HOUDEK Fedor Ján 1877–1953

	Fedor Ján HOUDEK
	;
Datum narození	5. 1. 1877
Místo narození	Ružomberok (Slovensko)
Datum úmrtí	26. 2. 1953
Místo úmrtí	Bratislava (Slovensko)
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 135–136. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47783

HOUDEK, Fedor Ján, * 5. 1. 1877 Ružomberok (Slovensko), † 26. 2. 1953 Bratislava (Slovensko), politik, národohospodář, publicista

Syn podnikatele českého původu Jozefa (Josefa) H. (* 23. 11. 1848 Dobříkov /u Vysokého Mýta/, † 28. 5. 1918 Ružomberok), významného představitele slovenského průmyslu a bankovnictví, a Ruženy, roz. Makovické (* 18. 7. 1856 Ružomberok, † 9. 10. 1918 Ružomberok), národně osvětové pracovnice, spoluzakladatelky organizovaného ženského hnutí na Slovensku (spolek Živena a podnik Lipa). Měl pět bratrů a čtyři sestry; někteří patřili k význačným osobnostem slovenského podnikatelského, kulturního a společenského života. 1888–92 navštěvoval gymnázia v Ružomberku a v Rožňavě, studium nedokončil. 1894–97 studoval v Praze na Českoslovanské obchodní akademii a současně aktivně působil v tamním slovenském studentském spolku Detvan. V Praze ho silně ovlivnilo české politické prostředí, zvláště osobnost T. G. Masaryka. Po studiích nakrátko nastoupil do otcových podniků, 1897–1902 pracoval jako úředník ve firmách v Ružomberku a v Brémách (Německo), od 1902 se věnoval samostatné podnikatelské činnosti v oblasti velkoobchodu, 1907–10 byl prvním správcem Ľudové banky v Ružomberku. Od přelomu století se začal angažovat ve slovenském národním hnutí. Přispíval do časopisů Hlas a Prúdy, v agrárním křídle Slovenské národní strany spolupracoval s Pavlem Blahem, Vavrem Šrobárem a Milanem Hodžou, svou činností napomáhal rozvoji česko-slovenské vzájemnosti. Za první světové války bojoval na srbské, italské a ruské frontě. Zapojil se do domácího odboje, od podzimu 1916 působil jako spojka mezi Šrobárem a českými a slovenskými politiky ve Vídni, kteří byli zapojeni do protirakouské rezistence. Na podzim 1918 jako člen Slovenské národní rady aktivně připravoval československý převrat a přijetí Martinské deklarace slovenského národa. Po vzniku Československa vstoupil do politického života. V listopadu 1918 se stal poslancem Revolučního Národního shromáždění; byl předsedou klubu slovenských poslanců. V prosinci 1918 byl jmenován vládním referentem pro vojenské záležitosti na ministerstvu pro správu Slovenska, na počátku roku 1919 se jako znalec místopisných a hospodářských poměrů na Slovensku zúčastnil v československé delegaci jednání mírové konference v Paříži, 1919–20 působil v první vládě Vlastimila Tusara jako ministr výživy, 1921–26 byl členem československo-maďarské delimitační komise. V období první republiky patřil k předním představitelům čechoslovakisticky orientovaného agrarismu a slovenské podnikatelské vrstvy v oblasti družstevnictví. Od 1921 byl předsedou slovenského odboru Národní rady československé v Bratislavě, orgánu sdružujícího státotvorné československé politické strany. Na počátku dvacátých let se s Hodžou podílel na odštěpení agrárního křídla Slovenské národní strany a na vzniku Slovenské národní a rolnické strany (1920–22 byl jejím hlavním tajemníkem), která se 1922 sloučila s českými agrárníky do celostátní Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. 1921–49 působil jako předseda správní rady a generální ředitel Ústredného družstva v Bratislavě, jež tvořilo jedno z nejdůležitějších center slovenského agrárního kapitálu. Byl členem a funkcionářem celostátních družstevních organizací, bankovních domů, obchodních a stavovských společností. Po 1945 se angažoval v Demokratické straně, odmítal spolupráci s Ústřední radou družstev, která byla založena z iniciativy KSČ. Po únoru 1948 nepřistoupil na spolupráci s komunistickým režimem, 1949 odešel do důchodu. Ideologii agrarismu, českého liberalismu a čechoslovakismu vyjadřoval též ve své rozsáhlé publicistické tvorbě, věnované nejen ekonomickým a agrárním otázkám, ale i aktuálním politickým a společenským problémům či nejnovějším dějinám a místopisu Slovenska. Napsal několik knih zaměřených převážně na problematiku slovenského družstevnictví, jeho propagaci a historii. 1922–37 byl vydavatelem a hlavním redaktorem časopisu Prúdy. Uzavřel dvě manželství, měl dceru a dva syny. Byl pochován na Martinském hřbitově v Bratislavě. 1992 obdržel Řád T. G. Masaryka II. třídy in memoriam.

Alena Táborecká

Dílo

výběr: Úryvky z dejín remesiel a obchodu na Slovensku do konca XVIII. storočia, Bratislava 1922; Kapitulácia Maďarov v roku 1918, tamtéž 1928; Oslobodenie Slovenska, tamtéž 1929; Vznik hraníc Slovenska, tamtéž 1931; Počiatky československého družstevníctva, tamtéž 1935; Roľník a jeho družstevníctvo, tamtéž 1939; Osnovatelia družstevníctva v Nemecku, tamtéž 1944; Storočnica slovenského družstevníctva, tamtéž 1947.

Literatura

výběr: OSND 2/2, s. 1229
MSN 3, s. 317
Köpfe, s. 100
ČBS, s. 232
Tomeš 1, s. 508
Kolář Elity, s. 100
MSB 4, s. 230
Kutnar, rejstřík
BLS 3, s. 601–602
Československé dějiny v datech, 1987, s. 364
R. Holec, F. H. v slovenskej politike do roku 1918, in: Liptov 10, 1989, s. 83–95
M. Petráš, F. H. – historik slovenského družstevníctva, tamtéž, s. 97–99
J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 52
Kronika Slovenska 2, Bratislava 1999, rejstřík
Reprezentačný biografický lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 123
M. Tkáč – R. Návrat, Synovia a otcovia, [Bratislava] 2000, s. 103–109
cs.wikipedia.org (stav k 23. 6. 2022)
sk.wikipedia.org (stav k 23. 6. 2022).

Reference