HOUDEK Alois 1841–1909
| Alois HOUDEK | |
| |
| Datum narození | 29. 9. 1841 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 5. 11. 1909 |
| Místo úmrtí | Nová Paka |
| Povolání |
Dramaturg, režisér nebo choreograf Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 134. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/139162 |
HOUDEK, Alois (též Aleš), * 29. 9. 1841 Praha, † 5. 11. 1909 Nová Paka, herec, režisér
Jako rok narození se někdy uvádí 1839. Syn zámečnického tovaryše ze Svatopetrské čtvrti. Hrát začal ochotnicky, na přelomu 1857/58 hostoval ve Stavovském divadle, v sezoně 1862/63 působil v Prozatímním divadle. Kritika upozorňovala na jeho jevištní nezkušenost, herecky vyzrál po odchodu ke kočovným společnostem na jaře 1863. Nejprve přijal angažmá na Moravě u Josefa Štandery, kde se seznámil s herečkou Barborou Julišovou, s níž se 1866 v Praze oženil. 1865 působil ve společnostech Elišky Zöllnerové, Josefa Emila Kramuela a Pavla Švandy ze Semčic, později u Anny Štanderové ad. Do některých společností se později na čas vrátil, např. 1872–75 působil znovu u P. Švandy, jakož i v souboru řízeném jeho zetěm Josefem Jiřím Stankovským. Poté hrál u Františka Čížka a v Plzni u Františka Pokorného. Poslední angažmá u Ladislava Chmelenského v Brně 1892–97 H. ukončil po těžkém onemocnění manželky. Následně přijal místo advokátního solicitátora v Nové Pace. Sám těžce nemocen spáchal rok po manželčině smrti sebevraždu. Úspory odkázal Ústřední jednotě českého herectva.
H. malá postava a bizarně tvarovaná hlava s ostrým nosem a vypouklýma očima ho předurčovala pro komické role, avšak vynikl i v postavách intrikánů či v charakterních úlohách. Paleta rolí, které během kariéry sehrál, byla široká, exceloval v postavách tzv. něžných otců. Kromě činohry se uplatnil také v operetách a příležitostně též operách. Mezi jeho významnější role patřili Napoleon (E. Bozděch: Světa pán v županu), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Dědeček Dubský (týž: Naši furianti) nebo Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava). V operetě ztvárnil např. krále Menelaa (J. Offenbach: Krásná Helena) a Celu (J. Strauss: Netopýr), v opeře Principála komediantů (B. Smetana: Prodaná nevěsta) a titulní roli v Dráteníkovi Františka Škroupa. Často byl též pověřován divadelní režií.
Klára Andresová
Literatura
- PBJ 1, 1984, s. 751–752 (s prameny a literaturou)
- ND a jeho předchůdci, s. 165 (s literaturou a výběrem rolí)
- Šormová 1, s. 288–291 (s prameny, literaturou a soupisem rolí a režií)
- encyklopedie.plzen.eu (stav k 2. 10. 2022).
Reference
