HORA Ota 1909–1997

	Ota HORA
	;
Datum narození	26. 11. 1909
Místo narození	Golčův Jeníkov
Datum úmrtí	1. 12. 1997
Místo úmrtí	Ottawa (Kanada)
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎; Politický publicista‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 35–36. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69789

HORA, Ota, * 26. 11. 1909 Golčův Jeníkov, † 1. 12. 1997 Ottawa (Kanada), politik, publicista, účastník 2. odboje

Syn koželuha Roberta H. a Terezy, roz. Wünschové. Po maturitě na obchodní akademii v Praze-Smíchově pracoval jako úředník v sociální pojišťovně. Od mládí se angažoval v Sokole a v Československé straně národněsocialistické (ČSNS). 1932 se stal nejmladším členem ústředního výkonného výboru strany. Působil jako ústřední jednatel a místopředseda Svazu československé mládeže národněsocialistické, přispíval do stranického tisku. Ve třicátých letech podnikl řadu zahraničních cest, z nichž vytěžil reportážní knihy Rusko při práci (1934), Mladá Jugoslávie (1935) a Švédsko volá (1938). Za protektorátu se zapojil do protinacistické rezistence. Nejprve spolupracoval se skupinou okolo pražského primátora Otakara Klapky, později s odbojovou organizací Rada tří. Po osvobození vstoupil do politického života. Byl členem předsednictva ČSNS a předsedou národněsocialistické mládeže, která před volbami 1946 vystoupila z jednotného Svazu české mládeže a 1947 sdružovala dvě stě tisíc členů. Mezi 1945–48 vykonával mandát poslance Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění (volební kraj Havlíčkův Brod). Jako člen bezpečnostního výboru parlamentu vystupoval se soustavnou kritikou komunistických praktik na ministerstvu vnitra a v bezpečnostních složkách. V parlamentním projevu 12. 12. 1947 označil Československo za policejní stát. Ve dnech komunistického převratu v únoru 1948 se skrýval na různých místech, aby unikl zatčení Státní bezpečností. Začátkem března 1948 uprchl do americké okupační zóny v Bavorsku, odkud záhy odjel do Kanady. V emigraci se podílel na činnosti exilové ČSNS, v jejímž rámci patřil k mladší generaci funkcionářů, vymezující se vůči stranickým špičkám (Petr Zenkl, Hubert Ripka, Jaroslav Stránský). Byl členem výkonného výboru Rady svobodného Československa a redigoval časopis Mladé proudy. V exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydal esejisticko-memoárovou publikaci Svědectví o puči. Z bojů proti komunizaci Československa (2 sv., Toronto 1978, Praha 1991). Po pádu komunistického režimu se opakovaně vracel do vlasti, 1991 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. S manželkou Ludmilou měl syna Otu (* 1945). Pochován byl v rodišti.

Zdeněk Doskočil

Literatura

Tomeš 1, s. 493
K. Kaplan, Pět kapitol o Únoru, 1997, rejstřík
M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 2/1, 1998, s. 235–236 O. H. 1909–1997, B. Čelovský (ed.), 1998
J. Kocian, Československá strana národněsocialistická v letech 1945–1948, 2002, rejstřík
Z. Dvořáková, Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948, 2004, s. 79–89
J. Malíř – P. Marek a kol., Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a v Československu 1861–2004, sv. 2, 2005, rejstřík
F. D. Raška, Historie Rady svobodného Československa 1949–1961, 2009, rejstřík
K. Löbl, Co ještě dodat… Vzpomínky a úvahy, 2020, s. 113–134.

Prameny

Archiv Poslanecké sněmovny, Praha, fond Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění 1918–1992, osobní spis.

Reference