BUNTRU Alfred 1887–1974

	Alfred BUNTRU
Datum narození	15. 1. 1887
Místo narození	Schlageten (Německo)
Datum úmrtí	23. 1. 1974
Místo úmrtí	Cáchy (Aachen, Německo)
Povolání	Stavař‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 318. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43289

BUNTRU, Alfred, * 15. 1. 1887 Schlageten (Německo), † 23. 1. 1974 Cáchy (Aachen, Německo), odborník na vodní stavby, pedagog

Narodil se v katolické rodině vysokoškolského učitele, po absolvování vyšší reálky navštěvoval vysokou technickou školu v německém Karlsruhe (Technische Universität Karlsruhe), kterou po pětiletém studiu absolvoval. Potom pracoval 1910–13 jako stavební inženýr u vodohospodářské společnosti v Kielu, kde řešil praktické otázky výstavby vodních děl. 1914 se vrátil na techniku do Karlsruhe jako asistent a odborný učitel předmětů vodní stavby a pozemní stavitelství. Po vypuknutí první světové války narukoval, účastnil se tzv. Ludendorffovy ofenzivy a následně bitvy na Marně. Za statečnost získal Železný kříž I. třídy. Po skončení války pracoval na technice v Karlsruhe, 1919–22 byl asistentem a odborným učitelem se specializací na železné konstrukce a vodní stavby. 1922 se habilitoval a na technice zůstal do konce 1926. Zároveň byl konzultantem a odborným poradcem u státních vodních staveb v Karlsruhe. 1927 byl pozván k hostování čínskou vysokou technickou školou Tung-Či v Šanghaji jako profesor vodních staveb. Po ročním pobytu se nevrátil do Karlsruhe, ale přijal místo na Německé vysoké škole technické v Praze jako profesor železných konstrukcí a vodních staveb na odboru stavebního inženýrství. 1930/31 tam byl jmenován děkanem a 1931/32 proděkanem, 1935/36 zvolen rektorem pražské německé techniky. Z Prahy přešel 1937 na Rýnsko-vestfálskou vysokou školu technickou (RWTH) v Cáchách (Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule, Aachen), nejprve jako děkan stavební fakulty a od listopadu 1937 jako rektor techniky. V listopadu 1939 se vrátil do Prahy ve funkci rektora pražské německé techniky, která již byla v říšskoněmecké správě. Jmenován byl na přechodnou dobu jednoho roku, protože se objevila nařčení, že se při svém prvním pobytu v Praze stýkal s židy. Jako osobnost údajně zpevněnou nacionálně socialistickým přesvědčením i činností ho však podpořila Sudetoněmecká strana a osobně Rudolf Jung, který mu pomohl i k přijetí do SS. Od 1. 4. 1942 do 1. 11. 1943 byl B. dokonce komisařským rektorem německé univerzity v Praze. Po zrušení pražské německé techniky dekretem prezidenta z 18. 10. 1945 (symbolicky s účinností od 17. 11. 1939), odešel do Německa. 1948 se vrátil na RWTH do Cách, jako profesor vodních staveb a železných konstrukcí se zabýval teorií i praxí, hodně publikoval v odborných periodikách. Jeho práce byla vysoce hodnocena. 1960 odešel na odpočinek.

Jiřina Masnerová

Dílo

Ein Beitrag zur Frage der Entstehung des Grundwassers und ihre Beeinflussung durch Wasserdampfspannungen in der Atmosphäre und im Boden, Karlsruhe 1920; Die Bedeutung der Sonnen- und Himmelsstrahlung im Städtebau, Karlsruhe 1925; Druck- und Zugfestigkeit gefüllter Strassen teere in Abhängigkeit von Alterung und Füllstoff, Berlin 1938; Die deutsche Hochschule in Prag, in: Theo Keil (ed.), Die Deutsche Hochschule in den Sudetenländern, München 1967, s. 58n.

Literatura

Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, 1931, s.101 J. J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag…, Wien 1988, s. 243n.
týž, Die Deutschen Technischen Hochschulen in Prag und Brünn, in: Oesterreichische Ingenieur- und Architekten-Zeitschrift 135 (1990), s. 232n.
H. Heiber, Universität unterm Hakenkreuz, Teil 2, Band 2, Wien 1992, s. 16n., 107
A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, s. 130n.
W. Tschacher, „Ich war also in keiner Form aktiv tätig“. A. B. und die akademische Vergangenheitspolitik an der RWTH Aachen 1948–1960, in: Geschichte im Westen (Halbjahres- -Zeitschrift für Landes- und Zeitgeschichte), 19 (2004), s. 197n.
Vývoj pražské německé techniky 1863–1869–1945, in: Česká technika, 2004, s. 90n.
BL 1, s. 167n.
MSA 86, 1987, s. 16.

Reference