BRÜLL Nehemias 1843–1891

	Nehemias BRÜLL
	;
Datum narození	16. 3. 1843
Místo narození	Nový Rousínov
Datum úmrtí	5. 2. 1891
Místo úmrtí	Frankfurt nad Mohanem (Německo)
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Nakladatel nebo vydavatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 223. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42927

BRÜLL, Nehemias (též Nehemia, Nachum), * 16. 3. 1843 Nový Rousínov, † 5. 2. 1891 Frankfurt nad Mohanem (Německo), rabín, učenec

Syn Jakoba ben Michaela B. (1812–1889). Tradiční studium absolvoval nejprve u svého otce, později v Praze u Š. J. Rapoporta. Poté, co získal rabínskou aprobaci, odešel do Vídně a na tamní univerzitě se věnoval studiu klasických a orientálních jazyků a dějin. Do této doby spadá i jeho první práce Geschichte der jüdischen Gemeinde zu Kojetein, určená pro časopis Ben Chananja (1862), jehož vydavatelem byl Leopold Löw, vrchní rabín v Segedínu. Spolupracovníkem tohoto časopisu zůstal B. po celou dobu jeho existence. Současně pokračoval i v talmudických studiích ve vídeňském Bejt hamidraši pod vedením I. H. Weisse, M. Friedmanna a Adolfa Jellineka. Byl spoluzakladatelem spolku pro kandidáty rabínství (Verein der Rabbinatskandidaten), v němž přednášel o židovských dějinách. Ve Vídni se též seznámil s Abrahamem Geigerem a pod jeho vlivem se stal rozhodným stoupencem reformního židovského hnutí. Promoval na univerzitě v Lipsku na základě práce Die Römischen Kaiser in Talmud und Midrasch (Římští císaři v Talmudu a midráši). Po ukončení studií přijal místo rabína v reformované obci v Bzenci na Moravě, odtud byl 1870 na Geigerův podnět povolán do Frankfurtu n. M. Jako rozhodný stoupenec reformního hnutí odmítal jakýkoliv kompromis mezi reformním a ortodoxním judaismem, a tím proti sobě vyvolal nepřátelství většiny členů frankfurtské obce, ovlivněné názory zakladatele západoevropského neortodoxního hnutí Samsona Raphaela Hirsche. Nakonec B. rezignoval na rabínskou funkci a výhradně se věnoval vědecké práci. Založil Die Jahrbücher für jüdische Geschichte und Literatur (10 svazků, 1874–90); velká část vědeckých a literárních příspěvků prvních devíti svazků pochází od něho a pojednávají o biblické exegezi a gramatice, židovských dějinách a literatuře, apokryfech, talmudické problematice a potalmudické středověké literatuře. 1890 začal B. vydávat Zentral-Anzeiger für jüdische Literatur jako pokračování Steinschneiderovy Hebräische Bibliographie. Vyšel však pouze jeden svazek (1891). B. hebrejsky psané články byly publikovány v časopisech Bejt Talmud, Bejt ha-Midraš, Ha-Karmel a Ocar ha-sifrut. Jeho kázání vyšla v Lipsku 1869, Frankfurtu n. M. 1878 a 1898. Také jeho svatební proslovy (Traungsreden) a smuteční projevy (Grabsreden) byly publikovány po jeho smrti (1891, 1895). Ze Steinschneiderova podnětu byl B. pověřen Zunzovou nadací (Zunz-Stiftung), aby zpracoval poznámky a dodatky k Zunzovu spisu Gottesdienstliche Vorträge, jednomu ze základních děl vědy o židovství (Wissenschaft des Judentums). Práci však přerušila B. smrt a do druhého vydání tohoto spisu (vyšel ve Frankfurtu n. M. 1892) mohly být začleněny pouze poznámky nalezené v jeho pozůstalosti. Jeho knihovnu čítající deset tisíc svazků získala frankfurtská židovská obec.

Bedřich Nosek

Literatura

Encyclopaedia Judaica 4 (A–G), Berlin 1929, s. 1104n.
Winninger 1, s. 470
Jüdisches Lexikon 1, Berlin 1927, s. 1182
Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (ed. H. Gold) 1929, s. 283
O. Muneles, Bibliografický přehled židovské Prahy, 1952, č. 948, 1215, 1365
Encyclopaedia Judaica 4, Jerusalem 1996, s. 1415.

Reference