HOUŠKA Vincenc 1766–1840

	Vincenc HOUŠKA
Datum narození	21. 1. 1766
Místo narození
Datum úmrtí	13. 9. 1840
Místo úmrtí	Hietzing (dnes Vídeň /Rakousko/)
Povolání	Hudební skladatel‎; Hudební interpret‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 141. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47793

HOUŠKA, Vincenc (též HAUSCHKA, HAUSKA, HOUSCHKA, Vinzenz), * 21. 1. 1766 Stříbro, † 13. 9. 1840 Hietzing (dnes Vídeň /Rakousko/), violoncellista, hráč na baryton, hudební skladatel a organizátor

Základy hudby získal od otce Tadeáše H., učitele a varhaníka, a jako vokalista v Praze v katedrále sv. Víta, dále se snad vzdělával u Josefa Segera. Ve hře na violoncello byl v zásadě samouk, uplatnil se a zdokonalil v kapele hraběte Josefa Thuna. Po Thunově smrti 1788 podnikl koncertní cesty, vystupoval v Karlových Varech, Drážďanech a dalších německých městech, také jako virtuos na baryton (viola di bordone). 1793 se stal účetním radou c. k. účtárny ve Vídni, v hlavním městě monarchie se usadil a při civilním povolání se dál věnoval hudbě. Jeho úřad mu umožnil kontakty se šlechtickými rodinami, v jejichž prostředí se pohybovali Josef Haydn, Ludwig van Beethoven a jiní význační hudebníci. H. patřil k zakladatelům vídeňské Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) a její konzervatoře, vystupoval na jejích koncertech, organizoval komorní hudební večery a 1825–32 stál v čele její pěvecké školy (Singschule). 1815–27 dirigoval na koncertech Společnosti mj. díla Cherubiniho, Mozartova či Beethovenova (např. 2. 2. 1817 Beethovenovu Symfonii č. 7, op. 92). Patřil ke spolusignatářům dopisu adresovaného Beethovenovi, který obsahoval prosbu, aby skladatel svolil k prvnímu uvedení svých dvou velkých děl ve Vídni (tj. 9. symfonie a Missa solemnis; dopis zveřejněn ve Wiener Theater-Zeitung, 15. 4. 1824, s. 1–2). Jako interpret byl oceňován především pro technicky vyspělou hru. V Archivu Gesellschaft der Musikfreunde se dochovaly autografy H. skladeb Divertimenti für Violoncello, Notturni für Violoncello und Baryton, Quintetti für Baryton und Streichquartett či Duetti für Baryton und Violoncello a také rukopis H. autobiografie.

Hubert Reitterer

Dílo

3 Sonates pour le violoncello avec basse; 3 Canoni à voci; Lieder für 3 Stimmen.

Literatura

Dlabač 1, sl. 577–579
ÖBL 2, s. 216
HS 1, s. 484–485
Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag 1796, O. Biba (ed.), München–Salzburg 1976, s. 26, 72
LDM 1, s. 520–521
MGG, Personenteil 8, 2002, sl. 875–876, 3, s. 703
Oesterreichisches Musiklexikon 2, R. Flotzinger (ed.), Wien 2003, s. 709
F. H. Boeckh, Wien’s lebende Schriftsteller, Künstler, und Dilettanten im Kunstfache, Wien 1821, s. 350, 352
Mittheilungen aus Wien, F. Pietznigg (ed.), Wien 1835, s. 196–200
Wurzbach 8, s. 78–79
R. Eitner, Biographisches-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten … bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhunderts 5, Leipzig 1901, s. 50
A. W. Thayer – H. Deiters – H. Riemann, L. van Beethovens Leben 4, Leipzig 1907, rejstřík
I. F. Castelli, Memoiren meines Lebens, J. Bindtner (ed.), 1, s. 486, 2, s. 16, 25 (= Denkwürdigkeiten aus Alt-Österreich 9–10), München 1913
Beethoven. Osobnost génia v korespondenci, M. Hronek – O. Pulkert – Z. Nejezchleb (eds.), 2004, s. 242
I. Fuchs, Die musikalischen Abendunterhaltungen der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien, in: Musikfreunde. Träger der Musikkultur in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts, I. Fuchs (ed.), Kassel 2017, rejstřík
A. Pereira, Beethoven’s Dedications, London 2021, rejstřík
https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=hausc (stav k 30. 5. 2023).

Prameny

Wien 12., Pfarramt Maria Hietzing, Sterbebuch 03-03, 1835–1853, fol. 25

Wienbibliothek im Rathaus, Wien, Mikrofiche-Ausgabe, Portheim-Zettelkatalog, Personen, Gyulay S. – Hemm H., Nr. 6600–6602 (stav k 29. 3. 2022)
[H.] Fotografie anonymní olejomalby z 1. pol. 19. stol., Beethoven-Haus Bonn, NE 81, Bd. VI, Nr. 1054 (s biografií).

Reference