HORÁČEK Cyril 1862–1943

	Cyril HORÁČEK
	;
Datum narození	7. 11. 1862
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	9. 5. 1943
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Pedagog‎; Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 37–38. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/70113

HORÁČEK, Cyril, * 7. 11. 1862 Praha, † 9. 5. 1943 Praha, právník, národohospodář a politik

Jako místo narození se často mylně uvádějí Horní Počernice (dnes Praha). Nejmladší ze tří dětí zámožného pražského řezníka a honoračního měšťana Antonína H. (1825–1888), angažovaného v municipalitě (za staročeskou stranu) i spolkovém životě metropole, a Julie, roz. Homolkové. Dětství prožil na Novém Městě pražském, od 1870 též na zemědělské usedlosti rodičů v Hloubětíně a posléze ve Chvalech (obojí dnes Praha). 1874–81 studoval pražské Akademické gymnázium, 1881–85 práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr. 1886). V době vysokoškolských studií se pod vlivem svého učitele Albína Bráfa začal zabývat národohospodářskou problematikou. 1885–88 vykonával soudní a advokátní praxi. 1889–90 byl koncipistou, 1890–1902 tajemníkem Městské spořitelny pražské. V letech 1902–05 působil jako člen sboru obecních starších (zastupitelstva), 1903 i rady královského hlavního města Prahy. 1892 se oženil s Růženou Bělohradskou (1866–1939), dcerou velkoobchodníka s koloniálním zbožím na Starém Městě pražském, a měl s ní dva syny: Vladimíra (1893–1963) a Cyrila (1896–1990).

Od začátku 20. století se věnoval vědecké a pedagogické práci v oboru národního hospodářství. 1898 se habilitoval na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity, 1901 byl jmenován mimořádným a 1907 řádným profesorem; 1908–09 byl děkanem fakulty. Zaměřil se na studium národohospodářské politiky, zvláště ve sféře zemědělství, měnové, mzdové a bytové politiky, problematiky agrárního a dělnického hnutí. V teorii patřil ke katedrovým socialistům. Po řadě dílčích studií a několika monografiích (Příspěvek k otázce agrárné, 1894; Nauka o mezdním fondu, 1897; Bytová otázka a městská renta pozemková, 1905) dospěl v předvečer první světové války k dvojdílné syntéze Učebnice národohospodářské politiky I–II (1912–14), jejíž první díl má obecný charakter, druhý se specificky orientuje na „politiku zemědělskou a ostatních druhů prvovýroby“. Do českého dějepisectví zčásti zasáhl svou interdisciplinárně pojatou studií Počátky českého hnutí dělnického (1896), věnovanou předsocialistické etapě hnutí do sedmdesátých let 19. století a teprve v reedici (1936) rozšířenou až do počátku 20. století. K tomuto tematickému okruhu se váží i jeho drobné práce o Bolzanovu sociálním utopismu (Bolzanův Nejlepší stát, 1907; Bernard Bolzano und seiner Utopie vom besten Staate, 1910). S profesorem Josefem Gruberem vydával sebrané spisy Albína Bráfa (Spisy dr. Albína Bráfa, I–III, 1914–16; Albín Bráf. Život a dílo, 1–5, 1921–24). Kratší studie a stati publikoval v časopisech Národohospodářský obzor a Právník a ve Sborníku věd právních a státních; řadou hesel přispěl do Ottova slovníku naučného. 1904–09 byl dopisujícím, 1909–14 mimořádným a od 1914 řádným členem ČAVU a členem Národohospodářského ústavu Hlávkovy nadace; jako expert působil v poradním sboru Úřadu pro statistiku práce při předlitavském ministerstvu obchodu a v českém odboru Zemědělské rady pro Království české.

Paralelně se svou rozsáhlou vědeckou činností a v souvztažnosti s ní se uplatňoval v aktivní politice a politické publicistice. Vyšel z Národní (staročeské) strany, na přelomu 19. a 20. století sympatizoval s realistickým hnutím a 1900 se podílel na vypracování hospodářského a sociálního programu České strany lidové (realistické), nakonec se přimkl k agrární straně, jež byla po léta předmětem jeho akademického zájmu. Jeho politická dráha kulminovala po vzniku ČSR, kdy se stal členem vedení agrární strany a jejím reprezentantem v parlamentu a ve vládě. Od července do listopadu 1918 byl členem Národního výboru československého, 1918–20 poslancem Revolučního národního shromáždění (člen ústavního, finančního, zahraničního a školského výboru), 1920–25 senátorem a od 26. 5. do 13. 7. 1920 prvním předsedou Senátu Národního shromáždění. Od 8. 7. do 9. 10. 1919 byl ministrem financí v první Tusarově vládě, kde vystupoval jako nástupce a v měnové politice umírněný pokračovatel Aloise Rašína. 1920–26 byl vrchním ředitelem a kurátorem České spořitelny. 1925 se s agrární stranou rozešel, když ho její vedení nezařadilo na volitelné místo na kandidátce do senátních voleb (pravděpodobně kvůli jeho věcným politickým postojům a stálému nadstranickému zřeteli k celonárodnímu a celostátnímu zájmu). Poté se sblížil s Československou národní demokracií, ale aktivní politiky se již neúčastnil. Politické dění však stále sledoval a publicisticky komentoval v denním tisku (zejména v Národních listech a Národní politice); zásadně se vyslovoval k řešení významných národohospodářských problémů, přičemž zůstával stoupencem Rašínovy peněžní politiky, kritikem Englišových koncepcí a odpůrcem keynesiánství. V průběhu dvacátých a třicátých let zastával stále konzervativnější politické postoje.

Vedle politické činnosti a po jejím ukončení až do roku 1933 pokračoval ve svém působení akademickém; 1923/24 byl rektorem, 1924/25 prorektorem UK. V posledních letech života sepsal rozsáhlé paměti (Vzpomínky z mého života), jež byly vydány až 2017 v kritické edici, doplněné o podrobnou autorovu biografii. Pohřben byl do rodinné hrobky na pražském Vyšehradském hřbitově.

Josef Tomeš

Dílo

Naše hospodářské nedostatky, 1894; O zásadě soukromohospodářské a centralisační v cedulovém bankovnictví; Písemnictví národohospodářské, 1896; O důležitosti národního hospodářství pro praktického právníka, 1899; Výminek, 1900 (něm. jako Das Ausgedinge, 1904); Naše další úkoly měnové a otázka valorisace, 1927; O zákonné úpravě podnikání akciového, 1928; Vzpomínky z mého života, S. Herc (ed.), 2017.

Literatura

OSN 28, s. 591
HSN 1, s. 1112–1113
MSN 3, s. 284
OSND 2/2, s. 1200
AČP, s. 145–146
Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 379
MSB 1, s. 221
BL 9, s. 680
ČBS, s. 226
Kolář Elity, s. 98
Tomeš 1, s. 494
ČAVU, s. 149
Kutnar, s. 571–573
J. Gruber, Prof. dr. C. H. Jeho život a dílo, 1923
A. Basch – V. Mildschuh – F. Valina (eds.), Pocta k 70. narozeninám prof. dra C. H., 1932
R. Vašek, C. H., in: J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů, 2012, s. 208–212
Z. Smutný, Prof. JUDr. C. H., politik a národohospodář, 2016 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha, s bibliografií díla)
S. Herc, Prof. C. H. (1862–1943), národohospodář a politik, in: C. H., Vzpomínky z mého života, 2017, s. 7–54
cs.wikipedia.org (stav k 4. 1. 2023).

Prameny

AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. sv. Štěpán, Nové Město, matrika nar. (1861–1863), sign. ŠT N27, fol. 199

ANM, Praha, osobní fond
Archiv AV ČR, Praha, osobní fond
Archiv NTM, Praha, fond 432, kart. 1–2
Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), s. 54.

Reference