HANČ Bohumil 1886–1913

	Bohumil HANČ
	;
Datum narození	19. 11. 1886
Místo narození	Benecko
Datum úmrtí	24. 3. 1913
Místo úmrtí	Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších)
Povolání	Sportovec nebo činitel tělesné kultury‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 166–167. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48553

HANČ, Bohumil, * 19. 11. 1886 Benecko, † 24. 3. 1913 Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších), lyžař

Pocházel z chudé tkalcovské rodiny, později si přivydělával jako zedník. Lyžovat začal už ve školních letech. Cvičil v Sokole a 1906 se stal členem Českého krkonošského spolku Ski v Jilemnici (ČKS). První závod absolvoval 2. února 1906, kdy obsadil 2. místo v běhu na 10 km o mistrovství zemí Koruny české. Vynikal jako vytrvalec a úspěchů dosahoval v závodech na 50 km, avšak i na tratích 5 a 10 km. Získal titul mistra zemí Koruny české 1907, 1908 a 1909, kdy nastoupil už jako voják c. a k. armády. Narukoval k 74. pěšímu pluku do Jičína, záhy byl přidělen k výzvědnému oddílu 9. armádního sboru, kde vedl lyžařský výcvik. Poslední rok sloužil jako četař v Sarajevu. Odolal nabídce, aby zůstal jako délesloužící poddůstojník v armádě a vrátil se do Krkonoš.

Po návratu se oženil, měl syna Vlastimila a postavil si chalupu v Jilemnici-Hrabačově. Znovu začal závodit: 1911 zvítězil na 30 km trati pod Zvičinou, úspěchy zaznamenával i na Šumavě. Vynikal také v krasojízdě na lyžích, při níž se jezdilo přes překážky, učil se od norských instruktorů Nikolaie R. Østgaarda (pozdějšího předsedy lyžařské organizace FIS) a Ingvalda Smithe-Kiellanda (po 1918 prvního norského vyslance v ČSR).

O Velikonocích (24. 3.) 1913 H. nastoupil na Labské boudě ke startu VIII. mezinárodního závodu na 50 km. Během závodu se náhle prudce zhoršilo počasí, ostatních pět startujících se postupně vzdávalo a H. na trati zůstal sám. Kontrolní hlídka ho naposled zaznamenala v 11.52 hodin. Další události zůstaly neobjasněny. Časně odpoledne našel vyčerpaného H. pražský závodník Emmerich Rath. Lékař na Labské boudě, kam byl H. dopraven, konstatoval zástavu srdce. O několik hodin později zachránci nalezli zmrzlé tělo Václava Vrbaty, který prý H. během závodu poskytl vlastní teplejší oblečení. H. byl pohřben v Jilemnici. 1922 byla na Zlatém návrší na místě H. úmrtí odhalena mohyla, kterou nahradil v říjnu 1925 H. a Vrbatův památník, který byl zničen nacisty a později znovu obnoven. Neštěstí připomíná také expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici. Na Benecku je Hančova bouda, kterou dnes spravují potomci rodiny. Od 1923 pořádá každoročně ČKS Jilemnice lyžařský běžecký závod na 50 km a 24. březen se připomíná jako Den Horské služby. Podle novely F. Kožíka legendu o nezištném přátelství závodníků zfilmoval 1956 režisér Čeněk Duba ve snímku Synové hor (H. hrál J. Bek), příběh se dočkal i divadelního zpracování.

Miloslav Martínek

Literatura

MČE 2, s. 711
ČBS, s. 189
Tomeš 1, s. 412
M. Rampa, Na hřebenech vichřice, 1963
týž, Drama na Zlatém návrší, 1993
V. Cibula, Nejznámější krkonošská tragedie. H. chtěl vyhrát za každou cenu, in: Lidové noviny 14. 11. 2015
J. Štefek, Legendární „syn hor“ i oběť jejich drsné tváře, in: Reflex 19. 11. 2016
J. Patková, Kamarádi na život a na smrt, in: www.klubcestovatelu.cz (stav k 8. 11. 2018)
H. a Vrbata – ambice–tragedie–mýtus, in: www.horydoly.cz (stav k 8. 11. 2018).

Reference