HORÁK Karel 1919–2005

	Karel HORÁK
Datum narození	30. 12. 1919
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	20. 6. 2005
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Strojař nebo elektrotechnik‎; Pedagog‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 52. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69796

HORÁK, Karel, * 30. 12. 1919 Praha, † 20. 6. 2005 Praha, elektrotechnik, energetik, pedagog

Syn vrchního soudního rady JUDr. Otakara H. (* 11. 4. 1878 Praha) a Marie, roz. Fahounové (* 4. 12. 1887 Praha). Bratr geografa a historika Jiřího Václava H. (1916–2001), synovec etnografa a literárního vědce Jiřího H. (1884–1975). Rodina bydlela v Praze na Letné. H. maturoval 1939 na reálném gymnáziu a vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze, silnoproudý směr (Ing. 1948). Kvůli uzavření českých vysokých škol za druhé světové války musel studium přerušit. 1939–40 byl praktikantem v chemicko-analytické laboratoři a 1940–41 v pražské elektrotechnické továrně ERA. 1940–42 absolvoval abiturientský kurz elektrotechniky na průmyslové škole v Praze. 1942–45 pracoval jako konstruktér u firmy Srb a spol. v Modřanech (dnes Praha). Během studia na ČVUT se setkal s profesory Ludvíkem Šimkem (teoretická elektrotechnika), Karlem Brunhoferem (hydraulika a termomechanika), Josefem Řezníčkem (silnoproudá elektrotechnika), Václavem Krouzou (strojnictví), Janem Stockým (národohospodářství), Josefem Stránským (základy vysokofrekvenční techniky), Zdeňkem Trnkou (elektrická měření) aj. 1948–60 byl H. odborným asistentem na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Od 1960 působil na Strojnické a elektrotechnické fakultě Vysoké školy dopravní (VŠD) v Žilině, přejmenované 1980 na Vysokou školu dopravy a spojov (dnes součást Žilinské univerzity). 1964 se habilitoval prací Mřížové sítě a 1971 byl jmenován mimořádným profesorem. 1965 získal vědeckou hodnost CSc. (kandidátská disertační práce Symetrické a nesymetrické poměry trojfázové soustavy). H. zastával 1965–69 funkci prorektora VŠD, dvakrát byl zvolen děkanem Strojní a elektrotechnické fakulty. 1988 obdržel vědeckou hodnost doktora technických věd (Dr. techn.) na Elektrotechnické fakultě Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě (doktorská disertační práce K otázkám indukčních vlivů silnoproudých vedení na vedení v souběhu).

H. se zabýval výrobou, přenosem a rozvodem elektrické energie a elektrických trakcí, zajímal se o vývoj oboru a jeho ekonomické souvislosti. Napsal teoretická a praktická pojednání z energetiky a silnoproudé elektrotechniky. Publikoval v časopise Elektrotechnický obzor a v dalších odborných periodikách. Absolvoval studijní pobyty v Maďarsku, Sovětském svazu, Francii, Velké Británii a Belgii, zúčastňoval se vědeckých konferencí v Československu a v zahraničí. Federální ministerstvo dopravy jej 1973 vyhlásilo nejlepším pracovníkem dopravy. V manželství s Ilonou, roz. Novákovou (* 27. 5. 1930 Praha), zaměstnanou jako účetní, se narodili dcera Jana (* 1956) a syn Martin (* 1960).

Vojtěch Szajkó

Dílo

výběr: Elektrické generátory a jejich příslušenství, 1953; Symetrické a nesymetrické poměry trojfázové soustavy se zřetelem na el. trakci, Žilina 1964; Energetická napájení elektrických drah, Bratislava 1969 (s Š. Peleňským a L. Karlem); Vybrané stati z elektroenergetiky, tamtéž 1970; Elektroenergetika 1, 2, tamtéž 1971, 1974; Výpočet elektrických sítí, 1980; Energetika a trakce, 1983; Úvod do inženýrství, 1986 (s E. Konečnou); Napájení elektrizovaných železnic. Elektroenergetika, 1989 (s M. Pokorným a J. Palečkem).

Literatura

ČBS, s. 227
Tomeš 1, s. 497.

Prameny

Archiv ČVUT, Praha, fond Katalogy Vysoké školy strojní a elektrotechnické ČVUT v Praze, 1939/1940, č. 252

1945–1946/1947, č. 5970
1948 č. 1405
NBÚ SNK, Martin, archiv, dotazníky.

Reference