HORSKÝ Zdeněk 1929–1988

	Zdeněk HORSKÝ
Datum narození	11. 3. 1929
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	8. 5. 1988
Místo úmrtí	Dvůr Králové nad Labem
Povolání	Historik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 29, Praha , s. 95–96. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/58817

HORSKÝ, Zdeněk, * 11. 3. 1929 Praha, † 8. 5. 1988 Dvůr Králové nad Labem, historik, astronom

Dětství prožil v Kralupech nad Vltavou, na konci třicátých let se rodina přestěhovala do Dvora Králové nad Labem, kde oba rodiče vyučovali. Po maturitě na reálném gymnáziu se zapsal na filozofii a hudební vědu na Filozofickou fakultu UK v Praze, současně jako mimořádný posluchač studoval matematiku a astronomii na Přírodovědecké fakultě (resp. od 1952, po jejím rozdělení, na Matematicko-fyzikální fakultě) a zároveň byl soukromým žákem klavírního pedagoga mistrovské třídy Pražské konzervatoře Karla Hoffmeistra.

Na Filozofické fakultě UK byl posluchačem logika Otakara Zicha, pod jehož vedením zpracoval 1952 diplomovou práci o Jeseniově kosmologii Jana Jessenia Zoroaster. H. zůstal jako aspirant na katedře dějin filozofie, kde obhájil kandidátskou disertační práci Význam vědecké činnosti Karla Václava Zengera (CSc. 1957). V exaktních vědách ho ovlivnil astrofyzik František Link, díky němuž se H. odborně zapracoval na ondřejovské observatoři. Link byl také externím konzultantem jeho disertace pro speciální astronomické otázky. H. badatelsky navázal na odkaz Quida Vettera a jeho zkoumání matematického a astronomického učení na pražské univerzitě (Mikuláš Koperník, Tadeáš Hájek z Hájku nebo astronomie rudolfinské doby).

Přestože H. nevystudoval historii, prokázal již v kvalifikačních pracích značnou oborovou erudici. Průsečíkům filozofie, exaktní vědy a umění věnoval celou kariéru. 1956 nastoupil jako vědecký pracovník do Historického ústavu ČSAV, kde vzniklo specializované oddělení pro dějiny přírodních věd a techniky. Působil tam následujících téměř patnáct let. Podílel se na kolektivní monografii Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století (1961), do níž přispěl dvěma úvodními statěmi a kapitolami o dějinách astronomie. Současně spolu s Miroslavem Plavcem synteticky zpracoval obecné dějiny astronomie, které vyšly pod titulem Poznávání vesmíru (1962; v polštině jako: Człowiek poznaje Wszechświat, Warszawa 1966). Zúčastnil se rovněž projektu Mezinárodní unie pro filozofii a dějiny věd na zpracování celosvětového soupisu historických vědeckých přístrojů, který zachycoval dosud nepopsané exponáty i v regionálních institucích a venkovských muzeích.

Postupně se H. stal přední autoritou pro dějiny astronomie a podílel se na formování oboru dějin přírodních věd v českých zemích v jejich klasické podobě. Rozvinul intenzivní mezinárodní spolupráci s kolegy zemí východního i západního bloku. Po založení Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV (1965) se stal předsedou redakční rady jejího věstníku. Nadále udržoval odborné kontakty s filozofy, historiky, astronomy, literárními historiky, archiváři či komeniology. Od 1963 byl např. členem redakční rady věstníku Československé astronomické společnosti Kosmické rozhledy, pravidelně přispíval do časopisů Dějiny a současnost nebo Vesmír.

Úzké spolupráce s astronomy využil po srpnové okupaci ČSSR. Historický ústav ČSAV byl 1970 při normalizačních prověrkách zrušen a H. byl propuštěn. Zakrátko nastoupil na místo tajemníka Československé astronomické společnosti při ČSAV a od 1973 až do konce života působil jako řadový zaměstnanec Astronomického ústavu ČSAV. Zastával administrativní pozici, do 1985 mu byly znemožněny pracovní cesty do zahraničí, musel ukončit svou oficiální spolupráci na edici Komenského přírodovědných spisů. Astronomický ústav však jeho vědeckou práci nadále využíval při popularizační a osvětové činnosti. H. často vystupoval v médiích, jezdil k veřejným a odborným přednáškám v regionálních muzeích, hvězdárnách ad. Dodnes zůstaly v povědomí jeho Procházky astronomickou Prahou. Svou erudici zúročil též na počátku sedmdesátých let jako scenárista dvou monumentálních výstav Kepler a Praha (Letohrádek královny Anny, 1971) a Mikuláš Koperník 1473–1543 (Klementinum, 1973). K životním tématům H. patřily: Koperníkovo dílo a jeho recepce, rudolfinské vědecké středisko v Praze, studium historických vědeckých přístrojů a archeoastronomická zkoumání; k těmto badatelským tématům se pojila H. rozsáhlá popularizace.

Na počátku osmdesátých let dospěl k dalším vrcholným syntézám. Jeho nejvýznamnější a nejvlivnější prací zůstala monografie pro edici Kolumbus (Mladá fronta) Kepler v Praze (1980). Shrnul v ní výzkumy o astronomii na rudolfinském dvoře. Posmrtně vyšla výpravná publikace Pražský orloj (1988), H. nejznámější dílo v oblasti interpretace historických vědeckých přístrojů. Představil v něm orloj jako vrcholné dílo české gotické vědy, posunul jeho vznik do roku 1410 a odhadl jeho tvůrce: projektanta Mistra Jana Ondřeje, zv. Šindel, a autora hodinového stroje Mikuláše z Kadaně. H. spolupracoval s archeology při astronomické interpretaci archeologických sídel, objektů a nalezišť. Zařadil se tak ke spoluzakladatelům tzv. archeoastronomie či paleoastronomie. Největší popularity se dočkal jeho výklad kosmologické symboliky výzdoby Staroměstské věže Karlova mostu v Praze.

K uctění H. památky uděluje od 2012 výbor Společnosti pro dějiny věd a techniky cenu nesoucí jeho jméno; H. odkaz tak podporuje zájem studentů o dějiny vědy.

S manželkou Pavlou Horskou, roz. Vrbovou (* 5. 2. 1927 Praha, † 28. 12. 2021 Praha), historičkou techniky, demografie a česko-francouzských vztahů, měl dva syny: Jana H. (* 1963), historika působícího na Fakultě humanitních studií UK v Praze, a inženýra Petra H., zakladatele společnosti Formica, která vyvinula a prodává systém pro návrhy plošných spojů.

Jan Kotůlek

Dílo

výběrová bibliografie, in: Z. H., Koperník a české země. Soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě, V. Hladký – T. Hermann – I. Lelková (eds.), 2011; Kepler a Praha (s O. Hladem), 1971; Mikuláš Koperník. Profil významné osobnosti renesanční doby, 1973; Vesmír, 1979 (s J. Grygarem a P. Majerem); 100 let české novodobé fyziky. Koláž z historických textů, 1982 (s L. Pátým); Olomoucký orloj, 1985 (s A. Šimkovou); Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, 1988 (se Z. Mikuláškem a Z. Pokorným); Soupis tisků předních pražských astronomů 16.–17. století v historických knihovnách ČSR, 1990 (s D. Tenorovou); Praha v historii fyziky. Prague in the history of physics [grafika], 1996 (s J. Jantou, A. Šolcovou a M. Závětovou). Katalogy výstav: Astronomy Gnomonics. A catalogue of instruments of the 15th to the 19th centuries in the collections of the National Technical Museum, Prague 1968 (s O. Škopovou); Výstava Mikuláš Koperník 1473–1543, 1973 (s E. Urbánkovou); tíž, Tadeáš Hájek z Hájku a jeho doba. Tadeaš Gajek iz Gajeka i ego vremja. Tadeáš Hájek z Hájku and his time. Tadeáš Hájek z Hájku und seine Zeit, 1975; Historické vědecké přístroje v mikulovských sbírkách. Katalog vědeckých přístrojů z 16. až 19. století ve sbírkách Regionálního muzea v Mikulově, 2011. Překlady: C. Iwaniszewska, Astronomie Mikuláše Koperníka, 1972; Mikuláš Kopernik, Obehy nebeských sfér, Bratislava 1974; týž, O obězích nebeských sfér. První kniha (překlad, úvod a komentář), V. Hladký (ed.), 2016. Edice: M. Koperník, De revolutionibus orbium coelestium, Libri sex: (editio Basileensis) cum commentariis manu scriptis Tychonis Brahe. Cimelia Bohemica 16, 1971.

Literatura

ČBS, s. 230
SČF, s. 191
Tomeš 1, s. 503
Slavíček 1, s. 477
Z. Pokorný, Z. H., in: Studia Comeniana et historica 19, 1989, s. 127–129 Z. Šíma, Z. H., in: Říše hvězd 71, 1990, s. 89–91
P. Floss, Z. H. (1929 až 1988), in: Acta Comeniana 33, 1991, s. 193–196
J. H. – J. V., Ohlédnutí za Z. H., in: Historické listy 1, 1991, s. 60–61
J. Kolár, In memoriam Z. H., in: Folia historica Bohemica 15, 1991, s. 585–588 (s bibliografií)
E. Pleslová-Štiková, Z. H. Protagonista středoevropské archeoastronomie. (In memoriam), in: Ondřejovská hvězdárna 1898–1998. Sborník o české a moravské astronomii uspořádaný ke 100. výročí Ondřejovské hvězdárny a 650. výročí Univerzity Karlovy, P. Hadrava et al. (eds.), 1998, s. 9–11
Sklenář, s. 227–228
J. Grygar, Oči a svědomí Z. H., in: Studia Comeniana et historica 39, 2009, s. 338–340
J. Kolár, Vědec a přítel Z. H., in: DVT 44, 2011, č. 2, s. 117–122
T. Hermann – V. Hladký, Z. H. (1929–1988). Veličina známá a neznámá, in: Koperník a české země, 2011, s. 11–41
https://cs.isabart.org/person/39429
cs.wikipedia.org (vše stav k 1. 9. 2021). Pavla Horská: Lexikon současných českých historiků, J. Pánek – P. Vorel (eds.), 1999, s. 101–102
cs.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2022).

Reference