HOLÍK Jiří ?1634-?1708

	Jiří HOLÍK
Datum narození	asi 1634
Místo narození	Mnichovice (u Prahy)
Datum úmrtí	po 1707
Místo úmrtí	Riga (Lotyšsko)
Povolání	Odborník rostlinné výroby‎; Náboženský nebo církevní činitel‎; Spisovatel‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 781. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47588

HOLÍK, Jiří (též HOLYK, HOLYCK, Georg, Georgius Bohemus, řád. jm. Sigismundus), * asi 1634 Mnichovice (u Prahy), † po 1707 Riga (Lotyšsko), duchovní, spisovatel, zahradník

Rod H. pocházel z Bořeňovic na Benešovsku. Otec Pavel byl kovářem a zároveň kostelníkem a purkmistrem v Mnichovicích. H. studoval šest let na pražském novoměstském jezuitském gymnáziu, 1657 vstoupil do dominikánského kláštera u sv. Jiljí, vykonal řádový slib a přijal řádové jméno Sigismundus. Byl vysvěcen na jáhna a v následujících deseti letech působil v Litoměřicích jako kantor a magistr noviců, poté opět v Praze, dále v Klatovech a v Brně, kde dosáhl kněžského svěcení. 1663 odešel do Plzně jako kazatel a inkvizitor. Život v katolickém městě v pobělohorské době a četba zabavených protestantských knih u něho vyvolaly názorový zvrat a H. 1666 požádal o přeložení. Vrátil se do Litoměřic a záhy nato se poprvé neúspěšně pokusil uprchnout za hranice. Po dopadení a výsleších byl degradován a za trest poslán do kláštera v Jihlavě, kde pracoval jako hospodářský správce. Myšlenky na útěk se však nevzdal a ještě téhož roku se mu podařilo emigrovat do Žitavy, kde přestoupil k luteránské víře. Zpočátku v cizině narážel na nedůvěru a podezíravost. Postupně se jeho situace začala zlepšovat a saský kurfiřt August ho vyslal na tříletá studia bohosloví do Wittenbergu. 1669 byl H. jmenován pastorem v sasko-anhaltském Barby, kde se oženil a založil rodinu. Spory mezi vystěhovalci a přetrvávající špatné hmotné poměry chtěl řešit 1671 odchodem do Švédska, ale za dva roky se znovu objevil ve Wittenbergu, 1675 opět odjel do Švédska, po dalších letech strádání a živoření se 1678 odstěhoval do tehdy pruského Královce (dnes Kaliningrad), kde pracoval a studoval na univerzitě. Zklamán opakujícími se neúspěchy se rozhodl změnit povolání. Chtěl se věnovat zahradnictví, které si oblíbil v mládí a znalosti v oboru si zdokonalil během pobytu v cizině. 1678 objevil a vyzkoušel nové šlechtitelské metody, které spolehlivostí předčily všechny do té doby používané roubovací metody, tzv. družení a sedélkování, a 1680 k nim připojil triangulaci. 1681 se H. usadil v tehdy švédské Rize, kde chtěl uplatnit své objevy. Přes počáteční nedůvěru vzbudil svými dovednostmi pozornost šlechticů a městské rady a prosadil se jako zahradník. Prakticky dále zlepšoval štěpařské metody, které obrodily ovocnictví, zkoušel další nové, např. metody pro posunutí vegetační doby, experimentoval s klíčivostí semen a popisoval choroby ovocných stromů. Pomáhal zakládat zahrady a ovocné sady v okolí města. O způsobech roubování a nových pěstitelských metodách 1684 vydal vlastním nákladem v Rize zahradnickou knihu Vereinigter Liff- und Aus-Ländischer Garten-Bau… Mezi 1684–1772 vycházela opakovaně, do Čech se dostala až 1722. H. další knihy byly považovány za katechismy zahradnictví, vycházely téměř sto let; dnes jsou kvůli malým nákladům vzácně dostupné. Předměstí Rigy se zahradami, o jejichž rozvoj se H. zasloužil, roku 1700 padlo za oběť obléhání polsko-saským vojskem. 1707–10 postihla město morová epidemie, během níž H. zemřel.

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová

Dílo

Blutige Thränen des höchst bedrängten und geängsten Böhmer-Landes, Wittenberg 1673; Päbstische Geissel…, tamtéž 1673; Kurtze und wahrhafftige Erzehlung des betrübten und gar traurigen Zustandes des König-Reichs Böhmen, b. m. 1684.

Literatura

V. Skřivánek, Naučení o štěpařství…, 1798, passim
F. Špatný, Příspěvky k dějepisu štěpařství v Království českém, 1872, s. 12–14
RSN 3, s. 844
OSN 9, s. 995
M. B. Volf, Český exulant J. H., vynálezce moderního štěpařství, 1940
J. H., in: Vesmír 19, 1940–1941, s. 142
M. Nožička, Kdo byl J. H., in: Ovocnické rozhledy 40, 1949, č. 9, s. 144
MSB 1, s. 218
Dějiny města Litoměřic, O. Kotyza a kol. (eds.), 1997, s. 400
Ch. A. Pescheck, Čeští exulanti v Sasku, 2001, rejstřík
K. Dražil, Vynálezce moderního štěpařství, in: Život Mnichovic 1, 2009, č. 5–6, s. 3
Z. Hojda, Česko-finské vztahy do vzniku samostatných států, in: E. Jutikkala – K. Pirinen, Dějiny Finska, 2001, s. 319–320
M. Ryantová, Konvertita a exulant J. H., 2017
http://holikovi.mistecko.cz/rubriky/mnichovice-pobelohorsky-exulant (stav k 14. 3. 2022, s další literaturou)
cs.wikipedia.org (stav k 14. 3. 2022).

Reference