HORÁKOVÁ Abigail 1871–1926

	Abigail HORÁKOVÁ
	;
Datum narození	17. 1. 1871
Místo narození	Turnov
Datum úmrtí	7. 11. 1926
Místo úmrtí	Turnov
Povolání	Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 54–55. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47689

HORÁKOVÁ, Abigail (roz. Černovická, vl. jm. Hedvika), * 17. 1. 1871 Turnov, † 7. 11. 1926 Turnov, spisovatelka, dramatička, herečka

Rodiči H. byli truhlář Josef Černovický a Kateřina, roz. Zichová. Rodina byla v Turnově usedlá již v 17. století, mezi její předky patřil utrakvistický kněz Pavel Tychystés Černovický (snad 1589–1632). H. navštěvovala obecnou školu v Turnově a v Chlenech, kam byla dána na vychování k příbuzným. Absolvovala rovněž turnovskou měšťanku. Následně docházela do kurzů šití. 1888, kdy v Turnově pobývala Budilova divadelní společnost, odešla H. k divadlu, působila v Kratochvílově a Sukově společnosti, u Elišky Zöllnerové či Jana Hurta, hrála převážně menší úlohy. Déle vystupovala ve společnosti Josefa Muška, kde již ztvárnila některé hlavní role. V dramatu Sklenice vody od Eugèna Scribeho představovala Abigail, z čehož odvodila svůj umělecký pseudonym. U Muška se potkala se svým pozdějším manželem Josefem Horákem (1869–1932), který pocházel z Radvánovic (u Turnova). Z manželství vzešly dvě děti; syn Josef (1908–1923) a dcera Eva, která zemřela v dětském věku. Manželé společně působili ve společnostech Františka Trnky, Aloise Janovského či Marie Kozlanské. 1899 se usadili v Praze a H. krátce navštěvovala Pivodovu operní školu. 1911 se pokusili na základě svých zkušeností se společnými recitačními pořady (H. vynikala zejména při dramatizaci pohádek) zřídit v Praze recitační síň, avšak neúspěšně. Od 1916 žila H. v Turnově, kam se za ní na konci války vrátil manžel, a živila se především recitací ve školách. Ve dvacátých letech trpěla zdravotními obtížemi, 1925 byla stižena mrtvicí. Byla pohřbena v Turnově u kostela Narození Panny Marie.

Zájem o literaturu a divadlo se u H. projevoval od dětství. Její první beletristické pokusy spadají do období školní docházky. Debutovala v časopisech, kam přispívala drobnými črtami, v nichž vzpomínala na dětství či tematizovala herecké prostředí. Některé z těchto prací jsou silně autobiografické. Publikovala např. v Divadelních listech, Národních listech, Kalendáři paní a dívek, Ženském obzoru a Ženském světě. Knižně vydala některé své divadelní hry, žánrově většinou společenská melodramata, např. Očista (1903), Dolorosa (1904), Páni (1908). Námětově se vymykají sociálně zaměřené drama Páriové (1905) a dramatické pásmo založené na slovenských dějinných událostech a bájích O hvězdném šuhaji (1922). Většina divadelních her byla vydána v témže roce, v němž měla premiéru. H. hry uvádělo Národní divadlo, Městské divadlo na Královských Vinohradech či Intimní divadlo (Švandovo divadlo na Smíchově). Její dílo bylo částečně inspirováno rodným krajem a městem: divadelní hra Libuňský jemnostpán (1926, scénicky 1929) je o římskokatolickém knězi, básníku a překladateli Antonínu Markovi, Prstýnek (1924) o kamenářství v Turnově; tato hra byla jevištně provedena již 1913 pod titulem Štajnšnajdři. Na Turnovsku se odehrává děj dalších her, k nimž patřily Jarní vody (1908) či Tatíček Kozákov (pouze scénicky, 1919). H. zdramatizovala prózy Marka Twaina Princ a nuzák (1923) a Josefa Jiřího Kolára Pekla zplozenci (1925).

Lenka Křížová

Dílo

dramata: Ejhle, člověk, 1906 (pouze scénicky); Na pevné půdě, 1917; Žena legionářova, 1919; Malá diva, 1921 (pouze knižně); Hoře, 1926 (scénicky 1917 jako Plané růže); Vojtánek, 1915 (pouze scénicky); povídky: O Káče Drkotné a jiné veselé historky, 1927; próza pro děti: Husitské jiskry, 1925.

Literatura

OSN 28, s. 592
OSND 2/2, s. 1201–1202
MSN 3, s. 285
KSN 5, s. 230 LČL 2/1, s. 267–268 (s dílem a literaturou)
DČD 3, rejstřík
J. V. Šimák, A. H., Od Ještěda k Troskám 5, 1926–27, s. 129–135, 183–195
B. Černovická, Ze vzpomínek na A. H., in: tamtéž 6, 1927–28, s. 65–67
E. Hrdinová, Kdo byla A. H.?, in: tamtéž 3 (18), 1996, s. 9–16
M. Rejhonová, A. H. (1871–1926), výjimečná žena své doby, 2015 (magisterská diplomová práce, Technická univerzita, Liberec, s literaturou)
cs.wikipedia.org (stav k 2. 5. 2022).

Prameny

SOA, Hradec Králové, sbírka matrik, řkt. f. ú. Turnov, matrika nar. (1861–1878), sign. 5797, fol. 262

Muzeum Českého ráje, Turnov, osobní fond (H. Maierová – J. Petrušková, A. H., 1882–1926 (1961). Prozatímní inventární seznam, 2014)
Divadelní ústav, Praha, dramatické texty, fotografie.

Reference