HORČIČKA František 1776–1856
| František HORČIČKA | |
| Datum narození | 29. 6. 1776 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 5. 4. 1856 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Významnost | B |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 66–67. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47701 |
HORČIČKA, František, * 29. 6. 1776 Praha, † 5. 4. 1856 Praha, malíř, restaurátor, teoretik umění
Od 1786 navštěvoval kreslířskou školu Ludvíka Kohla, Filozofickou a Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po vzniku Akademie výtvarných umění (1800) studoval u Josefa Berglera, 1801 za kopii Škrétova obrazu Křest Kristův získal zlatou medaili, posléze stipendium, které mu umožnilo opustit práva. Brzy se profiloval jako významný pražský portrétista. Roku 1808 vstoupil do služeb Rudolfa Colloredo-Mannsfelda jako inspektor a restaurátor obrazárny, kterou systematicky budoval v jeho pražském paláci. Shromáždil asi dvě stě děl z rodových sídel (Praha, Vídeň, Döbling, Dobříš a Opočno) a zřídil kopírovací síň pro studenty. 1812 se oženil s Johanou, nejmladší dcerou Františka Martina Pelcla. 1820 cestoval do Salcburku, kde převzal obrazy z pozůstalosti arcibiskupa Jeronýma Colloredo-Mannsfelda, a následně do Mnichova, kde studoval staré italské mistry. H. teoreticko-znalecká činnost vyvrcholila 1829 rukopisným katalogem colloredo-mannsfeldských obrazových sbírek, čítajícím čtyři sta třicet položek. H. prokázal mimořádnou umělecko-historickou erudici (autorské připsání Madony Andrea del Sarto). Řadu obrazů upravil přemalbami a doplňky změnil jejich vzhled ve prospěch více ceněných autorů (okruh Lorenza di Credi, Madona, po 1500). Uchýlil se však také k podvrhu (Portrét šlechtice ze třicátých let 16. století nově datoval přípisem k 1426). Vlastní práci malovanou na staré desce (Panna Marie s Ježíškem, svatou Alžbětou a malým Janem Křtitelem) prohlásil za dílo z okruhu Raffaelova. Přátelil se s Václavem Hankou a Josefem Lindou. Pozoruhodné mohly být jeho nedochované experimenty s historickými technikami (enkaustika). 1850 byl zvolen třetím (a posledním) předsedou Jednoty umělců výtvarných. H. sakrální tvorba prolíná skladebný řád klasicismu s romantickými motivy, např. obraz Posledního soudu (1820) v kostele Nejsvětější Trojice v Košířích při Malostranském hřbitově, na němž byl později pochován.
Matouš Jirák
Dílo
Podobizna Johany Horčičkové, roz. Pelclové, 1812; Portrét Jeronýma Colloredo-Mansfelda, před 1822, zámek Opočno; Portrét Ferdinanda Colloredo-Mansfelda, 2. čtvrtina 19. století, tamtéž; Sv. Jiří, 1831, Kostel v Tmani (u Berouna); Portrét císaře Františka I., kolem 1835, zámek Opočno; Portrét císaře Ferdinanda I., kolem 1835, tamtéž.
Literatura
- OSN 11, s. 570–571
- Thieme-Becker 17, s. 504
- Toman 1, s. 369
- F. X. Jiřík, F. H. (1776–1856), in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1918, s. 16–21
- A. Matějček, Zámecká galerie v Opočně, in: Umění 10, 1937, s. 13–36
- L. Novák, H. portrétní studie a jejich realisace, in: tamtéž 30, 1957, s. 229–240
- E. Petrová, Osvícenská romantika ve figurálním díle F. H., in: tamtéž, s. 241–247
- NEČVU 1, s. 281–282
- J. Neumann, Malíř F. H. a Hankova falza, in: J. Čechura – J. Čechurová – M. Hlavačka et al., Falza a podvody české historie, 2001, s. 108–127
- M. Jirák – M. Buroň, F. H. – Katalog Colloredo-Mansfeldské obrazárny, 2018.
Reference