HOTOWETZ Rudolf 1865–1945

	Rudolf HOTOWETZ
	;
Datum narození	12. 10. 1865
Místo narození	Říčany
Datum úmrtí	16. 8. 1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 132–133. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47782

HOTOWETZ, Rudolf, * 12. 10. 1865 Říčany, † 16. 8. 1945 Praha, právník, národohospodář

Syn okresního hejtmana Kryštofa H. (1827–1894) a Františky, roz. Patočkové (1837–1913); sestra Gisela se provdala za filologa a ředitele gymnázia v Pardubicích Josefa Durycha (1854–1926). Po maturitě na klasickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou vystudoval práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (JUDr. 1888). Nastoupil jako úředník na pražské místodržitelství, odkud 1891 odešel do pražské OŽK, u níž poměrně rychle postupoval (konceptní adjunkt, náměstek sekretáře). Mezi 1903–17 byl jejím vedoucím tajemníkem. Jeho zásluhou se pražská OŽK stala před první světovou válkou centrem českého hospodářského života. Podporovala vývoz českých průmyslových výrobků, výzkum v oblasti průmyslu a odborné školství. Zaujala významnou pozici mezi OŽK v rakouské části monarchie. 1908 H. inicioval výstavu pražské OŽK, která byla odrazem dynamického rozvoje hospodářství českých zemí na počátku 20. století. Z titulu své funkce zasahoval do řešení dobových národohospodářských otázek (rakousko-uherské hospodářské vyrovnání, reforma konzulárního zřízení a živnostenských úřadů, veřejnoprávní úpravy kartelů, celní tarify, obchodní smlouvy). 1904 obdržel titul vládního rady a Řád železné koruny III. třídy.

V kritické situaci po zatčení náměstka vrchního ředitele Živnostenské banky Jaroslava Preisse, spolupracujícího s protirakouským odbojem, převzal H. 1917 krátce řízení tohoto největšího českého peněžního ústavu. Prostřednictvím svých kontaktů ve Vídni zabránil zásahům rakouských úřadů do vnitřní struktury banky a uvažoval o přenesení její centrály do Vídně. Názoroví oponenti (Alois Rašín, Bohdan Bečka, Jindřich Bělohříbek) mu po vzniku ČSR vyčítali prorakouskou loajalitu a některá neuvážená manažerská rozhodnutí, která banku ekonomicky poškodila. Nikdo však nezpochybňoval jeho odborné kompetence. Po vynuceném odchodu z Živnostenské banky byl H. koncem 1918 vládou jmenován předsedou Československé vývozní a dovozní komise. V této funkci neúspěšně prosazoval projekt celní unie mezi nástupnickými státy po zaniklém Rakousku-Uhersku. V květnu 1920 byl jako ministr druhé Tusarovy vlády pověřen řízením Úřadu pro zahraniční obchod. V jeho čele zůstal ve funkci správce i v následující úřednické vládě Jana Černého (15. 9. 1920 – 26. 9. 1921), kde se ujal také důležitého ministerstva průmyslu, obchodu a živností. Společně s ministrem financí Karlem Englišem se zasloužil o úspěšný přechod československé ekonomiky z řízeného válečného hospodářství na mírovou tržní ekonomiku. Za jeho působení byly uzavřeny první obchodní smlouvy s evropskými partnery (Království SHS, Francie, Rakousko) a zajištěny dovozy potřebných surovin a potravin (např. čínská mouka). Ve vládě H. prosazoval liberální obchodní a celní politiku vycházející vstříc zájmům spotřebního průmyslu orientovaného na export. V souladu s tím připravil návrh celního tarifu, který počítal s nízkými cly na dovážené zboží. H. záměry v oblasti obchodní politiky narazily na odpor ochranářsky orientovaných představitelů kovoprůmyslu a s nimi spojené Živnostenské banky. Pod jejich tlakem nevstoupil nový celní tarif v platnost. Poté co v srpnu 1921 Národní shromáždění schválilo zákon o zvýšení cel na dovoz automobilů, H. jej odmítl podepsat a neúspěšně se pokusil podat demisi. O měsíc později Černého vládu nahradil poloúřednický kabinet Edvarda Beneše, do nějž již H. nominován nebyl. Po odchodu z vlády ztratil vliv na rozhodování o státní hospodářské politice.

1921 byl jmenován vládním komisařem a 1928 předsedou Všeobecného penzijního ústavu, jenž se pod jeho vedením stal důležitou složkou tehdejšího systému sociálního pojištění. Působil ve vedení Svazu československých průmyslníků, jako místopředseda Národohospodářského ústavu při ČAVU a předseda Evropského celního spolku. Již v dobách ministerského působení usiloval o zřízení Orientálního ústavu, přičemž spolupracoval s arabistou Aloisem Musilem. Ačkoliv příslušný zákon schválilo Národní shromáždění již 1922, ústav zahájil činnost až o šest let později, kdy byl H. zvolen jeho předsedou. Ve svých přednáškách propagoval hospodářské sblížení podunajských států. Publikoval řadu odborných pojednání a statí věnovaných problematice národního hospodářství. Přispíval do periodik Obzor národohospodářský, Sborník věd právních a státních, Národní listy, Tribuna, Die Zukunft, Die Zeit, Zeitschrift für Verwaltung, Revue d’économie politique aj. Autorsky a redakčně se podílel na Obchodním sborníku. 1938 se vzdal veškerých funkcí a odešel z veřejného života. 1892 se oženil s Antonií, roz. Skálovou (1867–1945), s níž měl dceru Emanuelu (1896 – po 1952), provdanou za podnikatele Miloše Brdlíka (* 1890), bratra Vladimíra Brdlíka, ministra zemědělství v první úřednické vládě Jana Černého.

Zdeněk Doskočil

Dílo

Různé rady a pokyny pro obchodnictvo, 1895; Rakouský státní problém, 1915 (též německy); Zahraniční obchod československého státu, 1920; Úkoly naší politiky hospodářské, zejména obchodní a valutární, 1922; Aktuální otázky naší politiky obchodní a měnové, 1925; Hospodářské sblížení evropských států, 1926; Naše hospodářství roku 1926 a jeho další vývoj, 1927; O našem hospodářství v roce 1929, 1929; O vývoji a stavu našeho hospodářství v roce 1930, 1931; Změny v struktuře československého hospodářství a výhledy do budoucna, 1933; Naše hospodářská situace ke sklonku světové krise, 1934.

Literatura

výběr: OSN 28, s. 596
OSND 2/2, s. 1223–1224
MSN 3, s. 314
AČP, s. 148–149
Köpfe, s. 99–100
ČBS, s. 232
Tomeš 1, s. 508
Kolář Elity, s. 99–100
Myška 2, s. 150
BL 1, s. 690
Právník 85, 1946, s. 63–64
V. Lacina, Formování československé ekonomiky 1918–1923, 1990
Z. Kárník, České země v éře první republiky (1918–1938), 1, 2000, s. 210, 212–213
J. Geršlová – M. Sekanina, Lexikon našich hospodářských dějin 19. a 20. století v politických a společenských souvislostech, 2003, s. 133
V. Goněc, Čtyři prozíravé koncepty středoevropské a evropské politiky. R. Hotowetz / V. Schuster – M. Hodža – A. Basch – H. Ripka, in: Slovensko-české vzťahy v kontexte strednej Európy, Z. Poláčková (ed.), Bratislava 2005, s. 50–83
M. Babík, Iniciativa Aristide Brianda 1929–1930 a Československo. K československé reflexi evropských integračních snah v meziválečném období, 2006, s. 121–124
M. Jeřábek, Za silnou střední Evropu. Středoevropské hnutí mezi Budapeští, Vídní a Brnem v letech 1925–1939, 2008, s. 108–118
Korespondence Aloise Musila I.: Alois Musil a počátky Orientálního ústavu v korespondenci „otců zakladatelů“ (A. Jůnová-Macková – P. Žďárský – T. Gecko, eds.), 2019, passim
J. Řimnáč, JUDr. R. H. Žádaný i nechtěný národohospodář, 2022 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha)
https://www. bibliothecaeconomica.cz (stav k 26. 8. 2022)
nekrolog: Dr. R. H. zemřel, in: Svobodné noviny 19. 8. 1945, s. 2
Archiv orientální 15, 1946, č. 3, s. II. Ke Kryštofu H.: M. Klečacký, Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918, 2020, s. 259.

Prameny

Archiv NTM, Praha, osobní fond

SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Říčany, matrika nar. (1852–1875), sign. 19, fol. 162
Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), s. 99
Archiv České národní banky, Praha, fond Živnostenská banka, S I/b, Protokoly správní rady ŽB 1917–1918
S I/c, Protokoly výkonného výboru ŽB 1917–1920
S VII/i.1-I/295, Soukromá korespondence J. Preisse s R. H. 1918–1938
NA, Praha, fond Obchodní a živnostenská komora v Praze.

Reference