HORÁLEK Karel 1908–1992
| Karel HORÁLEK | |
| |
| Datum narození | 4. 11. 1908 |
|---|---|
| Místo narození | Rajhrad (u Brna) |
| Datum úmrtí | 26. 8. 1992 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Etnograf Jazykovědec Pedagog |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 62–63. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47693 |
HORÁLEK, Karel, * 4. 11. 1908 Rajhrad (u Brna), † 26. 8. 1992 Praha, jazykovědec, slavista, folklorista, pedagog
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1927) vystudoval češtinu, filozofii a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1935–39). Jeho učiteli byli mj. slavisté Bohuslav Havránek a Roman Jakobson, přední tvůrci principů jazykovědného i literárněvědného strukturalismu a představitelé Pražského lingvistického kroužku, kteří ovlivnili H. další celoživotní směřování. Po absolutoriu působil krátce v Brně jako asistent. Obhájil disertační práci Rajradské Martyrologium Adonis (PhDr. 1939). Po událostech 17. listopadu 1939 byl zatčen a půl roku vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po propuštění pracoval 1940–45 v Kanceláři Slovníku jazyka českého. Po druhé světové válce nastoupil na Filozofickou fakultu UK v Praze, 1946 se habilitoval a 1947 byl jmenován profesorem slovanské jazykovědy. Po zřízení katedry slavistiky na FF UK (1951) se stal jejím prvním vedoucím (do 1971). Roku 1956 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. V letech 1972–78 řídil Ústav pro jazyk český ČSAV, poté působil jako profesor konzultant v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.
Vědecká činnost H. obsáhla téměř celou tradiční oblast slavistiky v jejích různých aspektech, jak z pohledu diachronního, tak synchronního, jak v duchu komparatistickém, tak konfrontačním. V oblasti historické jazykovědy ho zajímaly otázky nejstaršího slovanského spisovného jazyka, tedy staroslověnštiny i pozdější církevní slovanštiny (do konce života byl členem redakčního kruhu Slovníku jazyka staroslověnského 1–4, 1966–1997) a jeho písma i literárních památek (Význam Savviny knigy pro rekonstrukci staroslověnského překladu evangelia, 1948; Evangeliáře a čtveroevangelia – Příspěvky k textové kritice a k dějinám staroslověnského překladu evangelia, 1954 aj.). Výsledkem jeho intenzivního studia slovanských jazyků, jejich geneze, vývoje a vzájemných kontaktů, se stalo ve své době zásadní dílo Úvod do studia slovanských jazyků (1955, 1962). Souběžně věnoval pozornost i problematice na pomezí mezi lingvistikou a literární vědou, verzologii, stylistice, teorii překladu (Studie o slovanském verši, 1948; Staré veršované legendy a lidová tradice, 1948; Kapitoly z teorie překládání, 1957; Základy slovanské metriky, 1977), zajímal se též o slovanský folklor, o lidovou slovesnost slovanskou, zejména epickou, a také o literaturu slovanských národů (Studie o slovanské lidové poezii, 1962; Slovanské pohádky, 1964; Studie ze srovnávací folkloristiky, 1966; Folklór a světová literatura, 1979).
H. rozsáhlé dílo zahrnuje knižní publikace, články a recenze, referáty na sjezdech a sympoziích i učební texty. Z H. těsného spojení s Pražským lingvistickým kroužkem vycházel jeho zájem o fonologii jazyka, o sémantiku, sémiotiku, filozofii jazyka i o otázky obecně lingvistické (Filosofie jazyka, 1967). Stal se nositelem řady ocenění: stříbrné (1968) a zlaté (1983) Plakety Josefa Dobrovského, bulharského Řádu Cyrila a Metoděje I. stupně (1963) nebo Herderovy ceny (1984).
Helena Karlíková
Dílo
J. Kurz – Z. Tyl, Bibliografický soupis publikační činnosti doktora filologických věd K. H., profesora Karlovy university, in: Bibliografie Slovanské knihovny 3, 1958, č. 11/12, s. 215–244; T. Bešta – M. Tylová, Soupis prací prof. K. H. za léta 1958–1967, in: Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury 12, 1968, s. 197–208; M. Tylová, Bibliografie tištěných prací profesora K. H. za léta 1968–1977, in: Slovo a slovesnost 39, 1978, s. 179–186; Rajhradské Martyrologium Adonis a otázka české cyrilice, in: Listy filologické 66, 1939, s. 23–43; Základy staroslověnštiny, 1953; Počátky novočeského verše, 1956; O poměru jazykovědy k vědám příbuzným, in: Slovo a slovesnost 18, 1957, s. 10–18; Spisovný jazyk a jeho funkce, in: Naše řeč 56, 1973, s. 113–124; K fonologii věty, in: Slavia 50, 1981, s. 8–22; Fonologie a znaková povaha jazyka, in: Slovo a slovesnost 43, 1982, s. 139–144; Mluvnice češtiny I. Fonetika, fonologie, morfonologie a morfemika, tvoření slov, 1986 (spoluautor a ed.); Studie o populární literatuře českého obrození, 1990.
Literatura
B. Havránek – L. Řeháček, K šedesátce prof. K. H., in: Slovo a slovesnost 29, 1968, s. 345–348; R. Večerka, H. K., in: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník, 1972, s. 162–166; I. Němec, Profesor K. H. sedmdesátníkem, in: Listy filologické 101, 1978, s. 235–236; J. Nekvapil – O. Šoltys, K. H. osmdesátiletý, in: Slovo a slovesnost 49, 1988, s. 342–343; L. Řeháček, K. H., in: Slavia 61, 1992, s. 347–349; M. Komárek, Za profesorem K. H., in: Slovo a slovesnost 54, 1993, s. 156–157; Kirilo-metodijevska enciklopedija 4, Sofia 2003, s. 415–419 (jako Chòralek, Karel); J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 229–231; P. Čermák – C. Poeta – J. Čermák, Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, 2012, s. 374; R. Večerka, Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, 2013, s. 95.
Reference
