HORA Vladimír 1907–1944

	Vladimír HORA
Datum narození	22. 1. 1907
Místo narození	Arnultovice (č. o. Nový Bor)
Datum úmrtí	24. 12. 1944
Místo úmrtí	Brieg (dnes Brzeg, Polsko)
Povolání	Právník‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 37. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/135003

HORA, Vladimír, * 22. 1. 1907 Arnultovice (č. o. Nový Bor), † 24. 12. 1944 Brieg (dnes Brzeg, Polsko), právník, účastník 2. odboje

Syn právníka Václava H. (1873–1959), soudce a posléze profesora civilního práva procesního na Právnické fakultě UK, a Marie, roz. Wegerové (1881–1956). Po maturitě na českém státním reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (dnes Praha) vystudoval H. 1926–31 práva na Právnické fakultě UK (JUDr.). 1931–37 byl okresním soudcem v České Lípě, 1937–40 sekretářem Nejvyššího správního soudu, 1940–41 právním referentem Živnostenské banky. Vedle praxe se věnoval i právní vědě, byl autorem monografie Volební soudnic-tví (1938), zamýšlené jako habilitační spis. Vynikal širokými intelektuálními a kulturními zájmy, politickým rozhledem i spirituálním založením. Ve třicátých letech se angažoval v zednářském hnutí v rámci lóže Národ, v níž působil i jeho otec. Udržoval společenské styky s četnými osobnostmi politického, hospodářského, uměleckého i sportovního života. Byl členem Československé strany národněsocialistické. 1939 se oženil s právničkou Evou, roz. Víšovou.

Na počátku německé okupace se zapojil do odbojové organizace Politické ústředí, 1940–41 patřil k nejvýznamnějším činitelům Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) s krycím jménem „Kopeček“ či „Berger“. Vyvíjel rozsáhlou zpravodajskou činnost, zajišťoval financování rezistence a zprostředkovával spojení mezi politickou a vojenskou složkou domácího odboje. V únoru 1941 byl zatčen gestapem, od února 1941 do března 1942 vězněn v Praze na Pankráci, od března do října 1942 v berlínské vyšetřovací věznici Alt Moabit. V září 1942 ho berlínský Lidový soudní dvůr (Volksgerichthof) odsoudil k patnácti letům žaláře. Trest si odpykával nejprve v káznici Wohlau (dnes Wołów) ve Slezsku, kde těžce onemocněl. V srpnu 1943 byl převezen do káznice v Briegu u Vratislavi, jedné z nejhorších německých věznic, v níž posléze v důsledku hladu a celkového vyčerpání organismu zemřel. 1945 obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939, v dubnu 1947 byl in memoriam jmenován docentem ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Josef Tomeš

Literatura

Tomeš 1, s. 493
Z. Pokorný, Zapomenutý hrdina JUDr. V. H., in: Bezděz 16, 2007, s. 253–258
Biografický slovník obětí nacistické perzekuce z řad vědecké obce v českých zemích 1939–1945, sv. 1 (A–K), M. V. Šimůnek – A. Kostlán (eds.), 2019, s. 236–238 (se soupisem pramenů a literatury).

Prameny

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 8, Matrika doktorů UK VIII. (1931–1934), s. 3442. Pamětní deska: budova okresního soudu, Děčínská 390/2

kenotaf, Vinohradský hřbitov, Praha 10.

Reference