HORN Uffo 1817–1860

Z Biografický slovník českých zemí
Uffo Daniel HORN
Datum narození 18. 5. 1817
Místo narození Trutnov
Datum úmrtí 23. 5. 1860
Místo úmrtí Trutnov
Povolání Spisovatel‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 75. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47712

HORN, Uffo (křest. jm. Uffo Daniel), * 18. 5. 1817 Trutnov, † 23. 5. 1860 Trutnov, spisovatel, novinář, politik

Syn Ferdinanda H., haličského Poláka sloužícího u pěšího pluku v Písku, a Marie, roz. Berkové, z Blatné. Otec získal jako invalida koncesi na prodej tabáku v Trutnově. H. neobvyklé křestní jméno bylo inspirováno románovou postavou (Uffo von Wildingen). Absolvoval gymnázium v Praze na Malé Straně, kde ho ovlivnil básník a filolog Václav Alois Svoboda. Po přípravných filozofických ročnících (1831–35) studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě (1835–38). Prosadil se 1836 jako dramatik veselohrou Die Vormundschaft ([Poručenství], spoluautor W. A. Gerle). Od 1839 žil jako spisovatel a novinář v Hamburku, v Praze, v Drážďanech a nakonec opět v Praze. 1845 podnikl cestu do severní Itálie a Švýcarska, ve stejném roce dokončil a vydal truchlohru König Otakar (Král Otakar), odpověď na Grillparzerovu hru König Ottokars Glück und Ende (Štěstí a pád krále Otakara) z 1825. Německé prostředí ji však kvůli H. českému patriotismu zavrhlo a premiéra se uskutečnila až 1858 v Linci. Nebyly inscenovány ani jeho další hry z té doby, většinou je nepřipustila cenzura. 1846 se H. přestěhoval do Drážďan, tam se prosadil také jako novelista. V časopisech publikoval povídky, které souborně vyšly 1847 ve sbírce Böhmische Dörfer (České vesnice).

Občanské a politické hnutí ho přimělo počátkem 1848 k návratu do Prahy. Coby obratný řečník a stylista se zúčastňoval politického života, přičemž se řadil k radikálním demokratům a byl zvolen řečníkem studentů. Stal se členem Národního výboru, mj. koncipoval jeho prohlášení k Němcům (20. 3. 1848) s ujištěním, že je Češi nebudou nijak utlačovat. Originalitu H. politického myšlení dokládala jeho výzva ke zřizování mimopražských poboček Národního výboru, které by politicky aktivizovaly venkovské obyvatelstvo, a tím získaly revoluci širší podporu. Upozorňoval též na neúnosnou sociální situaci dělníků. Podepsal dvojjazyčnou petici za reformu poměrů na univerzitách a byl s ní vyslán do Vídně, kde pronesl řeč v univerzitní aule. Odmítl volby do německého říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, v nichž předjímal konflikt mezi českými Němci a Čechy a ohrožení jednoty státu. Jeho návrh nebyl (4. 5. 1848) schválen. H. na protest složil funkci v Národním výboru a vrátil se do Trutnova. Tam se stal velitelem národní gardy, v jejímž čele o svatodušních bouřích v červnu 1848 neúspěšně vyrazil na pomoc pražským povstalcům. V srpnu se zúčastnil sjezdu v Teplicích, na němž obhajoval Slovany, zvláště Čechy, a horoval pro spojenectví německých a českých demokratů proti reakci. Následně odjel do Liberce a s radikálními demokraty se tam pokoušel založit dělnické sdružení. 1850 vydal v Lipsku kritickou brožuru Die Wiedereinführung der Jesuiten in Böhmen (Znovuuvedení jezuitů do Čech). Dobrovolně vstoupil do armády Šlesvicko-Holštýnska a 1850–51 bojoval proti Dánsku; z této epizody 1851 vytěžil vzpomínkovou knihu, ale jinak se vrátil zklamán. V trutnovském ústraní pak psal nepolitickou beletrii (Bunte Kiesel [Pestré kamínky], 1859) a divadelní hry.

Roku 1857 se oženil s německou šlechtičnou Vilemínou Jenšíkovou z Ježova a Kalenic (* 29. 4. 1826, † 3. 9. 1899), s níž měl dceru Karolinu H. (* 1858, † 12. 11. 1882). Tehdy již H. trpěl vážnými zdravotními problémy a opakovaně pobýval v lázních. Veřejně vystoupil až 1858 při schillerovských slavnostech v Praze. Od sklonku 19. století byl připomínán ve svém rodišti. Později byl kritizován a označován za národního obojetníka kolísajícího mezi Němci a Čechy. U Čechů se těšil zájmu pro svůj pozitivní, nepředpojatý poměr k českým národním snahám a byl pokládán za příklad kladně orientované německé identity v českých zemích, sympatie vzbuzovala také jeho blízkost vůči českým radikálním demokratům. Některé H. texty vyšly ve 20. století v českém překladu, do širšího povědomí však nepronikly. H. byl pohřben v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Trutnově, v tamních Městských sadech se nachází jeho pomník. V Trutnově nese H. jméno ulice a společenské centrum UFFO s divadelní kavárnou HORN.

Jan Kober

Dílo

výběr: Gedichte, Leipzig 1847; Der Bauernesel, Wien 1890. Překlady: Boheemsche Novellen, Amsterdam 1849; Pašerák (přel. F. Teršl), 1959; Selský osel (přel. E. Bouza), 1975; Malé písně (přel. L. Zelený), 2009.

Literatura

  • Wurzbach 9, s. 292–296
  • ADB 13, s. 145–146
  • OSN 11, s. 588–589 ÖBL 2, s. 422 (se soupisem díla a literatury)
  • BL 1, s. 684 (se soupisem díla a literatury)
  • K. V. von Hansgirg, U. H. Lebens- und Literaturbild, in: MVGDB 15, 1877, č. 1, s. 63–85, 231–248
  • J. Loužil, U. H. a jeho truchlohra Král Otakar, in: Krkonoše–Podkrkonoší, sv. 5, 1970, s. 215–243 E. Wolfgramm, U. H. a jeho vztah k českému národnímu obrození, in: tamtéž, sv. 7, 1983, s. 57–66
  • E. Bouza, Krkonošský básník U. Daniel H., in: Člověk a kultura v Krkonoších a krkonošském podhůří. Referáty ze semináře (Praha 20. 11. 1981), A. Robek – J. Vařeka (eds.), sv. 2, 1985, s. 220–229
  • E. Bouza, U. H., národní gardy a Jičín v r. 1848, in: Sborník prací východočeských archivů 7, 1990, s. 59–69
  • P. Kneidl, Pražská léta německých a rakouských spisovatelů, 1997, s. 45–48 (foto)
  • L. Václavek, U. H. (1817–1860), in: Východočeské listy historické 17–18, 2001, s. 165–172
  • K. Bahm, The Constitution of Personal Identity in Crisis. The Consequences of the 1848 Revolution for U. H. ’s National Hermaphroditism, in: Bohemia 59, 2019, č. 1, s. 77–101
  • cs.wikipedia.org (foto, stav k 20. 10. 2022), de.wikipedia.org (s literaturou, foto, stav k 20. 10. 2022)
  • https://www.ictrutnov.cz/uffo-horn (stav k 20. 10. 2022)
  • https://www.kalenice.cz/dej9.php (stav k 20. 10. 2022).

Prameny

SOA, Hradec Králové, sbírka matrik, řkt. f. ú. Trutnov, matrika nar. (1808–1842), sign. 163-4, ukn 9721, fol. 45

  • pamětní deska, Trutnov, Krakonošovo nám., čp. 69.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HORN_Uffo_1817–1860&oldid=710977“