HORSÁK Antonín 1891–1972

	Antonín HORSÁK
	;
Datum narození	10. 6. 1891
Místo narození	Kunovice
Datum úmrtí	15. 12. 1972
Místo úmrtí	Kunovice
Povolání	Archeolog‎; Překladatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 92–93. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143313

HORSÁK, Antonín, * 10. 6. 1891 Kunovice, † 15. 12. 1972 Kunovice, úředník, překladatel, archeolog

Pocházel z rodiny drobného rolníka. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti začal studovat na teologické fakultě v Olomouci, kde se věnoval také slovanským jazykům. Za první světové války, která jeho studium přerušila, sloužil jako voják na východní a na italské frontě, už jako příslušník československého vojska byl 1919 zraněn v krátké válce o Těšínsko. K teologii se nevrátil; pokračoval jako mimořádný posluchač Právnické fakulty UK. 1921 z rodinných důvodů studium ukončil a nastoupil zaměstnání u Československých státních drah. Od mládí se věnoval jihoslovanským jazykům, zejména slovinštině, z níž přeložil a 1926–38 pod jménem Antoš Horsák vydal knihy povídek či drama Matka (1926) France Ksavera Meška (s nímž byl ve styku) nebo práce Ivana Cankara. Jako překladatel byl členem Moravského kola spisovatelů a také spoluzakladatelem Československo-jihoslovanské ligy a několik let jejím prezidentem. Kvůli tomu ho po německém útoku na Jugoslávii 1941 zatklo gestapo, později byl propuštěn. Během druhé světové války H. spolupracoval s výsadkovou skupinou Carbon z Anglie, po osvobození byl vyznamenán za odbojovou činnost medailí Za zásluhy II. stupně. Vrátil se na železnici jako přednosta stanice Staré Město u Uherského Hradiště.

Již 1939–43 působil jako kustod archeologické sbírky Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Ve městě a jeho okolí provedl řadu archeologických vykopávek (Staré Město, Sady, Kunovice, Spytihněv) s přesvědčením, že velkomoravský Velehrad ležel v tomto regionu. Jeho spolupracovníky byli amatérský archeolog Antonín Zelnitius ad. v rámci Archeologického spolku Starý Velehrad, na jehož obnově se H. po 1918 podílel. Po pramenech k dějinám Velké Moravy pátral též v archivech v Rakousku či Itálii. 1949 se H. zapojil do protikomunistické činnosti, ještě téhož roku byl zatčen a v politickém procesu 1951 odsouzen k dlouholetému trestu, který si odpykával ve věznici na Mírově, 1956 byl podmínečně propuštěn. Poté pracoval jako dělník na výzkumech Moravského zemského muzea na velkomoravských lokalitách na Uherskohradištsku (Staré Město, Sady). Rehabilitace se nedočkal.

Karel Sklenář

Dílo

Změny slováckého kroje „kunovského“ od konce 18. století, in: ČL 31, 1931, s. 317–323; Výkop před hřbitovní zdí na hradisku derflanském, in: Sborník velehradský 11, 1940, s. 28–39; Nález staroslovanské peci v Derfli, in: tamtéž 12, 1941, s. 86–87; Starý Velehrad, in: tamtéž 13, 1942, s. 76–82; Řeka Olšava, její tok a jméno, in: tamtéž 13, 1942, s. 83–87. Překlady děl F. Ks. Meška: Náš život, 1926; Mladým srdcím, 1928; Obrázky, 1933; Kam plujeme, 1934; Vánoční zázrak, 1934; Mír boží, 1936; Z mého deníku, 1936; Černá smrt, 1938.

Literatura

J. Jilík – S. Štěrba, Vzpomínka na Antoše H., in: Sborník velehradský 1996, č. 2, s. 101
S. Štěrba – D. Kolbinger, Vzpomínka na A. (Antoše) H., in: Informační zpravodaj České archeologické společnosti 2000, s. 120–122 Sklenář, s. 227
cs.wikipedia.org (stav k 12. 5. 2022).

Prameny

SOA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Kunovice, matrika nar. (1886–1889), sign. 1168, fol. 116

SOkA, Uherské Hradiště, Uherskohradištsko v otázce velehradské (nepubl. rkp.).

Reference