HOYER Jiří 1894–1974

Jiří HOYER
Datum narození	18. 5. 1894
Místo narození	Žižkov (Praha)
Datum úmrtí	16. 10. 1974
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Sportovec nebo činitel tělesné kultury‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 147–148. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/143445

HOYER, Jiří, * 18. 5. 1894 Žižkov (Praha), † 16. 10. 1974 Praha, zápasník

Syn zápasníka Fridolína H. (1868–1941) a Emilie, roz. Krausové, pokřtěn jako Jiří Josef. Navštěvoval žižkovskou reálku, po přestěhování rodiny na Karlovo náměstí v Praze první českou reálku v Ječné ulici. Psal poezii a hrál amatérské divadlo. Poté co si otec 1908 založil tělocvičný ústav, mu H. pomáhal. Od 1909 zájemce učil základům boxu a až do počátku sedmdesátých let 20. století vedl lekce nápravného a kondičního tělocviku, jehož systém zdokonaloval. 1912 získal titul amatérského boxerského mistra střední Evropy, přestože se mistrovství konalo bez účasti cizinců. Současně získával další zkušenosti jako sportovní asistent Sandovy školy v Berlíně, kde současně studoval operní zpěv. Po návratu do Prahy se stal členem kabaretu Červená sedma, zpíval, stepoval a psal pro něj písňové texty. 1914 H. uveřejnil vlastenecky zaměřenou knihu Rohování, první učebnici boxu v českých zemích s vlastními ilustracemi (2. vyd. 1926, 3. vyd. 1933). S otcem se 1921 podílel na založení Československé unie boxerů z povolání a později i Československé unie boxerů amatérů a stal se jejím prvním náčelníkem. Byl trenérem či manažerem mnoha boxerů meziválečné éry. H. škola vedla také 1924 a 1928 přípravu československých olympioniků, ve škole trénovali rovněž příslušníci armády a policie. Po vzniku Československého rozhlasu se stal prvním sportovním zpravodajem živého vysílání, 2. 8. 1924 telefonicky do studia ve Kbelích reportoval utkání na Letné mezi Františkem Růžičkou alias Frankie Rosem a americkým boxerem Rocky Knightem.

Počátkem dvacátých let 20. století pohybově spolupracoval s baletem Národního divadla, o boxu také přednášel. Objevil se též v epizodních filmových rolích, obvykle pod pseudonymem Hojer (debut 1914 ve snímku Zamilovaná tchýně). Později hrával vojáky, např. Pucfleka Mikyšku ve filmu Šest mušketýrů (1925) či sapéra Vodičku ve filmu Švejk na frontě (1926, režie Karel Lamač), nebo detektivy (Nick Carter v úvodu filmu Tři vejce do skla s V. Burianem, 1937). V letech 1937–39 spolupracoval s laboratoří barevného filmu společnosti Sun. 1941 si zahrál trenéra ve filmu Rukavička. Naposledy 1956 ztvárnil francouzského hostinského v městečku Gaillon ve filmu A. Radoka Dědeček automobil.

Po otcově smrti 1941 se stal majitelem školy (již dříve byl uváděn jako její ředitel), která se za okupace stala místem ilegálních schůzek skupin V boj! a Jindra. Po 1945 byla škola znárodněna, H. ji nadále vedl a také trénoval. Do důchodu odešel 1971, ale tělocvičnu navštěvoval až do smrti.

Lucie Swierczeková

Literatura

• ETK 2/1, s. 200
• Fikejz 1, s. 409–410
• P. Kovář, Otec a syn Hoyerové, in: Reflex 19, 2008, č. 9, s. 60–62 (foto).

Prameny

NM, Praha, Archiv tělesné výchovy a sportu, fond F. H. (inventář A. Martínková – L. Swierczeková, 1975 a 2020)

• AHMP, sbírka matrik, řkt. f. ú. Žižkov (sv. Roch), matrika nar. (1893–1894), sign. ŽKR N 31, fol. 239.