HEVEROCH Antonín 1869–1927

	Antonín HEVEROCH
	;
Datum narození	29. 1. 1869
Místo narození	Minice (č. o. Kralupy nad Vltavou)
Datum úmrtí	2. 3. 1927
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Lékaři‎; Voják nebo partyzán‎; Pedagog‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 572. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47348

HEVEROCH, Antonín, * 29. 1. 1869 Minice (č. o. Kralupy nad Vltavou), † 2. 3. 1927 Praha, lékař psychiatr a neurolog, pedagog, účastník 1. odboje

Narodil se v rodině kantora a ředitele kůru Františka H. (* 3. 7. 1843 Nové Ouholice /u Kralup nad Vltavou/, † 24. 12. 1923 Kralupy nad Vltavou) a Magdalény, roz. Štěpničkové. Maturoval na gymnáziu ve Slaném, poté se zapsal na právnickou fakultu, z níž 1889 přestoupil na lékařskou fakultu české univerzity (MUDr. 1894). Po promoci působil jako externista v různých nemocničních odděleních, 1896 asistent české psychiatrické kliniky, 1897 sekundář Zemského ústavu pro choromyslné v Praze. 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, 1905 na poliklinice zřídil a vedl ambulanci pro nervové choroby. 1906 získal titul mimořádného profesora, 1909 byl jmenován skutečným mimořádným profesorem. 1907–10 byl prezidentem Lékařské komory v Čechách. Za první světové války se účastnil domácí rezistence; 1914–17 pracoval jako přednosta psychiatrického oddělení posádkové nemocnice v Praze, kde ukrýval perzekvované osoby, 1917 byl odhalen a poslán na haličskou frontu. Od 1919 až do smrti řídil Zemský ústav pro choromyslné v Praze II (ulice Ke Karlovu). 1921 jmenován řádným profesorem. Jeho oddělení v ústavu se 1924 přeměnilo na 2. psychiatrickou kliniku ad personam (zanikla s H. smrtí). Provozoval též soukromou praxi, založil a vedl útulek pro epileptiky Valentinum v Praze-Libni.

H. se řadí k vůdčím osobnostem české teoretické i klinické psychiatrie. Založil vlastní vědeckou školu; své pojetí psychických nemocí vyložil ve svém stěžejním spise Diagnostika chorob duševních pro mediky a praktické lékaře (1904). Věnoval se především tzv. malé psychiatrii (neurózy, deprese) a patopsychologii (poruchy jáství, bludy, halucinace, obsese). Intenzivně se též zabýval neurologií (stěžejní práce o afázii; nedokončená vysokoškolská učebnice Neurologie), dětskou psychiatrií, forenzní psychiatrií a ošetřovatelskou praxí. Kladl důraz na širší biologické a filozofické souvislosti psychiatrie a psychologie, nekriticky odmítal psychoanalýzu. Zabýval se také onemocněním a příčinou smrti Bedřicha Smetany. Vedle své klinické, pedagogické a vědecké činnosti se věnoval i lékařské osvětě a publikoval řadu popularizačních spisků (O podivínech a lidech nápadných, 1901). Stal se členem českých i zahraničních odborných společností, 1919 spoluzakladatelem Purkyňovy společnosti pro studium duše a nervstva; byl též místopředsedou Společnosti Národního divadla. H. manželství s Kamilou, roz. Cirklovou, zůstalo bezdětné. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově, autorem sochy na jeho hrobě je Jaroslav Horejc.

Petr Svobodný

Dílo

výběr: O psychologii davu, 1897; O poruchách jáství, 1910; O chorobách nervových z války, 1917; O chorobě Mistra Bedřicha Smetany, 1924.

Literatura

AČA 26, 1915, s. 47–150
OSN 28, s. 566
OSND 2/2, s. 1112
HS 1, s. 431
ÖBL 2, s. 309
ČAVU, s. 100–101
BSPLF 1, s. 219–220
Slovník prvního československé odboje 1914–18, 1993, s. 50
ČAVU, s. 139
Tomeš 1, s. 454–455
ČLČ 66, 1927, s. 449–477 (s bibliografií)
76, 1937, s. 289–291
86, 1947, s. 287
108, 1969, s. 571–574
110, 1971, s. 402
116, 1977, s. 278–280
156, 2017, s. 96–98
Praktický lékař 7, 1927, s. 253 až 258 (s bibliografií)
Československá psychiatrie 55, 1959, s. 183–189
65, 1969, s. 115–118
68, 1972, s. 55–60
Česká a slovenská psychiatrie 93, 1997, s. 175
96, 2000, s. 45–46
AM Review, 2016, č. 8, s. 45
V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, s. 132–161
E. Vencovský, Sto let české psychiatrické kliniky v Praze 1886–1986, 1987, s. 92–96
L. Hlaváčková, Počátky neurologie na pražských lékařských fakultách a založení neurologických klinik, in: AUC–Historia Universitatis Carolinae Pragensis 59, 2019, č. 2, s. 11–42
cs.wikipedia.org (stav k 4. 9. 2020).

Prameny

Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inventární číslo 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 327.

Reference