HORA Vladimír 1907–1944

Z Biografický slovník českých zemí
Vladimír HORA
Datum narození 22. 1. 1907
Místo narození Arnultovice (č. o. Nový Bor)
Datum úmrtí 24. 12. 1944
Místo úmrtí Brieg (dnes Brzeg, Polsko)
Povolání Právník‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 37. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/135003

HORA, Vladimír, * 22. 1. 1907 Arnultovice (č. o. Nový Bor), † 24. 12. 1944 Brieg (dnes Brzeg, Polsko), právník, účastník 2. odboje

Syn právníka Václava H. (1873–1959), soudce a posléze profesora civilního práva procesního na Právnické fakultě UK, a Marie, roz. Wegerové (1881–1956). Po maturitě na českém státním reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (dnes Praha) vystudoval H. 1926–31 práva na Právnické fakultě UK (JUDr.). 1931–37 byl okresním soudcem v České Lípě, 1937–40 sekretářem Nejvyššího správního soudu, 1940–41 právním referentem Živnostenské banky. Vedle praxe se věnoval i právní vědě, byl autorem monografie Volební soudnic-tví (1938), zamýšlené jako habilitační spis. Vynikal širokými intelektuálními a kulturními zájmy, politickým rozhledem i spirituálním založením. Ve třicátých letech se angažoval v zednářském hnutí v rámci lóže Národ, v níž působil i jeho otec. Udržoval společenské styky s četnými osobnostmi politického, hospodářského, uměleckého i sportovního života. Byl členem Československé strany národněsocialistické. 1939 se oženil s právničkou Evou, roz. Víšovou.

Na počátku německé okupace se zapojil do odbojové organizace Politické ústředí, 1940–41 patřil k nejvýznamnějším činitelům Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) s krycím jménem „Kopeček“ či „Berger“. Vyvíjel rozsáhlou zpravodajskou činnost, zajišťoval financování rezistence a zprostředkovával spojení mezi politickou a vojenskou složkou domácího odboje. V únoru 1941 byl zatčen gestapem, od února 1941 do března 1942 vězněn v Praze na Pankráci, od března do října 1942 v berlínské vyšetřovací věznici Alt Moabit. V září 1942 ho berlínský Lidový soudní dvůr (Volksgerichthof) odsoudil k patnácti letům žaláře. Trest si odpykával nejprve v káznici Wohlau (dnes Wołów) ve Slezsku, kde těžce onemocněl. V srpnu 1943 byl převezen do káznice v Briegu u Vratislavi, jedné z nejhorších německých věznic, v níž posléze v důsledku hladu a celkového vyčerpání organismu zemřel. 1945 obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939, v dubnu 1947 byl in memoriam jmenován docentem ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Josef Tomeš

Literatura

  • Tomeš 1, s. 493
  • Z. Pokorný, Zapomenutý hrdina JUDr. V. H., in: Bezděz 16, 2007, s. 253–258
  • Biografický slovník obětí nacistické perzekuce z řad vědecké obce v českých zemích 1939–1945, sv. 1 (A–K), M. V. Šimůnek – A. Kostlán (eds.), 2019, s. 236–238 (se soupisem pramenů a literatury).

Prameny

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 8, Matrika doktorů UK VIII. (1931–1934), s. 3442. Pamětní deska: budova okresního soudu, Děčínská 390/2

  • kenotaf, Vinohradský hřbitov, Praha 10.

Reference