HORNÝ Willy 1933–1982

Z Biografický slovník českých zemí
Willy HORNÝ
Datum narození 28. 7. 1933
Místo narození Orel (u Chrudimi)
Datum úmrtí 16. 1. 1982
Místo úmrtí Hradec Králové
Povolání Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 87. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48803

HORNÝ, Willy (křest. jm. Vilém Josef), * 28. 7. 1933 Orel (u Chrudimi), † 16. 1. 1982 Hradec Králové, malíř, kreslíř

Syn uměleckého truhláře Karla H. (1907–1962) a Ludmily, roz. Stejskalové, podruhé provd. Wagnerové (1909–1974). Jeho strýcem byl nábytkářský designér Jaroslav H. (1906 až 1985). Rodiče se 1935 rozvedli, H. se s matkou přestěhoval do Heřmanova Městce. 1948–52 studoval na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu (původně Státní grafická škola). Pedagogicky na něho působili Richard Lander, Petr Dillinger, Alois Fišárek, Karel Müller, a zejména Karel Tondl. Fišárkovu nabídku k pokračování ve studiu na VŠUP odmítl a byl zvolen čekatelem Krajského střediska Svazu československých výtvarných umělců v Pardubicích (plným členem svazu se stal až 1962). Od 1953 vystavoval na členských výstavách krajské organizace svazu. Od 1960 žil s Marií Matznerovou. Od venkovských motivů, portrétů (cyklus podobizen členů pardubického divadla) a zátiší se stále více odkláněl ke krajinomalbě. Železné hory, Heřmanův Městec a Vápenný Podol se staly těžištěm jeho tvorby. 1969–71 vedl východočeské krajské středisko Svazu českých výtvarných umělců. Spřátelil se s Milanem Kunderou, navázal kontakt s malířem Alvou Hajnem. Zanechal rozsáhlé a svérázné dílo. Malovat začal v mládí pod vedením Karla Jana Sigmunda, poučení zprvu nalézal u Václava Rabase, Jindřicha Pruchy, Martina Salcmana, ale také u Karla Purkyně. Od počátku byla pro H. typická tmavá barevnost šedých a hnědých tónů a žánr zátiší. Od druhé poloviny padesátých let začala v jeho tvorbě převládat krajinomalba, poučená německým expresionismem a francouzským kubismem. Obrysové geometrické linie a rozklad prostoru a předmětů již z jeho tvorby nezmizely. Na počátku šedesátých let se intenzivně zabýval portrétem (např. herečky Libuše Švormové). Jeho záběry do kraje byly založeny na dialektice konkávních a konvexních objemů, v čemž spočívala jejich originalita. Někdy zachycoval také vodní hladinu; tyto olejomalby jsou vrcholem jeho díla. Později nabyla pro H. význam symbolika suchého stromu a vegetace. V závěru života se kvůli nemoci omezil na komorní plátna a zátiší. Patřil ke klíčovým tvůrcům poválečného českého malířství.

Martin Kučera

Literatura

  • MČE 2, s. 832
  • SČSVU 3, s. 266
  • V. Řeřucha, W. H. Kresby a obrazy z let 1968–1978, katalog, 1979
  • J. Boučková, Výtvarní umělci jihovýchodních Čech, katalog, 1983, nestr.
  • P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 77
  • P. Kmošek, W. H. S pokorou a kázní k obrazům širého světa, 2012
  • https://cs.isabart.org/person/8327 (stav k 7. 9. 2022).

Reference