HORN Camillo Andreas 1860–1941

Z Biografický slovník českých zemí
Camillo Andreas HORN
Datum narození 29. 12. 1860
Místo narození Liberec
Datum úmrtí 4. 9. 1941
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání Hudební interpret‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 74. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47710

HORN, Camillo Andreas (též Kamillo), * 29. 12. 1860 Liberec, † 4. 9. 1941 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, pedagog, sbormistr

Pocházel z rodiny libereckého obchodníka a řemeslníka. Studoval na reálce a pokračoval na obchodní škole, posléze však převážil jeho zájem o hudbu. 1876 byl přijat na pražskou konzervatoř a věnoval se hře na harfu. Jeho učitelem se stal harfista pražských divadelních orchestrů a dlouholetý profesor konzervatoře Václav Alois Staněk. 1880 H. školu absolvoval a odešel do Vídně na tříletou vojenskou službu, hrál v kapele 34. pluku, kterou řídil Karel Šebor. Ve vojsku i ve vídeňské společnosti se stýkal s řadou Čechů-hudebníků, absolventů Pražské konzervatoře. Aby se zdokonalil v kompozici, studoval soukromě u Antona Brucknera. 1885 složil státní zkoušku a byl kvalifikován jako sbormistr, dirigent a učitel zpěvu. Ač měl nabídky na místo varhaníka, rozhodl se pro pedagogickou práci. Vyučoval zpěv na vídeňském piaristickém gymnáziu, pak na Nové vídeňské konzervatoři a od 1918 přednášel hudební teorii na nově založené Akademie für Musik und darstellende Kunst. Byl penzionován 1931. Třicet let přispíval jako hudební kritik do vídeňského listu Deutsches Volksblatt.

Celý život se věnoval skladbě, jeho dílo obsahuje na sto třicet opusů (první vyšly v Liberci 1888, u nakladatele J. Fritsche), a to: tři symfonie, pět menších komorních skladeb, deset klavírních opusů, mezi nimi sonáty i programní skladby, asi sto vokálních skladeb, písní, sborů a šest melodramů. Těžiště H. tvorby bylo ve vokální hudbě, sólové i sborové, v níž se také nejvýrazněji uplatnil jeho pozdně romantický styl s propracovanými detaily a barevnou harmonií. Psal pro rozmani- tá obsazení, pro různý počet sólových hlasů bez doprovodu nebo zhudebňoval pěvecké scény. Jako sbormistr působil od 1886. Vedl pěvecké sbory v několika vídeňských čtvrtích a intenzivně se s nimi zúčastňoval koncertního života. Jeho skladby patřily ve své době k nejoblíbenějšímu německému repertoáru. Vycházely zpočátku jednotlivě, s tištěným věnováním určité osobě nebo sboru, později byly sebrány do větších sbírek a opakovaně vydávány. Upravoval také cizí kompozice (např. Mozartovy písně).

Mezi autory, na jejichž texty H. komponoval, patřili klasikové a raní romantikové (J. W. Goethe, F. Schiller, F. G. Klopstock, F. Rückert), jeho současníci a také příznivci nacionálních hnutí (H. heslo bylo „Deutsch in Leben und Kunst“), kteří oslavovali „staroněmecké“ (altdeutsche) kvality, nebo opouštěli římkokatolické náboženství a chtěli vytvořit německou národní církev („Los von Rom“). K těm patřil Aurelius Polzer, jehož báseň Schlacht der Deutschen in Österreich H. zhudebnil. Udržoval osobní kontakt s pěveckými sbory a s jejich členy nejen v Rakousku, ale i v Čechách, v regionu, odkud pocházel. Pro své rodáky napsal dvě písně v libereckém německém nářečí a také Bundeslied der Deutschen in Böhmen, sbor na verše Felixe Dahna, nacionalistického německého básníka a historika. 1905 vznikl ve Vídni první Kamillo-Horn-Bund jako nepolitický svaz pěveckých sborů, které chtěly podporovat německé skladatele provozováním jejich díla a následováním jejich idejí. Vídeňský svaz si vybral k podpoře H. Další svaz vznikl 1919 ve Štýrském Hradci, 1927 v České Lípě. Zatímco na přelomu století bylo ještě možné chápat německé nacionalistické hnutí jako součást vrcholícího úsilí evropských národů o sebeurčení (v němž právě sborové pěvecké hnutí hrálo všude významnou roli), ve 20. století už bylo zřejmé, že pěvecké hnutí je politickým činitelem a pomáhá šiřit zhoubnou ideologii. Kamillo-Horn-Bund měl v meziválečných letech tisíce členů (vstupovaly do něj celé školy, úřady apod.). Bund uspořádal k H. sedmdesátým narozeninám v Liberci festival a na jeho rodném domě odhalil 1930 pamětní desku. Také další festival 1937 byl hojně navštíven. Od města Vídně dostal H. 1940 Goethovu medaili za umění a vědu.

Jitka Ludvová

Dílo

Erinnerungen an meine Lehrzeit bei Meister Bruckner, in: Festschrift zu den Sudetendeutschen Bruckner-Feststagen in Leitmeritz. Deutsche Brucknergemeinschaft in Leitmeritz 1936, s. 23–35.

Literatura

Prameny

Österreichische Nationalbiliothek, Wien, katalog: Korespondence

  • Archiv svazu „Kamillo Horn/Bund“. Většina tištěných skladeb
  • Archiv AV ČR, Praha, fond Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, 1892–1909, kart. 19.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HORN_Camillo_Andreas_1860–1941&oldid=712243“