BEER Peter 1758–8.(10.)1838
| Peter BEER | |
| Datum narození | 19. 2. 1758 |
|---|---|
| Místo narození | Nový Bydžov |
| Datum úmrtí | 8. 11. 1838 nebo 10. 11. 1838 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Náboženský nebo církevní činitel |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 335. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40709 |
BEER, Peter, * 19. 2. 1758 Nový Bydžov, † 8. nebo 10. 11. 1838 Praha, pedagog, školský reformátor, historik
Vzdělání získal na ješivě v Praze a Prešpurku. Od 1780 studoval na univerzitě ve Vídni. Od mládí byl výrazně ovlivněn osvícenskými teoriemi a stal se celoživotně jejich horlivým propagátorem. V souladu s nimi se zaměřil na oblast vzdělání a výchovy mládeže v duchu náboženské tolerance a vědeckých zásad poznání. Po kratším působení na škole v rakouském Mattersdorfu se usadil v Praze, kde se snažil přes mnohé osobní potíže a nedorozumění v židovské obci reformovat židovské školství v duchu tereziánských a josefínských školských zákonů a podporovat občanskou emancipaci židů. Jeho životním vzorem byl císař Josef II., o kterém se s obdivem zmiňoval v mnoha svých projevech a publikovaných dílech. Profesionální dráhu spojil B. s pražskou Hlavní židovskou školou, založenou 1782 jako první státní židovské učiliště svého druhu v celé habsburské monarchii, a jak B. uváděl, také v Evropě.
B. na této škole učil etiku, ale věnoval se také dějinám, zejména židovským, zeměpisu a přírodním vědám. Vedle chlapeckého vzdělávání usiloval také o modernizaci židovského dívčího školství. Spolu s učitelskými povinnostmi se věnoval tvorbě učebnic, psal polemické spisy, ve kterých vyvracel názory představitelů ortodoxních židovských směrů, a publikoval historické práce. Významná byla kupříkladu jeho kniha z 1832 věnovaná dějinám židovského vzdělávání (Skizze einer Geschichte der Erziehung und des Unterrichts bei den Israeliten). Většinu svého díla sepsal a publikoval německy, což souviselo s jeho celoživotním působením v duchu josefinismu. Některé publikace a polemiky však byly zveřejněny dvojjazyčně nebo hebrejsky. Krátce před smrtí (1837 nebo 1838) vyšla v Praze jeho autobiografie (Selbstbiographie).
Pavla Vošahlíková
Dílo
Toldot Yisra’el, 1796; Datlisra’-el. Oder Das Judenthum, das ist Vorsuch einer Darstellung aller wesentlichen Glaubens-, Sitten- und Ceremonallehren heutiger Juden, 1809–10; Geschichte der Juden von ihrer Rückkehr aus der babylonischen Gefangenschaft bis zur Zerstörung des 2. Tempels, Wien 1808; Rede gehalten am Jubelfeste der israelitischen Hauptschule in Prag den 10. Mai 1812, 1812; Handbuch der mosaischen Religion, Wien – Prag 1821; Leben und Wirken des Rabbi Moses ben Maimon gewöhnlich Rambam auch Maimonides genannt, 1834; Probe einer Übersetzung des More Nebuchim, 1833; Selbstbiographie, 1837 nebo 1838.
Literatura
- RSN 1, s. 568
- Wurzbach 1, s. 223
- Orientalisté, s. 71
- T. Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, 1993, s. 337 a 351
- DBE 1, s. 390.
Reference