DOKSANSKÝ Josef 1942–1995
| Josef DOKSANSKÝ | |
 | |
| Datum narození | 9. 1. 1942 |
|---|---|
| Místo narození | Halenkov u Vsetína |
| Datum úmrtí | 12. 5. 1995 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Osvětový nebo veřejný činitel Knihovník nebo pracovník informatiky |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 279. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136950 |
DOKSANSKÝ, Josef (roz. Kořének), * 9. 1. 1942 Halenkov u Vsetína, † 12. 5. 1995 Praha, knihovník, pracovník slepeckého hnutí
Pocházel z rodiny kartáčníka. Otec byl těžce slabozraký, D. pak od narození slepý. Absolvoval školu pro nevidomé děti v Brně a učňovskou školu pro zrakově postižené v Praze. Od 1961 pracoval jako redaktor slepeckého časopisu Zora, později v tiskárně a knihovně pro nevidomé, přitom si doplnil vzdělání na střední knihovnické škole (maturita 1969) a později i studiem informatiky na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1990). Po sňatku s Naděždou Doksanskou (1965) převzal manželčino příjmení. 1973 se stal vedoucím knihovny pro nevidomé v Praze, kde se zasloužil zejména o vydávání tzv. zvukových knih (textů načtených na magnetofonové pásky), 1983 se stal zástupcem ředitele.
Přes zdravotní postižení byl D. veřejně činný, pracoval ve Svazu invalidů, stál u založení Unie nevidomých a slabozrakých (1989, později byl jejím předsedou) a 1990–92 byl za Občanské fórum, resp. Občanské hnutí, poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Podílel se na přijetí řady zákonů týkajících se péče o zdravotně postižené. Mezi kolegy vynikal i smyslem pro humor (legendární byly D. komentáře týkající se politické i morální úrovně televizních pořadů). Po vypršení mandátu se vrátil do občanského povolání a 1994 se stal ředitelem Slepecké knihovny a tiskárny v Praze, záhy však podlehl těžkému onemocnění.
Jiří Martínek
Literatura
- Kdo je kdo 1991/92, 1, 1992, s. 155
- J. Smýkal, Tyflopedický lexikon jmenný, 1998, heslo.
Reference