HORÁK Jiří 1924–2003

	Jiří HORÁK
	;
Datum narození	23. 4. 1924
Místo narození	Hradec Králové
Datum úmrtí	25. 7. 2003
Místo úmrtí	Engelwood (Florida, USA)
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 48. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69792

HORÁK, Jiří, * 23. 4. 1924 Hradec Králové, † 25. 7. 2003 Engelwood (Florida, USA), politolog, publicista, politik

Syn Josefa H. (1900–1978), vedoucího činovníka Dělnických tělocvičných jednot a regionálního funkcionáře sociálnědemokratické strany ve východních Čechách, 1945–48 krajského tajemníka ČSSD v Pardubicích a jednoho z odpůrců Fierlingerovy prokomunistické politické linie, od 1948 působícího v exilových strukturách ČSSD.

Po maturitě na královéhradecké obchodní akademii (1943) byl H. totálně nasazen v Německu, odkud v závěru druhé světové války uprchl. 1945–48 studoval na Vysoké škole obchodní v Praze a zároveň byl politicky činný v mládeži ČSSD, 1945–47 pracoval jako tiskový tajemník ministra průmyslu Bohumila Laušmana. Po únorovém převratu 1948 spolu s rodiči emigroval do západního Německa, kde se podílel na založení Masarykovy univerzitní koleje pro československé studenty-exulanty v Ludwigsburgu (u Stuttgartu) a stal se aktivním činitelem Sdružení československých politických uprchlíků v Německu, 1949–51 vykonával funkci tajemníka Ústřední komise mládeže ČSSD v Německu a zároveň generálního tajemníka Ústředního svazu československého studentstva v exilu. V roce 1951 odešel do USA, kde vystudoval politologii na Columbia University v New Yorku (Ph.D. 1960). Od 1961 přednášel politické vědy a srovnávací státní právo na Manhattan College tamtéž (1963 mimořádný, 1967 řádný profesor). Mezi padesátými a osmdesátými roky byl jedním z představitelů exilové ČSSD, v níž patřil k tzv. reformnímu proudu, který představoval vnitrostranickou opozici, zastávající tolerantní postoj k reformnímu komunismu a jeho nositelům z řad posrpnových československých exulantů. Tento proud nevylučoval možnost postupné reformy komunistického režimu ve vlasti a budoval si vlastní kontakty v řadách domácího disentu. Po curyšském sjezdu exilové ČSSD 1983, na němž byli reprezentanti reformního proudu ze stranického vedení eliminováni, založil spolu s Přemyslem Janýrem Kruh československých sociálních demokratů v zahraničí. V padesátých a šedesátých letech působil v Socialistické internacionále mládeže (Mezinárodní unii socialistické mládeže, IUSY). V říjnu 1956 založil spolu s Pavlem Tigridem a Radomírem Lužou prestižní exilový čtvrtletník Svědectví a 1956–60 byl nominálně jeho vydavatelem. 1961–72 působil jako místopředseda, 1972–89 generální tajemník Rady svobodného Československa.

V prosinci 1989 se vrátil do vlasti a významně se podílel na obnovení ČSSD, od března 1990 do února 1993 byl jejím předsedou. Zasloužil se o etablování strany na domácí i mezinárodní politické scéně, o vytvoření její materiální a organizační báze (např. o rychlé navrácení pražského Lidového domu do majetku ČSSD) a o rozvoj jejích styků s evropskými socialistickými stranami. Od června do prosince 1992 vykonával mandát poslance a předsedy zahraničního výboru Sněmovny lidu Federálního shromáždění a člena předsednictva Federálního shromáždění. Na počátku devadesátých let se nejprve politicky střetával se sociálnědemokratickou skupinou Rudolfa Battěka, působící v rámci Občanského fóra a podporovanou vedením exilové ČSSD (s níž s H. 1991 rozešel), později s levicovými i pravicovými směry uvnitř své strany kritizujícími jeho neúspěch v parlamentních a komunálních volbách 1990 a nedostatečný úspěch v parlamentních volbách 1992. Na stranickém sjezdu v únoru 1993 odešel z funkce předsedy ČSSD a byl zvolen čestným předsedou strany. V dubnu 1993 se vrátil do USA. Nadále sledoval politický vývoj v České republice a kriticky jej komentoval v českém i zahraničním tisku. Autor řady vědeckých a publicistických prací o politických systémech zemí někdejšího sovětského bloku a příspěvků k dějinám ČSSD (Czechoslovak Social-Democratic Party 1938–1945, New York 1960); spoluautor sborníků Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre tschechoslowakischer Erfahrung (J. Krejčí /ed./, Berlin–Bonn 1978) a Česká strana sociálně demokratická (1998). V říjnu 2000 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Josef Tomeš

Literatura

Tomeš 1, s. 496
K. Hrubý a kol., Léta mimo domov. K historii Československé sociální demokracie v exilu, 1996, passim
J. Malíř – P. Marek a kol., Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a v Československu 1861–2004, sv. 2, 2005, rejstřík
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013, 2013, s. 78–79
cs.wikipedia.org (stav k 8. 11. 2002).

Reference