HORÁKOVÁ Ota 1904–1969

	Ota HORÁKOVÁ
	;
Datum narození	29. 4. 1904
Místo narození	Budapešť (Maďarsko)
Datum úmrtí	10. 3. 1969
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Hudební interpret‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 59–60. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48791

HORÁKOVÁ, Ota (pův. jm. Otýlie, provd. Pečená), * 29. 4. 1904 Budapešť (Maďarsko), † 10. 3. 1969 Praha, operní pěvkyně

Dcera vojenského kapelníka Josefa Horáka (1874–1960). Její sestra Marie Fialová byla klavíristka a učitelka klavíru. H. vyrůstala do devíti let v maďarské Pécsi. 1915 byl otcův pluk přeložen do Plzně, kam rodina natrvalo přesídlila. H. absolvovala pěvecké a klavírní oddělení Městské hudební školy a zároveň navštěvovala obchodní akademii. Krátce pracovala jako stenotypistka ve Škodových závodech. Ve zpěvu se dále školila 1920–26 u Josefa Branžovského a spolupracovala s plzeňským sborem Hlahol. První angažmá získala od sezony 1927/28 v Městském divadle, kde vytvořila například titulní roli v premiéře otcovy operety Vějíř vévodkyně (1927). Po pohostinských vystoupeních v pražském Národním divadle ve Smetanových operách (1927 Mařenka v Prodané nevěstě a 1928 Blaženka v Tajemství) tam byla od 1. 9. 1928 angažována. Jako sólistka mladodramatického oboru se stala nástupkyní Ady Nordenové a Kamily Ungrové. Její kariéra se rozvinula pod vedením Otakara Ostrčila a Václava Talicha především v rolích českého repertoáru, v první řadě v dílech Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka nebo Josefa Bohuslava Foerstera. H. byla skvělou představitelkou lidových typů ve Smetanových a Dvořákových operách, vynikla též jako Lidka (Vilém Blodek: V studni), Kristla (Karel Kovařovic: Na Starém bělidle), Hanička (Vítězslav Novák: Lucerna), Dorotka (Jaromír Weinberger: Švanda dudák), Anička (Carl Maria Weber: Čarostřelec). Ztělesnila postavu Máriš v premiéře opery Karla Háby Jánošík (1934), stala se první představitelkou titulní role ve světové premiéře Julietty Bohuslava Martinů (1938). Kritika oceňovala její temně zabarvený soprán, přirozené tvoření tónu, výtečnou dikci, práci s dechem, kultivovaný projev nebo smysl pro styl a charakter postavy či intenzivní prožitek. Tato hodnocení se opakovaně objevovala v souvislosti s jejím provedením dalších rolí, např. Aničky (Otto Nicolai: Veselé paničky windsorské). V Národním divadle vystupovala v sedmi desítkách titulů, v některých operách postupně ztvárnila více úloh; ve Smetanových kromě už zmíněné Mařenky i Esmeraldy v Prodané nevěstě, Karolinu i Lidunku ve Dvou vdovách, Vendulku i Barče v Hubičce, v Janáčkově Její pastorkyni Karolku, Barenu i Jenůfu – tu ztělesnila v inscenaci režiséra Jana Bora a v hudebním nastudování Václava Talicha (premiéra 27. 2. 1941), která se stala její poslední velkou rolí. V opeře Wernera Egka Peer Gynt (premiéra 12. 6. 1941) ještě zpívala roli Ingrid. Po nezdařené operaci hlasivek téhož roku se však musela operní kariéry vzdát a věnovala se pedagogické činnosti. H. zpívala na koncertech ke stému výročí úmrtí Ludwiga van Beethovena (1927). S Národním divadlem hostovala v roli Mařenky v Paříži při tamním prvním uvedení Prodané nevěsty (1928) a roli si zopakovala se sólisty Národního divadla a orchestrem Concertgebouw za řízení V. Talicha při premiéře této opery v Amsterodamu (1937). Sopránového partu se ujala 1941 v Requiem A. Dvořáka (Talichovo provedení v rámci Dvořákova výročí při Pražském hudebním máji). V koncertním repertoáru měla písně A. Dvořáka, Ladislava Vycpálka, Otakara Ostrčila, zařazovala také písně svého otce, české lidové a lidové písně asijských národů aj.

H. se objevila v roli Mařenky ve filmovém zpracování (v zásadě dokumentární záznam divadelního představení) Prodané nevěsty režiséra Svatopluka Innemanna (1933). Z téhož roku se dochoval zvukový snímek nastudování zmíněné opery Otakarem Ostrčilem (vyd. 1997 v sérii Czech Historical Recordings), na níž H. zpívala Esmeraldu. Pořídila několik nahrávek pro firmu Ultraphon. Existuje také živá nahrávka Smetanovy Libuše pod taktovkou V. Talicha z Pražského hudebního máje 1939, v níž je H. zachycena v roli Krasavy (digitalizována v Supraphonu 2020). Pěvkyně získala Cenu ČAVU (1941) a 1964 byla vyznamenána titulem zasloužilá umělkyně. Od 1930 manželka Karla Pečeného (* 5. 3. 1899 Praha, † 1. 5. 1965), kameramana a ředitele společnosti Elekta-Journal, později Aktualita.

Vlasta Reittererová

Literatura

HS 1, s. 471
ND a jeho předchůdci, s. 161–162 (se soupisem rolí)
E. Kopecký – V. Pospíšil, Slavní pěvci Národního divadla, 1968, s. 154–158
J. Průša, Talichova Mařenka zemřela, in: Divadelní noviny 12, 1968/69, č. 14, s. 2 M. Kuna, Václav Talich. Šťastný i hořký úděl dirigenta, 2009, s. 633–634
Český deník 29. 8. 1928, s. 4
Die Stunde 2. 2. 1937, s. 4
Venkov 9. 2. 1937
Lidová demokracie 10. 3. 1979, s. 5
Pravda (Plzeň) 26. 3. 1969, s. 5
M. Mrázek, Památce hudební rodiny Horákových, in: Hudební rozhledy 27, 1974, č. 8, s. 378–379
www.csfd.cz
http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí, vše stav k 14. 3. 2023).

Reference