filozofie a náboženské víry. H. jméno nese ulice v Brně.

Šárka Novotná

Dílo

výběr: Podstata, dosah a hodnota přírodovědeckého poznání, 1914; Příroda a věda. Noetika přírodních věd, 1918; Základy duchovní filosofie, 1922; Přirozené a duchovní základy světa a života, 1925; Úvod do intuitivní a kontemplativní filosofie, 1928; Dva základní problémy Kantova kriticismu, 1932; Překlady citátů k dílu V. H. Přirozené a duchovní základy světa a života, 1933 (kde Krátký nástin filosofie V. H. od N. O. Losského); Předpoklady duchovní filosofie a náboženské víry, 1935.

Literatura

J. Patočka, V. H. (1882–1931), in: Česká mysl 27, 1931, s. 165–169 Slavische Rundschau 3, 1931, č. 5, s. 381–382
N. O. Losskij, Metafysické pojetí lidské osobnosti ve smyslu učení V. H., 1934
J. Gabriel, Filosofie na brněnské universitě v letech mezi dvěma světovými válkami, in: VVM 20, 1968, č. 1, s. 62–77
R. Konečný, V. H. Příspěvek k historii a kritice iracionalismu, 1970
J. Gabriel, Robert Konečný a V. H. K filozofickým názorům Roberta Konečného, in: SPFFBU, B 41, 1992, č. 39, s. 107–112
P. Jemelka, V. H. a jeho místo v historii českého myšlení, in: Náboženství v českém myšlení. První polovina 20. století (konference Brno 14. – 15. 10. 1992), 1993, s. 86–91
Předpoklady duchovní filosofie a náboženské víry, in: Literární noviny 4, 1993, č. 22, s. 7
J. Bílý, Filozof pascalovského ražení, in: Theologická revue. Čtvrtletník University Karlovy v Praze – Husitské teologické fakulty 68, 1997, č. 1, s. 12–13
L. Vašíčková, Jan Ámos Komenský a filozofie V. H., 1998 (diplomová práce, FF MU, Brno), passim
J. Gabriel, Karlova univerzita a počátky filozofického semináře na filozofické fakultě v Brně. Z archivu Masarykovy univerzity, in: Filosofický časopis 47, 1999, č. 1, s. 83–95
Sedmdesát let od úmrtí V. H., in: Universitas. Revue MU 34, 2001, č. 1, s. 29–30
Osudy pevně provázané. Dokončení cesty za poznáním dalších příbuzných Anny Pammrové, in: Věstník Společnosti Anny Pammrové č. 18, 2001, s. 3–7
K. Skalický, První stoupenci a odpůrci Masarykova realismu, in: Velehrad–Řím. Modlil se tváří k východu. Tomáš kardinál Špidlík SJ, 2010, s. 52–61
týž, První stoupenci a odpůrci Masarykova realismu, in: Hledání české filosofie. Soubor studií, 2012, s. 35–47
J. Vítek, Výročí úmrtí V. H. (19. 8. 1882 – 3. 2. 1931), in: Universitas. Revue MU 44, 2011, č. 2, s. 63–64
L. Hořínková-Kouřilová, V. H. (1882–1931), in: Studia philosophica 59, 2012, č. 2, s. 43–61 (se soupisem díla, literatury a pramenů)
táž, V. H. a přírodovědné poznání, in: Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání, 2012, s. 39–50
táž, Pelikánova reflexe H. díla, in: Studia philosophica 60, 2013, č. 1, s. 29–36
táž, K pojetí intuice ve filosofii V. H., in: Studia humanitatis – ars hermeneutica. Metodologie a theurgie hermeneutické interpretace 4, 2012, s. 141–153
táž, Prameny H. filosofie. Druhé vývojové období, in: tamtéž 5, 2014, s. 203–217
P. Pálka, Osudové ženy V. H., in: Zvuk. Časopis pro kulturu a společenské dění. Zlín – Vsetín – Uherské Hradiště – Kroměříž, 2016 (jaro/léto), s. 26–31
L. Fasora a kol., Sto tváří, sto příběhů, 2020, s. 52–54 (s neúplným soupisem literatury)
T. Baďurová, The spiritual essence of man and the world in the philosophy of V. H., in: The spectres of selfhood. The philosophy of individualism in the interwar in Czechoslovakia, J. Chaválka, (ed.), 2021, s. 81–92
https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hoppe.html (neúplný soupis díla a literatury).

Prameny

Archiv MU, Brno, fond A1 Rektorát MU, osobní spisy, kart. 60/1292

fond A2 FF, osobní spisy, kart. 5/7
fond B 13 H. V., prof. PhDr. 1889–1938 (s inventářem hoppe-vladimir.pdf muni.cz).

Reference