HORA Václav 1873–1959
| Václav HORA | |
| |
| Datum narození | 9. 9. 1873 |
|---|---|
| Místo narození | Kozojedy (u Kralovic) |
| Datum úmrtí | 17. 1. 1959 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Právník Teoretik nebo historik státu a práva |
| Významnost | B |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 36–37. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47660 |
HORA, Václav, * 9. 9. 1873 Kozojedy (u Kralovic), † 17. 1. 1959 Praha, právník, soudce, pedagog
Pocházel z rodiny malorolníka Františka H. a Marie, roz. Krevové. 1892 maturoval na gymnáziu v Plzni, vystudoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr. 1898). Znalosti si 1907 prohloubil na univerzitě v Lipsku. Původně byl katolického vyznání, od 1921 se hlásil k Českobratrské církvi evangelické.
Zpočátku se věnoval soudcovské dráze: od 1896 byl praktikantem, od 1897 auskultantem u krajského soudu v Plzni, od 1901 soudním adjunktem u okresního soudu v Novém Boru a od 1908 u Vrchního zemského soudu v Praze. 1910 byl jmenován okresním soudcem (zůstal ovšem přidělen k pražskému Vrchnímu zemskému soudu). Habilitoval se 1907 na české Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity pro obor civilního řízení soudního na základě prací Nauka o přístupu (1906) a Processní úkony dle práva rakouského (1907, poctěna Šedkovou cenou); 1911 byl na návrh Emila Otta a po obhajobě práce Procesní úprava kollise nároků (1910, získala jubilejní cenu ČAVU) jmenován mimořádným profesorem; na základě spisu Odvolání podle rakouského civilního řádu soudního (1915, obdržel Hlávkovu cenu) byl jmenován profesorem řádným. 1919/20 a 1936/37 vykonával funkci děkana Právnické fakulty UK. 1922 H. nastoupil na ministerstvo pro sjednocení zákonů a organizace správy jako smluvní konceptní úředník pro legislativní práce v oblasti organizace soudů a soudního civilního řízení (podílel se zvl. na vládním návrhu unifikovaného civilního řádu soudního z roku 1937). Působení na Právnické fakultě UK ukončil poprvé koncem února 1939 a definitivně 1948. H. se stal členem a funkcionářem řady odborných spolků a organizací: předseda Ústředí československých právníků, předseda Společnosti pro svobodné volby, člen Národní rady badatelské, čestný člen Státovědní společnosti, vedoucí redaktor časopisu Právník (1910–33), řádný člen Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě, člen ČAVU (dopisující 1915, mimořádný 1925 a řádný 1932). Při založení ČSAV se stal doktorem věd a akademikem (1952). Byl členem Sokola Vinohrady a svobodným zednářem (1919 spoluzakladatel lóže Národ a 1930–33 její ctihodný mistr, od 1938 veliký mistr Veliké lóže Československé).
H. patřil k předním představitelům meziválečné právní vědy, zaměřoval se zejména na občanské právo procesní, publikoval monografie, komentáře, učebnice, psal hesla do Ottova slovníku naučného a do Slovníku veřejného práva československého, desítkami článků přispěl do časopisů Právník, Právnické rozhledy a Sborník věd právních a státních. Poprvé na sebe upozornil při zpracování odpovědí na tři otázky z oboru civilního práva procesního pro první vědecký sjezd českých právníků v Praze (1904), otiskl také polemické články o jazykovém právu a o soudcovské nezávislosti. K jeho vrcholným dílům se řadí tři svazky Československého civilního práva procesního, které se věnovaly právní úpravě v českých zemích a na Slovensku (vycházely opakovaně 1922–34). H. působil také v oblasti mezinárodního práva soukromého: soudce při smíšeném československo-maďarském rozhodčím soudu a vedoucí delegát za ČSR na 5. a 6. konferenci o mezinárodním právu soukromém v Haagu (1925 a 1928). Společnost národů ho 1927 povolala do výboru právních znalců k úpravě mezinárodní vykonatelnosti cizích rozhodčích nálezů.
Oženil se s Marií Wegerovou (1881–1956), měli čtyři děti: JUDr. Jiřího H. (1902–1991), advokáta, Marii (1903 až 1910), Vladimíra (1907–1944) a Ludmilu, provd. Oehmovou (1911–1975).
Ondřej Horák
Dílo
Kvitance a náklady jejich v řízení exekučním, in: Právník 42, 1903, s. 441–452, 522–531; O zásadách práva exekučního v případech plurality věřitelů, in: Sborník věd právních a státních 5, 1905, s. 340–364; Nauka o přístupu. Studie z rakouského práva exekučního, 1906; O právní stránce jazykové otázky u soudů, in: Právník 47, 1908, s. 125–139; Der Konkurskommissär nach der österreichischen Konkursordnung, Wien 1916; Exekuce na nemovitosti a exekuce zajišťovací, 1919; Československé právo procesní, 1922; Civilní řád soudní na Slovensku, Bratislava 1922; Civilní řád soudní a jurisdikční norma, V. H. (ed.), 1922, 1923 (2. vyd. 1927, 1931, 3. vyd. 1934); Emil Ott, in: Sborník věd právních a státních 25, 1925, s. 117; Stav našeho soudnictví, in: Právník 66, 1927, s. 697–701; Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a P. Rusi, 1930 (reprint 2016); Řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, V. H. (ed.), 1931; Soudní řízení nesporné, 1931 (reprint 2016); Jaromír Hanel jako zednář, in: Svobodný zednář 7, 1933, č. 9, s. 149; Exekuční právo, 1938; Učebnice civilního práva procesního, 1947.
Literatura
- OSN 28, s. 591
- OSND 2/2, s. 1199
- MSN 3, s. 283
- KSN 5, s. 226
- AČP, s. 144–145
- ČBS, s. 226
- BL 1, s. 680
- Tomeš 1, s. 493
- A. Vojan, Náš Mistr Lóže a náš bratrský Řetěz, in: Svobodný zednář 7, 1933, č. 9, s. 146–148 V. H., in: AČA 26, 1915, s. 46–47
- F. Štajgr, Akademik V. H. pětaosmdesátiletý, in: Právník 97, 1958, s. 648–650
- týž, Akademik V. H., in: Věstník ČSAV 68, 1959, s. 286–290 (bibliografie s. 288–290)
- Právny obzor 42, 1959, s. 244–246
- F. Štajgr, Za akademikem V. H., in: Právník 98, 1959, s. 263–264
- ČAVU, s. 108
- Antologie české právní vědy, P. Skřejpková – L. Soukup (eds.), 1993, s. 132–136
- J. Oehm, V. H., in: Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939, P. Skřejpková (ed.), 2009, s. 244–246
- J. Oehm, Univerzitní profesor JUDr. V. H. (9. září 1873 – 17. ledna 1959), in: Právník 148, 2009, s. 75–101 (bibliografie s. 100–101).
Prameny
Archiv AV ČR, Praha, Drobné fondy – sbírka V. H., Paměti (strojopis v rodinné pozůstalosti)
- Archiv UK, Praha, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), s. 508
- Archiv UK, Praha, fond PF, inv. č. 103 (osobní spis)
- NA, Praha, fond Ministerstvo školství a kultury – osobní, kart. č. 53, H. V.
- fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. č. 194, obr. 375
- SOA, Plzeň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Kozojedy, matrika nar. (1858–1885), sign. 13, fol. 110.
Reference
