DUDA Wenzel 1779–1859

	Wenzel DUDA
	;
Datum narození	12.8.1779 (křest)
Místo narození	Drhovle u Písku
Datum úmrtí	23. 4. 1859
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Stavař‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 415. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/52074

"?" is not in the list (mužské, ženské) of allowed values for the "Pohlaví" property.

DUDA, Wenzel (též Václav), * 12. 8. 1779 (křest) Drhovle u Písku, † 23. 4. 1859 Praha, zednický mistr, stavitel

Syn zednického mistra Martina D., bratr políra Josefa D. Byl třikrát ženatý: s Marií Maxmiliánou, roz. Jankovou († 25. 3. 1826), Barborou († 26. 7. 1828) a Rosalií († 26. 1. 1836). Byl tchánem pražského stavitele Karla Duchoslava (1794–1868), manžela dcery Magdalény, a architekta Josefa Karla Maličkého (1810–1882), jenž se oženil s dcerou Annou. Stavitelem se D. podle magistrátního dekretu stal již 1822, avšak jeho první práce lze doložit až od 30. let 19. století.

Zpočátku zřejmě realizoval jen cizí projekty, např. přestavbu Trautmansdorfského paláce (čp. 180/IV) na Hradčanech na donucovací pracovnu, kde s K. Duchoslavem uskutečnili projekt vrchního stavebního ředitelství v Praze. Od 1831 stavěl nebo upravoval v Praze a Karlíně řadu měšťanských domů v pozdně klasicistním duchu (čp. 444/I, čp. 519 a 520/I, čp. 23/III, čp. 758/II, čp. 108/X, čp. 112/X, čp. 535/I, čp. 11/IV ad.). Ve 40. letech jeho stavební aktivita výrazně poklesla, stejně jako rozsah prováděných prací. 1844–45 vypracoval s J. Ripotou návrh na přestavbu Chotkova paláce (čp. 458/III). Mezi poslední realizace (1853) patřily domy v Karlíně (210/X a 211/X). Ve stavitelské praxi pokračoval i D. syn Václav (* 1833) z třetího manželství, který studoval pražskou techniku u prof. K. Wiesenfelda.

Pavel Vlček

Literatura

A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 28, 1916, s. 95, 236
29, 1917, s. 54 až 55, 203
Toman 1, s. 178–179
Praha národního obrození, 1980, s. 110
Zápisná kniha pražských stavitelů, I. Ebelová (ed.), 1996, s. 32
Architekti, s. 148.

Reference