HEDVIKA z Andechsu ?1174–1243
| HEDVIKA z Andechsu | |
| |
| Datum narození | mezi 1174–1178 |
|---|---|
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 14. 10. 1243 |
| Místo úmrtí | Trzebnica (Polsko) |
| Povolání |
Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu Náboženský nebo církevní činitel |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383–384. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40417 |
"?" is not in the list (mužské, ženské) of allowed values for the "Pohlaví" property.
HEDVIKA z Andechsu (též Jadwiga, HEDWIG von Andechs), * mezi 1174–1178, † 14. 10. 1243 Trzebnica (Polsko), vratislavská kněžna, světice, patronka Slezska
Pocházela z bavorského rodu hrabat z Diessenu-Andechsu, který měl úzký vztah k říšským panovníkům. Z rodového sídla jihozápadně od Mnichova vytvořili poutní místo – Svatou horu Andechs – s relikvií údajně od Řehoře Velikého. Z rodu pocházelo dvaadvacet biskupů, jeden opat a šest abatyší, včetně řady světců. Zenitu moci dosáhli za Bertolda IV. († 1204). 1208 při svatbě jeho syna Oty s Beatrix, neteří římskoněmeckého krále Filipa Švábského, byl král na hradě bamberského biskupa Ekberta z Andechsu zavražděn. Ač se prokázala jejich nevina, Andechsové zůstali událostí trvale poznamenáni.
H. byla nejstarší z osmi známých dětí Bertolda IV. z Andechsu a jeho druhé ženy Anežky Wettinské († 1195). Jméno dostala po babičce z otcovy strany Hedvice z Dachau. Sourozenci měli významné postavení: Ekbert († 1237) byl od 1203 biskupem v Bamberku, Otto VII. († 1234) spravoval franské rodové statky a s Beatrix Štaufskou vyženil palatinát burgundský (jejich dcera Markéta /po 1210 – 1271/ byla v prvním manželství provdána za moravského markrabího Přemysla, syna českého krále Přemysla Otakara I.), Bertold, kanovník v Bamberku, se 1206 stal arcibiskupem kaločským, 1218 patriarchou akvilejským. Anežka († 1201) se provdala za francouzského krále Filipa II.
O H. dětství není mnoho známo. V pěti letech byla na sedm let poslána na vychování do opatství benediktinek v Kitzingenu, které se věnovaly výchově dívek z urozených rodin. Po návratu se měla provdat za syna srbského knížete Taljema Nemanjiće. Ze sňatku, který by posílil vliv Andechsů a říše v Srbsku, však sešlo poté, co ženichův otec přišel o knížectví a H. byla vybrána pro jiný politický sňatek. Jako manželka (asi od 1192) slezského knížete Piastovce Jindřicha (I., Bradatého) měla posílit štaufskou stranu ve Slezsku.
Jindřich se ujal vlády 1201. V následujícím roce založil na přání H. cisterciácký klášter v Trzebnici, kde se měly vzdělávat mladé dívky. Jeptišky, které přišly z Bamberka, s sebou přinesly knihy, možná i nádherně iluminovaný modlitebník s kalendářem a nekrologickými zápisy Andechsů, které byly v Trzebnici doplněny o polské a české údaje (tzv. polsko-české nekrologium). Další Jindřichovou fundací se stal špitál sv. Ducha ve Vratislavi, 1212 založil na H. popud klášter sv. Bartoloměje v Nowogródě Bobrzańském. Podle tradice manželé prý založili asi dvacet špitálů, kostelů a klášterů.
Z manželství vzešlo sedm dětí, z nichž se jen dvě dožily dospělosti. Synu a dědici Jindřichovi II. Pobožnému vybrali rodiče za manželku dceru českého krále Přemysla Otakara I. Annu (* 1204), jeho bratr Konrád byl snad zasnouben s její sestrou Anežkou. Obě Přemyslovny pobývaly 1208–10 na vratislavském dvoře, aby se seznámily s tamním prostředím a zvyky. Vychovávány byly v Trzebnici. 1213 Konrád po úrazu na lovu zemřel a Anežka se vrátila do Čech. Svatba Jindřicha a Anny se konala 1216. Dcera Gertruda (cca 1200 – 1268) roku 1212 vstoupila do kláštera v Trzebnici, kde se 1232 stala abatyší.
Pád Andechsů a předčasné úmrtí několika rodinných příslušníků zapůsobily na H. do té míry, že se oddala askezi. Po dvaceti letech manželství získala Jindřichův souhlas k separaci a oba složili slib čistoty. S několika dvorními dámami se uchýlila do Trzebnice, odkud se vydávala jen pro vyřízení důležitých záležitostí, ať to byla péče o zraněného manžela, nebo politická jednání. Pod vlivem ohlasu života a kanonizace své neteře Alžběty Durynské (1235) pečovala o chudé a o vězně. Po Jindřichově smrti (1238) žila H. v Trzebnici, aniž složila klášterní sliby; 1241 před vpádem Tatarů se spolu se snachou Annou a jeptiškami uchýlila do Krosna nad Odrou. Její syn kníže Jindřich II. Pobožný padl v bitvě na Lehnickém poli (1241) a H. založila na prosby snachy Anny na místě, kde byl nalezen, proboštství. Nejspíše na Annino přání do něj přišli benediktini z Opatovic.
Nedlouho nato H. zemřela; s podporou slezských knížat a českého krále prosadily jeptišky v čele s abatyší Gertrudou její kanonizaci, kterou provedl papež Kliment IV. ve Viterbu 26. března 1267. Dva roky nato byly ostatky světice slavnostně přeneseny do nové gotické kaple v Trzebnici. Na žádost polského krále Jana Sobieského 1680 rozšířil papež Inocenc XI. kult sv. Hedviky na celou církev.
Ačkoli H. přímo neprošla českými zeměmi, jako patronka Slezska a ostravsko-opavské diecéze je uctívána i v našich zemích (mj. novodobý kostel v Opavě, relikviář v ostravské konkatedrále); jak dosvědčují nástěnné malby v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, bylo tomu tak již nejpozději od 14. století. Od poloviny téhož věku se její svátek objevil v českých, důsledněji pak v moravských kalendářích.
Marie Bláhová
Literatura
- Polski słownik Biograficzny 10, Wrocław–Warszawa–Kraków 1962–64, s. 297–299
- W. Nigg, Hedwig von Schlesien, Würzburg 1991 (polsky: Święta Jadwiga Śląska, Opole 1997)
- A. Schütz, Hedwig von Andechs, eine deutsch-polnische Heilige / Jadwiga z Andechs, polsko-niemiecka Święta, München 1992
- Slezsko 3, s. 49–50
- A. Kiełbasa, Jadwiga Śląska, Kraków 2004
- W. Bochniak, Bulla kanonizacyjna św. Jadwigi Śląskiej, Legnica 2014.
Prameny
- Vita S. Hedvigis, in: Scriptores rerum Silesiacarum II/1, G. A. Stenzel (ed.), Breslau 1839, s. 1–114
- Legenda obrazowa o świętej Jadwidze, S. Tokarczuk (ed.)
- A. Karłowska-Kamzowa, týž (red.), Wrocław 1993
- Legenda świętej Jadwigi (překlad A. Jochelson, M. W. Gogolewska), J. Pater (red.), Wrocław 1993.
Reference