HORNÝ Willy 1933–1982

	Willy HORNÝ
Datum narození	28. 7. 1933
Místo narození	Orel (u Chrudimi)
Datum úmrtí	16. 1. 1982
Místo úmrtí	Hradec Králové
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 87. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48803

HORNÝ, Willy (křest. jm. Vilém Josef), * 28. 7. 1933 Orel (u Chrudimi), † 16. 1. 1982 Hradec Králové, malíř, kreslíř

Syn uměleckého truhláře Karla H. (1907–1962) a Ludmily, roz. Stejskalové, podruhé provd. Wagnerové (1909–1974). Jeho strýcem byl nábytkářský designér Jaroslav H. (1906 až 1985). Rodiče se 1935 rozvedli, H. se s matkou přestěhoval do Heřmanova Městce. 1948–52 studoval na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu (původně Státní grafická škola). Pedagogicky na něho působili Richard Lander, Petr Dillinger, Alois Fišárek, Karel Müller, a zejména Karel Tondl. Fišárkovu nabídku k pokračování ve studiu na VŠUP odmítl a byl zvolen čekatelem Krajského střediska Svazu československých výtvarných umělců v Pardubicích (plným členem svazu se stal až 1962). Od 1953 vystavoval na členských výstavách krajské organizace svazu. Od 1960 žil s Marií Matznerovou. Od venkovských motivů, portrétů (cyklus podobizen členů pardubického divadla) a zátiší se stále více odkláněl ke krajinomalbě. Železné hory, Heřmanův Městec a Vápenný Podol se staly těžištěm jeho tvorby. 1969–71 vedl východočeské krajské středisko Svazu českých výtvarných umělců. Spřátelil se s Milanem Kunderou, navázal kontakt s malířem Alvou Hajnem. Zanechal rozsáhlé a svérázné dílo. Malovat začal v mládí pod vedením Karla Jana Sigmunda, poučení zprvu nalézal u Václava Rabase, Jindřicha Pruchy, Martina Salcmana, ale také u Karla Purkyně. Od počátku byla pro H. typická tmavá barevnost šedých a hnědých tónů a žánr zátiší. Od druhé poloviny padesátých let začala v jeho tvorbě převládat krajinomalba, poučená německým expresionismem a francouzským kubismem. Obrysové geometrické linie a rozklad prostoru a předmětů již z jeho tvorby nezmizely. Na počátku šedesátých let se intenzivně zabýval portrétem (např. herečky Libuše Švormové). Jeho záběry do kraje byly založeny na dialektice konkávních a konvexních objemů, v čemž spočívala jejich originalita. Někdy zachycoval také vodní hladinu; tyto olejomalby jsou vrcholem jeho díla. Později nabyla pro H. význam symbolika suchého stromu a vegetace. V závěru života se kvůli nemoci omezil na komorní plátna a zátiší. Patřil ke klíčovým tvůrcům poválečného českého malířství.

Martin Kučera

Literatura

MČE 2, s. 832
SČSVU 3, s. 266
V. Řeřucha, W. H. Kresby a obrazy z let 1968–1978, katalog, 1979
J. Boučková, Výtvarní umělci jihovýchodních Čech, katalog, 1983, nestr.
P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 77
P. Kmošek, W. H. S pokorou a kázní k obrazům širého světa, 2012
https://cs.isabart.org/person/8327 (stav k 7. 9. 2022).

Reference