HOURA František 1898–1966
| František HOURA | |
 | |
| Datum narození | 26. 10. 1898 |
|---|---|
| Místo narození | Roželov (u Rožmitálu pod Třemšínem) |
| Datum úmrtí | 11. 7. 1966 |
| Místo úmrtí | |
| Povolání | Voják nebo partyzán |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 138. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143202 |
HOURA, František, * 26. 10. 1898 Roželov (u Rožmitálu pod Třemšínem), † 11. 7. 1966, voják, účastník 2. odboje
Syn krejčího Josefa H. a jeho ženy Marie, roz. Krejzarové. Byl pokřtěn jako František Josef. Vystudoval obchodní akademii v Praze, 1916 narukoval jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády. Sloužil u 28. zeměbraneckého pluku v Linci. Na italské frontě padl v srpnu 1917 do zajetí. V Asinaře na Sardinii, kde byl internován, se přihlásil do Československého dobrovolnického sboru v Itálii. Sloužil u 31. pěšího pluku, v němž byl velitelem čety. Jako legionář byl 1919 nasazen na Slovensku proti Maďarům. V armádě zůstal (1920 poručík, 1925 kapitán) a doplnil si vzdělání na Vysoké škole válečné v Praze. Působil v Zemském velitelství v Košicích, v generálním štábu a v Hlavním velitelství v Praze. 1939 odešel do civilu a nastoupil na ministerstvo financí. Zapojil se do protinacistické rezistence a stal se náčelníkem štábu pro střední a severozápadní Čechy ilegální odbojové organizace Obrana národa. 1940 byl zatčen, vězněn v Kladně a Malé pevnosti v Terezíně. 1943 ho německý soud v berlínské věznici Alt-Moabit odsoudil k deseti letům vězení, které si odpykával v bavorském Straubingu. Na jaře 1945 přežil pochod smrti. Po osvobození se vrátil do armády, na Hlavní štáb československé armády jako přednosta operační skupiny (od srpna 1945 pplk.). 1946–49 vystudoval Vorošilovovu Akademii generálního štábu Rudé armády. Od 1948 se jako brigádní generál stal prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, 1950 nastoupil jako zástupce velitele do Vysokého vojenského učiliště (později Vojenská akademie Klementa Gottwalda). 1955 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. 1957 obhájil titul CSc. Zřejmě v souvislosti s reorganizací školy odešel 1958 do výslužby. Pohřben byl s rodiči a manželkou Marií, roz. Kučerovou, na městském hřbitově v Rožmitálu pod Třemšínem.
Jiří Martínek
Literatura
- J. Velfl – J. Barešová – J. Šárová, Legionáři z Příbramska, 2002, s. 72–73 https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/61.htm (stav k 9. 9. 2022).
Prameny
SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Hvožďany, matrika nar. (1890–1908), sign. 17, fol. 190
- VHA, Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob.