HOUSKA Karel 1916–1987
| Karel HOUSKA | |
| |
| Datum narození | 15. 10. 1916 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 22. 12. 1987 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 139–140. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/78527 |
HOUSKA, Karel, * 15. 10. 1916 Praha, † 22. 12. 1987 Praha, herec
Syn krejčího Karla H. (1880–1950) a švadleny Anny, roz. Rychterové (1881–1948). Po maturitě na reálce a vojenské prezenční službě studoval 1939–42 dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Během studia účinkoval v Divadélku pro 99 a v Divadélku ve Smetanově muzeu, statoval v Národním divadle. Po absolutoriu krátce působil v Nezávislém divadle, Stálém divadle v Unitarii (1942/43) a v holešovické Uranii (1943–45). Za protektorátu se zapojil do protinacistického odboje, byl členem ilegální organizace Pochodeň. Bojoval v pražském květnovém povstání, při střetu s ustupující jednotkou SS byl na Zlíchově zraněn, 1947 obdržel Československou medaili Za chrabrost. Po osvobození na tři roky přešel do nově založeného Divadla, resp. Činohry 5. května (Horacio, W. Shakespeare: Hamlet, 1946). Roku 1948 získal angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech (později Ústřední divadlo československé armády, Divadlo na Vinohradech), kde působil až do smrti. Vytvořil více než sto dvacet vedlejších rolí v klasickém a moderním repertoáru zahraniční i domácí provenience (Krakonoš, J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, 1949; Junius Brutus, W. Shakespeare: Coriolanus, 1959; Trémouille, J. Anouilh: Skřivánek, 1965; Kanner, K. Čapek – F. Pavlíček: Život a dílo skladatele Foltýna, 1969; První porotce, R. Rose: Dvanáct rozhněvaných, 1972; Larkin, J. Clavell – J. Hubač: Král Krysa, 1974; Hastings, W. Shakespeare: Richard III., 1983; Šerif Thomas, N. R. Nash: Obchodník s deštěm, 1987). Na filmovém plátně debutoval epizodní úlohou vojáka v Cikánově okupačním dramatu Hrdinové mlčí (1946). Postupně se stal vyhledávaným představitelem intelektuálních typů s plnovousem a brýlemi. Objevoval se v menších a epizodních postavách úředníků a referentů (Až se vrátíš, 1947; Botostroj, 1954; Nevěra, 1956; Dívka na koštěti, 1971), lékařů (Případ dr. Kováře, 1949; Chlap jako hora, 1960; Tereza, 1961; „Pane vy jste vdova!“, 1970), vědeckých pracovníků (Kdo chce zabít Jessii, 1966; Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, 1974; Kam zmizel kurýr, 1981), důstojníků (Návrat domů, 1948; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964) a církevních hodnostářů (Akce B, 1951; Noc nevěsty, 1967; Putování Jana Amose, 1983). Naposledy se mihl ve filmu Pražské tajemství (1988), který měl premiéru až po jeho smrti. Desítky úloh ztvárnil v televizních inscenacích (Metelice, 1963; Waterloo, 1967; Bellevue, 1969; Julián Odpadlík, 1970; Chléb a písně, 1971; Neameričané, 1973; Píšťalka pro dva, 1974; Vilém Rozkoč, 1975; Španělská hra, 1976; Dům bez oken, 1977; Bratři Kipové, 1979; Jako kníže Rohan, 1983; Gobseck, 1985; Devadesát jedna bílých koní; Jsi krásná, 1986) a seriálech (Hříšní lidé města pražského, 1968; Chalupáři, 1975; Muž na radnici, 1976; Zákony pohybu, 1978; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1986; Sanitka, 1984; Rodáci, 1988). Výrazně se uplatnil v rozhlase (A. Jirásek: Jan Hus; V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota; K. Čapek: Povětroň) a dabingu. 1946 se oženil s Olgou, roz. Jílovskou (* 24. 9. 1919 Praha, † 18. 12. 2015 Praha), pravnučkou politika a novináře Julia Grégra (1831–1896), vnučkou lékaře, spisovatele a ministra zdravotnictví Ladislava Prokopa Procházky (1872–1955), dcerou kabaretiéra a nakladatelského ředitele Rudolfa Jílovského (1890–1954) a novinářky a překladatelky Staši (Stanislavy) Jílovské, roz. Procházkové (1898–1955), absolventkou Státní grafické školy, spolumajitelkou ateliéru Fotografie OKO, archivářkou a fotografkou Divadla na Vinohradech (1956–72). Manželé měli syna a tři dcery. Nejstarší Anna (* 22. 10. 1948 Praha) je hispanistkou, vysokoškolskou učitelkou a překladatelkou, nejmladší Kateřina (* 14. 7. 1952) pomocnou režisérkou v televizi.
Zdeněk Doskočil
Dílo
http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí 1945–1985, stav k 7. 1. 2022).
Literatura
- Fikejz 1, s. 431–432
- www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 7. 1. 2022)
- www.fdb.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 7. 1. 2022) F. Filipovský, Šest dýmek, 1982
- DČD 4, 1983, rejstřík
- Český hraný film III, 2001
- IV, 2004
- V, 2007
- VI, 2010, rejstřík
- Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík
- https://dabingforum.cz (stav k 7. 1. 2022)
- J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo 1945–1955, 2007, rejstřík
- J. Žák, Divadlo na Vinohradech 1907–2017. 110 osobností, které tvořily historii divadla, 2017, s. 96–97 (s výběrem rolí 1948–1987)
- O. Housková, Sny, 2015
- táž, Rodinné album, 2019.
Prameny
Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Reference
