HIRNHEIM Jeroným Jan Filip 1637–1679

	Jeroným Jan Filip HIRNHEIM
	;
Datum narození	17. 5. 1637
Místo narození	Opava
Datum úmrtí	27. 8. 1679
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎; Náboženský publicista‎; Filozof‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48676

HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip (též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof

Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670 zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři. 1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie.

H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický) sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři (1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost.

Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis Theologia universalis. Jeho nejdůležitějším spisem je De typho generis humani (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář k tzv. Řeči sv. Norberta (S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios, 1676), širšímu publiku latinské meditace na každý den v roce Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae (1678), které vyšly také v německém a českém překladu.

Hedvika Kuchařová

Literatura

RSN 3, s. 795
A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390
MČE 2, s. 776
NDB 9, s. 204–205
BL 1, s. 631
SČF, s. 177
K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348
D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich založení, 1877, s. 89–93
K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5
U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55, 1979, s. 171–195
S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, 1997, s. 235–242
R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28
H. Kuchařová, Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170
U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012, s. 68–95
T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis, 2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha)
de.wikipedia. org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020).

Reference